Motto: Volte Vondru, nemáte ani vindru. Muž, který se za Vás pere, jak tvrdí na každém nároží, ve skutečnosti jedná jako přinejmenším velmi špatný hospodář. Je dalším v řadě politiků, kteří časem ztratili soudnost a jejich možná dobré skutky jsou čím dál tím víc nahrazeny plýtváním, a to velice podezřelým. Pan ministr je přinejmenším velkorysý, když jde o peníze veřejné a kauza promopro není bohužel výjimkou. Posuďte sami:
PPP v Ústřední vojenské nemocnici
Ministru Vondrovi se podařilo vytvořit u veřejnosti dojem, že vláda premiéra Fischera schválila pro stát nevýhodný projekt spolupráce veřejného a soukromého sektoru v Ústřední vojenské nemocnici. Dojem, že to byl on, kdo projekt zastavil, aby tak zabránil miliardovým škodám.
Jak jsem zjistil, OPAK JE PRAVDOU.
Projekt nebyl realizován a nikdy se tak nedozvíme, zda by byl pro stát výhodný více, nebo méně.
Pravdou však je, že ministr Vondra do projektu skutečně zasáhl a bezdůvodně připravil státní kasu o více než 150 milionů korun.
Jak je i ze zprávy NKÚ zřejmé, Smlouva na výstavbu ubytovnu personálu ÚVN měla několik odkládacích podmínek, při jejichž nesplnění by byl projekt ukončen a vítězi soutěže by nevznikl nárok na žádnou finanční kompenzaci. Jak bylo totiž ve Smlouvě ujednáno, v případě odstoupení od této Smlouvy v důsledku nesplnění některé z odkladacích podmínek, neměla žádná ze stran nárok náhradu jakéhokoliv plnění. Tzn., že se vítězný uchazeč všech svých nároků při podpisu Smlouvy dobrovolně vzdal.
Některé s odkladacích podmínek splněny skutečně nebyly a stát tak mohl od Smlouvy odstoupit bez toho, aby cokoliv vítěznému uchazeči platil.
Na místo tohoto logického postupu právě ministr Vondra rozhoduje o tom, že zvolí postup svůj vlastní.
Nechává si Vládou ČR posvětit uzavření dodatku č. 2 Smlouvy, v němž nabádá vítěze soutěže aby souhlasil se změnou již vysoutěženého a Smlouvou stvrzeného projektu.
Pokud pomineme skutečnost, že tento postup je ve smyslu zákona o veřejných zakázkách nemožný, měl tento dodatek č. 2 Smlouvy jediný efekt. Vondra se v něm totiž zavázal, že v případě odstoupení od Smlouvy uhradí vítězi soutěže 129 milionů korun plus všechny nové náklady. Zcela tak negoval úsilí svých předchůdců, kterým se povedlo vyjednat nulovu variantu v případě odstoupení od Smlouvy.
Zcela zbytečně tak Vondra utratil více než 150 milonů korun, přičemž za tyto prostředky stát nezískal vůbec nic.
Není to tedy jen kauza ProMoPro, v níž Vondra rozhazoval státní miliony korun.
Sluší se uvést, že částka 150 milionů korun, kterou bezdůvodně ze státní kasy nechal odplout neznámo kam, by například dokázala několikanásobně zachránit provoz Podřipské nemocnice v Roudnici nad Labem a v Litoměřicích dohromady.
Bohužel, ani toto není vše. Následuje kauza další:
Audit v Leteckých opravnách Malešice
Ministr Vondra schválil v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách zadání auditu ve státním podniku LOM. Na běžný audit, který měl ocenit skladové zásoby využil ustanovení zákona o výběru jediného dodavatele, které má být použito pouze v mimořádných situacích, jako jsou povodně, apod. To mu umožnilo vybrat jediného dodavatele na přímo bez toho aby se konala řádná soutěž, tak jak zákon o veřejných zakázkách vyžaduje.
Na nezákonný postup byl v čas upozorněn svým podřízeným. Na místo toho aby byl zákon dodoržen došlo k nepochopitelné situaci. Pracovník, který na nezákonnost ministra Vondry upozornil, odešel z Ministerstva a zakázka byla realizována.
Kde jsou slova ministra Vondry o “sekání chapadel a transparentnosti”??
Audit byl zadán na přímo společnosti KPMG.
Smlouva o provedení auditu má sama o sobě několik podivností, nebyla například finančně omezena. Vondra tedy vystavil předem vybrané společnosti blanko šek tak, jak se to naučil v kauze ProMoPro. Oba případy tak mají naprosto shodné znaky - předden vybraný dodavatel bez omezení ceny. Zarážející je dále skutečnost, že ačkoliv dle Vondry nebylo možné vypsat žádnou soutěž “z důvodu krajní naléhavosti”, na výsledek auditu nikterak nepospíchal. Dokonce 14 dnů po podpisu smlouvy prodlužuje KPMG lhlůtu k vypracování “naléhavého” auditu.
Tragikomickou prozatímní tečkou za případem LOM, dnes LOP, je dosazení Ing. Romana Pláničky na místo ředitele. Jde o člověka ze “stáje” nechvalně známého Pavla Musely. Ze “stáje” jejíž další tři koně byly před několika měsíci obětí střelby v podniku LET Kunovice. Asi to byla ta pravá kvalifikace pro místo ve strategickém státním podniku.
Není nezajímavé, že početná smečka developerů čeká na pozemky tohoto státního podniku, které se připravují k privatizaci právě v lokatlitě Praha-Malešice.
Možná jeden z důvodů, proč se držet ministerské funkce až do smutného konce Nečasovy vlády...
Tyto informace jsem osobně předal na Úřad vlády ČR pro premiéra Nečase, místopředsedkyni Peake, ministra financí a další. Výsledek? Ticho a klid. Chcete-li senátora Vondru, pomůžete mu tak leda k imunitě, ale neuvidíte ani vindru, všechno zaplatí, všechno utratí. On na to má. Z veřejného krev neteče?
