Hra na spravedlivé? Nebo vládní apatie...

Břetislav Rychlík nedávno uvedl, cituji:… „ žijeme v systému, kde propojení politiků s mafiány, kryté policií a justicí, umožnilo rozkrádání v obrovském měřítku. Jedinou cestou, jak s tím něco udělat, je rozkrýt tyto struktury. Aby se to neopakovalo, musíme změnit pravidla a zajistit jejich dodržování! Jak? Musíme sestavit občanskou komisi, která vyšetří napojení organizovaného zločinu a kmotrů na politiku, veřejnou správu a justici. Musíme zajistit odtajnění a zveřejnění materiálů BIS, týkajících se aktivit lobbistů, kmotrů a mafiánů a jejich propojení na politiky a další veřejné činitele. Musíme zajistit vyvození odpovědnosti, včetně trestní, vůči všem aktérům. Chcete, aby nám politici dále zvyšovali DPH i jiné daně, aby měli dost prostředků na další rozkrádání? Ne!“

Pokud by se měla tato aktivita realizovat, neexistují v právním státě jiné možnosti než změnou zákonů. Lidové tribunály, ničím jiným tyto občanské komise nejsou, pokud nemají oporu v zákoně, jsou revolučním aktem, a pochybuji, že přes vážnost situace je možné tyto aktivity připustit. Nastanou jiné otázky – kdo bude členem takových občanských iniciativ, zda se jedná o osoby způsobilé seznamovat se s utajovanými skutečnostmi, zda dávají záruku, že informace nezneužijí jiným způsobem, zda jsou zárukou vyšetření a odstíhání kmotrů, pokud se tito dopustili trestné činnosti.

To ovšem znamená svěřit realizaci zákonných podmínek Parlamentu, a zdá se, že právě poslanci a senátoři – tedy politici, spolu s vysokými státními úředníky, soudci a bůh ví s kým ještě, mají být předmětem prošetřování. Představa vskutku nereálná.

Proč měníme systém, který byl a je postaven správně když máme pocit, že nefunguje? Proč se nezaměříme na ta místa, kde systém selhává? Osobně – bez pořadí důležitosti bych některá místa označil:

1. BIS dík svým kompetencím má jistě možnost seznamovat se a monitorovat aktivity ohrožující bezpečnost státu, včetně ohrožování pletichami lobbystů ve veřejném sektoru a politice. Prosazovat něčí zájmy legálním ovlivňováním, tedy argumenty nikoliv uplácením, je legální. Sám jsem po leta lobboval jako šéf bytových družstev v ČR mezi poslanci, aby nám přijali zákony k převodům bytů členů družstev do vlastnictví, nebo jsme navrhovali zpřísnit odpovědnost volených funkcionářů družstev v obchodním zákoníku stanovením odpovědnosti i majetkové za porušení zásad řádného hospodaření. Takové lobování je v pořádku a bývá též v moderních zemích upraveno zákonem. U nás neexistuje. Zabýval se někdo například tím, že by měla existovat přímá majetková odpovědnost ústavních činitelů za vznik škody tak jako v soukromém sektoru včetně mechanismu právní úpravy takového institutu? Zprávám Nejvyššího kontrolního úřadu se ve vládě každý směje….
2. Každý ústavní činitel se může seznamovat se skutečnostmi týkající se jeho rezortu, jen premiér a prezident mohou získat informace „o všem“. Státní úředník, aby mohl s utajovanou informací pracovat, musí mít prověrku Národního bezpečnostního úřadu na příslušný stupeň, což je poměrně složitý proces, který žadatele svléká „do naha“. Zjišťuje se o žadateli prakticky vše, jaké má účty a odkud se na nich vzaly peníze, jak mohl získat majetek, který má, kde pracoval posledních 15 let atd. Ovšem politik je prověřenou osobou „ze zákona“ tedy zvolením, a ani jeho mateřská nominující politická strana nenese odpovědnost za to, pokud by nominovala osobu se „špatnou a nepoctivou minulostí“. To je paradox, který například neuznávají struktury NATO, tam bez prověrky nesmíte. Zde je prostor pro změny.
3. Utajované informace se poskytují zpravidla písemně. Problém je, a hovořím z vlastní historické zkušenosti šéfa Úřadu vlády, že služby často poskytují informace ústně. To bych okamžitě zakázal. Na písemné informaci se musí vyznačit kdo, kdy a proč informaci četl. Přijetí tedy nelze popřít a je možné požadovat informaci, co ústavní činitel udělal pro eliminaci rizika.  Ústní informace se dá popřít, možná proto si expremiér Topolánek na nic nevzpomíná. Zase prostor pro změnu.
4. Informace pořízené BIS se nemohou přímo použít v trestním řízení, avšak bylo by třeba kontrolovat podněty k policii, pokud BIS získá podezření z trestné činnosti.  Veřejné kontrole by mohla podléhat agenda předávání takových informací na orgány činné v trestním řízení, policii, státní zástupce.
5. Žádné lidové tribunály – možná občany nominované osobnosti, které ovšem musí prokázat bezúhonnost a absolvovat speciální bezpečností prověrku potvrzující tuto bezúhonnosti, možná dokonce volené v regionech – krajích. Ti by mohli vykonávat dohled nad agendou zpravodajských služeb a právo podávat podněty státnímu zastupitelství a kontrolovat též jejich postup. Jejich oprávnění musí přesně definovat zákon.

Opakovaně říkám, že je čas přestat si hrát na schovávanou. Prvotním počinem je aplikace služebního zákona. K té lze přistoupit hned zítra, resp. použít jeho platnou část a novelou pouze zákon doplnit. Kde kdo mluví o „noci dlouhých nožů“ (naposledy John) a přitom rozhodovat o tom, kdo bude ve státní správě pracovat, by již dávno neměl  politik nýbrž personální ředitel a státní tajemník. Vláda již mnoho let dělá z občanů trumpety a dál si dosazuje „své“ lidi na posty, které rozhodují o významných zakázkách. Toto je podhoubí pletich, ale to nikoho nezajímá. Tedy žádné občanské komise ale změna zákonů na základě skutečné analýzy.

Vláda svým neodborným postupem dává občanům takový prostor k projevům nespokojenosti, že to ale může skutečně skončit revolučním právem. To je to nejhorší, čeho se dnes kabinet a Parlament dopouští. Zbytečně a hloupě.