Už jsem z toho NERVozní.

Do problémů s bydlením mluví kde kdo. Povolaní, ti, kteří by měli být kompetentní (jedni ex lege-vláda druzí ex privata industria, jaksi z vlastní vůle, cítivše se povolaní-ministři a jejich rádci). A také NERV.

Jsem dalek toho, abych poučoval NERVáky o ekonomice. Zdají se mě vybraní tak, aby vládě, které radí, nečinili potíže.

Celý svůj profesní život jsem se věnoval bydlení, zejména družstevnímu. Měl jsem dík členství v mezinárodních organizacích prostudovat mnoho modelů, nejen evropských.

Takže v této oblasti bych si experty NERVu dovolil upozornit, že jejich rady jsou nefunkční, posilující trend "nech to být, nějak to dopadne". Tak, jak to vlády, bohužel, činí již více než  34 let.

Jak se to „semlelo“? Prosím, stručná rekapitulace:

Devadesátky – hesla „pryč s družstvy, regulujme nájemné, ale dejme šanci trhu“. (protimluv). Vše, co v té době vzniklo byly ad hoc poslanecké návrhy, žádná ucelená vize vlády neexistovala.

První dekáda 21 století – regulace nájmu vysála ekonomicky města a obce, které získaly bezplatně téměř milion bývalých státních bytů. 85 % z nich privatizovaly. Z 800 tisíc bytů družstevních se též 50 % privatizovalo. (Dík omylu poslance Luxe). Vše za netržní ceny, lidově „za babku“. Jedna generace super, ale ti, co levně získali, na trh vraceli za cenu „v místě obvyklou“, tržní, co nejvyšší. Logicky, nejsou dobročinný ústav.

Pak jsme vstoupili do EU a začala platit pravidla veřejných podpor a s levnou privatizací byl konec. Zprvu částečná, pak masová deregulace, hypotéky, zdálo se, že je vše OK.

Později se ale objevil nový fenomén. Vyloučené lokality a potřeba sociálního bydlení. Stát zarytě mlčel (a mlčí dodnes). Občas nějaký politk zajel do Mostu a navštívil Chánov, nebo jinou lokalitu. Namísto zákona vznikl lukrativní obchod s chudobou. Stát platil za pastoušky tržní nájem hbitým „podnikatelům“.

Začali jsme se rozhlížet, (ovšem vlády ne), to byla druhá dekáda 21. století. Norsko, Rakousko, Německo, Británie Francie, i jinde. Navštívili jsme tyto země, ano i s poslanci. Výsledek? Nula.

Ve všech moderních zemích nejen Evropy je trh s bydlením členěn jinak. Kromě vlastnického, družstevního či nájemního bydlení existují na trhu levnější formy, jak byt získat pro lidi s nižšími příjmy. Neziskové společnosti, bytové asociace, podpora nájemních bytů s nižším nájemným. I v zemích s vyšším mzdovým průměrem.

A naše vlády? Zprava, zleva nic. Tu a tam pokus (2021 zákon o neziskových společnostech podle modelů Rakouska či naší první republiky) ale kdež. Za vše může kazuistický nesmyslný stavební zákon (který dodnes fungovat podle politických proklamací nezačal). Nic víc politiky VŠECH stran nezajímá. A NERV to jen opakuje, nic víc.

A to jsme v současnosti.

Četl jsem dnes článek „Jak nakopnout ekonomiku? NERV navrhl vládě 37 opatření“. Bez ironie, úctyhodní ekonomové radí i jak dál v bydlení.

Doslova doporučují, cituji: „V oblasti bydlení by měl stát změnit zákony, aby se zrychlila individuální i komerční výstavba, doporučuje dále NERV. Stavební normy by se také měly srovnat se zeměmi, jako je Německo a Rakousko, což by mohlo zlevnit výstavbu.“

Ani slovo o dostupnosti nové výstavby, cenách stavebního materiálu, výši průměrných příjmů, výši nájemného. Jen se skokem vrátili do devadesátek, kdy nám naopak právníci radili: Nedělejte nic víc, než vše svěřte trhu, ten to vyřeší. Bude-li se hodně stavět, ceny klesnou.

Kladu si otázku. Tak proč ti Rakušani, Britové, Němci, Norové či Francouzi, ale nyní i Američané jsou tak nemoudří, že věří v to, že bytový trh funguje pouze tehdy, když je takříkajíc vše v pořádku a funkční, komplexní. Včetně levného dostupného bydlení či bydlení sociálního. Oni komplexní trh mají, my ne. Což politici opravdu nevidí za hranice? Rádi cestují, stejně tak poslanci a senátoři. Jsou slepí, hluší?

Ano, patří sem i stavební řízení. Také posílení výstavby komerčních i nájemních bytů a tak i jejich dostatek na trhu.

Ale podle organizace Housing Europe, která sdružuje země EU je zde 25 milionů bytů s jiným charakterem, stručně v držení nonprofitních organizací, od bytových družstev přes různé asociace a neziskové bytové společnosti. Proč tyto státy podporují (podle našich politiků) tak nesmyslné a zbytečné formy dostupného bydlení? My jim to ukážeme (chtěl jsem říci „osladíme“). Že expremiér Babiš nazývá Rakušany hanlivými slovy je „faux pas“, tedy alespoň pro diplomata. Asi proto v závěru funkčního období své vlády v třetím čtení zarazil přijetí zákona o neziskovém bydlení, který z rakouského modelu vycházel. Prostě, dnes si mezi politickými stranami moc nevybereš. Uvidíme, co přinesou volební kampaně.

Tedy závěrem: Milí NERVoví ekonomové, platí „ševče, drž se svého kopyta“. Vaše rady jsou v oblasti bydlení špatné, téměř nic neřešící, otřepané až naivní. A politici, i současní, vás rádi poslechnou.

A politici? Je čas procitnout, začít věci měnit.

Jen aby to nedopadlo...jako vždycky.