Psi jsou proto, aby byla psina!

Já vím, teď je hlavní téma Ukrajina a pak taky zimní olympiáda, takže se nějakou dobu nedočteme, že zas někoho pokousal pes. Přitom takové články jsou vděčné a jistě se po nich mnoha lidem stýská. V diskusi bychom pak mohli vyjádřit svou lásku či naopak nenávist k těmto čtyřnohým lidským souputníkům a ještě se vyvztekat nad tím, že jejich exkrementy znečišťují česká velkoměsta.

Největší blbostí, kterou antipejskaři rozhlašují, je ta, že pes do města nepatří. Dokonce vytáhnou i těžký kalibr – doga v malém sídlištním bytě. Tihle lidé si totiž představují, že takhle velký pes je něco neskladného jako třeba kredenc a nelze jím pohnout. Jenže čtyřnožec, byť sebevětší, se dokáže stočit do klubka a vejde se pod stůl, rozhodně v bytě na rozdíl od kredence nepřekáží. Argument numero dvě těchto neználků je, že pes potřebuje prostor, tedy nejlépe venkov a hlavně zahradu. Na to říkám omšelé, ale hezké české a poněkud zprofanované sousloví: „Hovno, hovno, slavný soude!“

Pes může mít hektarovou zahradu, ale pokud s ním nevyjdete za plot, trpí. Pes z garsonky, se kterým jde majitel třikrát denně na procházku (stačí ráno čtvrthodinka, odpoledne hodina a večer taktéž), je na tom mnohem lépe. Raději se nezmiňuji o těch venkovských psech, co jsou celý život uvázáni na krátkém řetězu u boudy a burani netuší, že by je mohli alespoň občas odvázat a jít s nimi ven, tak to by je nenapadlo ani náhodou.

Kdo nikdy neměl psa, tenhle můj text asi nepochopí. Stejně to před lety nepochopil můj dnes téměř šedesátiletý kamarád, který dnes ovšem říká: „Kdyby mi někdo řekl, že na starý kolena budu ležet se psem v posteli a přetahovat se s ním o polštář, poslal bych ho do prdele, že je to nesmysl. Já a pes?! No a dneska si život bez Tondy nedokážu představit.“

A jsme u toho. Se psama je psina, jsou to parťáci, na rozdíl od koček, křečků či akvarijních rybiček si s nima můžete vyrazit nejen do světa, ale i do nejbližší hospody, tedy pokud tamní servír není antipejskař.  Důležité je i říci, že pes není dítě. Dneska je běžné potomka posadit k televizi či počítači a mít svůj klid, neboť jej tato média zabaví. Psa internetem neoblbnete, s ním jít na procházku musíte, ale určitě ne do kina. Tady doráží otázka: Jak často rodiče chodí se svými dětmi ven? V sobotu? V neděli?

A tady zase přichází na řadu pes. Rozumná rodina má psa nejen pro psinu, ale i proto, že se střídají při jeho venčení. Navíc se děti naučí o někoho starat. Takže abych to shrnul: Pes je nejideálnější společník člověka. Můžete mít třebas deset dětí, ale to zvíře je jedenácté a skvěle rodinu doplní.

P.S.: Na fotu v záhlaví jsem já a Ori, kterak ležíme na postelích. Bylo to v jisté horské chatě, kde majitel požadoval docela vysokou sumu za ubytování psa. Za ty prachy bych přece Oriho nenechal ležet na podlaze…