Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“

Jaroslav Janota ještě chvíli před dobrovolnou smrtí skokem z balkonu psal svůj poslední blog pro iDnes a zveřejnil jej.  Ale o co vlastně tenkrát šlo? Přečtěte si zde:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/451951/zbyva-uz-jenom-smrt-posledni-slova-jaroslava-ktery-spachal-kvuli-strelbe-na-exekutory-sebevrazdu.html

Janota byl prý podivín, dlužil údajně sedmdesát tisíc korun, bůhví, jak to tehdy bylo. Pak přišli za ním do jeho bytu exekutoři a on na ně střílel. Janota to vysvětluje ve svém posledním nesmazaném blogu, tudíž dejme slovo jemu:

https://janota.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=588297

Dneska nechci být dlouhý, nechci soudit ani exekutory, ani Jaroslava Janotu. Jen lidsky našeho kolegu chápu. V době, kdy vrazi dostávají směšné tresty a znásilňovači ještě směšnější, nechápu ten dvanáctiletý nepodmíněný trest. Umíte si někdo představit, že jste na svobodě, něco se dlouhou dobu řeší – a najednou vám soud řekne, že půjdete natvrdo do báně? Kdyby byl Janota na svobodě, koneckonců o tom sám píše, mohl splácet své dluhy a nikoho by neohrožoval. Ovšem stát a exekutoři rozhodli jinak. Někdo si možná řekne, že Janota byl psychicky labilní, to je taková mantra. Já si naopak myslím, že ho stát k sebevraždě víceméně donutil.

Věnujme našemu kolegovi Janotovi alespoň tichou vzpomínku. Děkuji.