Hej, poslanci a bařtipáni, přišel čas s vámi skoncovat!

Nikdy jsem netušil, že zrovna já budu zpětně souhlasit s únorovým komunistickým převratem v roce 1948. Ovšem ta dávná doba je velice podobná dnešní politické situaci.

Kleště mezi chudými a bohatými se neustále rozevírají. Bohatí, co se cpou do Parlamentu a rozhazují falešná moudra, že za statisícový plat pohnou republikou k blahobytu, si ve skutečnosti za ty prachy jen zvyšují životní standard. To by se dalo pochopit, je lepší být poslancem než pokladní v supermarketu. Jenže - proč k tomu musejí podepisovat předražené a nesmyslné smlouvy a je jedno, zda na dálnice, železniční koridory či městský parčík?

Ať si myslíme to či ono, naprostou většinu tohoto státu  osvobodili v roce 1945 Rusáci. I takzvaná První republika měla své Kalousky, Topolánky, Filipy, Havly i Klause – a podobná parta dostala Československo bez boje do náručí Německa. Ti, co marast zavinili, včas utekli, aby se pak vrátili a radili národu, co má dělat. Lidé už toho měli dost, dobře si pamatovali stranické půtky před Mnichovskou dohodou – a ony pokračovaly i po osvobození!

Komunisté nabídli naprosto jednoznačné řešení – dejte moc nám a my se s ní nějak vypořádáme. Stejně jako v roce 1989, i v roce 1948 ležela moc na ulici. Lidé už měli dost těch partajních keců. Komunisté tu moc zvedli a vládli dalších čtyřicet let. Špatně, to víme všichni.

Díky tomu, co se eufemisticky nazvalo sametovou revolucí, máme prý demokracii. Můžeme cestovat, kam chceme a také říci naplno, co si myslíme. Jen drobný podotek: pokud byste se vyjádřili třeba v angličtině o neradosti z některých národ obohacujících multi-kulti skupin, přijde soudní znalec a když zjistí, že jste tu multi skupinu urazili, máte nárok na kriminál a na hodně dlouho.

No nic, co s tím naděláme. Už jsem si zvykl, že mi novodobí mocipáni rozkradli moji mateřskou čtvrť Prahu 7, že se rozkrádá celá Praha a potažmo celý stát. Jenže když se tento stát začne, s prominutím, srát i do věcí, do kterých mu vůbec nic není a i komunisti to nechávali  plavat, tak se fakt naštvu. Že jsem parkoval svým autem zdarma a teď to díky parkovací zóně zpoplatnili, že někdo zavedl neustále zvyšující se DPH, že se platí za dálnice, zvyšují se poplatky za televizi i rádio, byť ty státní programy nesleduji, ještě pochopím. Ovšem že mi budou chtít i zakazovat kouřit v mé oblíbené hospodě (ta nekuřácká už pro nezájem zkrachovala) je provokace. Státe, neser se nám furt do života a nech nás žít!

Vraťme se ale k únoru 1948 a proč jsem ten údajný převrat pochopil. Lidé tehdy chtěli nějakou změnu, viděli ty přežrané politiky, co hlavně mysleli sami na sebe a na svoji kapsu. Proto dnes vyhlížíme nějaké proroky, teď je to Babiš, ale předtím Bárta, ještě před ním Bursík, před Bursíkem Ruml, před Rumlem Sládek atp. Dokonce jsme měli v Parlamentu i jakousi moravskou unionistickou stranu. Bohužel, pozitivní změny v tomto státě se demokratickou formou nedočkáme. Bohatí bohatnou, chudí chudnou, jen ti multi-kulti jsou tak nějak na svém. Dříve nebo později k nějakému násilí dojde i u nás, stejně jako na Ukrajině, dojde. Lid se přece nemůže nechat odírat do nekonečna – a ta „lůza“ si to přijde s poslanci vyříkat!

P.S.: Takhle to viděli V+W a k tomu není co dodat: http://www.youtube.com/watch?v=1GrjXWu_UXE