Lesk a bída kapitálu, díl III.

Merkantilismus v zemích střední a východní Evropy .Zatím co francouzští králové a šlechta se o rozvoj francouzského hospodářství starali nedostatečně, nebo vůbec ne, bylo tomu v zemích střední a východní Evropy zcela jinak.

Je zajímavé, že ideje osvícenství našly v politické praxi vládnoucích kruhů těchto zemí
dříve odezvu, než tomu bylo ve Francii. Toto tvrzení nelze paušálně použít na všechny
státní útvary tehdejší doby, protože středoevropské země, především Německo,
organizované do Německé Říše existovalo jako konglomerát jednotlivých, více či méně
samostatných knížectví a království. Jejich hospodářská politika byla proto různá.
Všichni ale vycházeli z přesvědčení, že zakládání manufaktur je klíčem k růstu
všeobecného bohatství, i když jim šlo především o zvyšování vlastních příjmů.

Velmi podrobné pojednání o merkantilismu lze nalézt v ekonomickém slovníku
Oekonomische Encyklopädie oder allgemeines System der Staats- Stadt- Haus- und
Landwirthschaft (Ekonomická encyklopedie, neboli všeobecný systém státního,
městského, domácího a zemědělského hospodářství.), jehož autorem je J. G. Krünitz ,
vydaný v letech
1772-1858. Jeho digitalizované vydáni lze nalézt na http://www.kruenitz1.uni-trier.de.
Zde zkrácený citát:
..."Země která má málo, nebo žádné manufaktury a továrny a musí proto nutně jejich
produkty dovážet z cizích zemí, zásobuje takto vlastními penězi a vlastními produkty
(zde se myslí suroviny a zemědělská prvovýroba) ostatní národy, a jestliže nemá jejich
dostatečnou vlastní produkci, aby mohla tuto směnit za potřebné produkty manufaktur
a továren, potom nakonec předá veškeré vlastní peníze jiným národům a země se
nakonec dostává do bídného hospodářského stavu. Mimo to nalezne velké množství
obyvatelstva v manufakturách a továrnách svou existenci. Země, která je navíc takto
ochuzena o tyto užitečné produkty, nemůže dosáhnout větší lidnatosti, což snižuje
mocenskou pozici státu....Obecně si takto ková okovy v podobě vlastní závislosti...."
Merkantilismus tudíž nelze chápat pouze jako snahu dosahovat přebytky obchodní
bilance jednotlivých států. Merkantilisté chápali, že podmínkou růstu národní ekonomiky
a bohatství národa spočívá v navýšení hodnoty surovin jejich zpracováním ,výrobou,
a to ve vlastní zemi.
Chápali výrobu jako primární zdroj blahobytu národa. Státem řízené hospodářství
sehrálo v tehdejší době velice pozitivní roli a bylo mimořádně efektivní. Je nutno si
uvědomit, že investičním kapitálem, potřebným k založení manufaktury
disponovala v tehdejší době pouze vyšší šlechta a panovník. Ostatní obyvatelstvo
nemělo dostatek potřebných prostředků. Tyto stačily pouze k založení a provozu
řemeslné výroby.
S pozitivním dopadem státních investic do vlastního průmyslu se setkáváme i
v dnešní době.
Zde bych chtěl odkázat na článek Některé problémy volného pohybu zboží
a kapitálu. (www.postrehy.eu v oddíle úvahy.)
Monarchistické uspořádání tehdejší Evropy vedlo proto zcela zákonitě k řízenému
státnímu hospodářství, které se nejdříve a s největší intenzitou prosadilo díky
politice Bedřicha Velikého , Františka Lotrinského a jeho syna
Josefa II. Habsburského.

Friedrich II. (1712-1786).
V Čechách známý pod jménem Bedřich Veliký, pruský král, byl velkým obdivovatelem
Francie a zastáncem francouzského osvícenství. Všeobecně jsou známy jeho úzké
kontakty s Voltairem, který dlel po určitý čas i na jeho dvoře. Bedřich Veliký byl
jedním z mála panovníků tehdejší doby, kteří programově dbali o řádný chod státní
správy, jejíchž účinnost a chod průběžně kontrolovali a osobně řídili. Byl typickým
příkladem osvícenského absolutismu. Sám se údajně označoval jako „sluha státu".
Jeho snahy hospodářsky a mocensky pozvednout vlastní stát byly základním
předpokladem samostatnosti Pruska. Geopolitické poměry tehdejší Evropy
se zakládaly na situaci vzájemné rovnováhy, která se udržovala formou větších,
či menších válečných konfliktů. Bedřich Veliký velmi dobře chápal, že základní
podmínkou přežití a rozvoje státu spočívá v dobře fungujícím hospodářství země
spolu s dokonalou a efektivní státní správou.
Podle tehdejších pramenů byla státní správa rozdělena na 6 departmentů,(ministerstev)
v jejich čele stáli tajní státní a řídící ministři v postavení viceprezidentů.
Ve funkci prezidenta stál Bedřich Veliký sám. Úkolem třetího departmentu bylo
bankovnictví a finance.
V r. 1765 založil Bedřich Veliký v Berlíně banku, zaměřenou výlučně
na financování obchodu. Účelem bylo vytěsnit anglické bankovní domy.

Banka emitovala i papírové peníze. Byla rozdělena na tři základní oddělení:
1. oddělení bylo pověřeno nákupem zlata a stříbra, mělo na starosti prodej
domácích a zahraničních směnek. Toto oddělení udržovalo styky a provádělo
správu filiálek ve všech větších městech Pruského království.
2. oddělení bylo depositní.
3. oddělení diskontní a lombardní poskytující úvěry s 5% zúročením.
Jeho hospodářská politika byla založena na merkantilních praktikách.
Jejich základem bylo cílené zakládání manufaktur, které zpracovávaly místní
suroviny. Cílem bylo formou zpracování domácích surovin maximalizovat jejich
zhodnocení při vývozu, poskytnout domácímu trhu výrobky vlastní produkce
a v neposlední řadě zvýšit zaměstnanost domácího obyvatelstva. V té době se
vedly také dlouhé diskuze, zda se mají manufaktury zakládat ve velkých centrech,
významných městech, nebo v místech s menší koncentrací obyvatel a průmyslu.
Zastánci první varianty argumentovali existující infrastrukturou, ti druzí zase levnou
pracovní silou a blízkostí zdrojů surovin.
Kromě manufaktur, které zpracovávaly vlastní suroviny a polotovary, byly zakládány
manufaktury, které pracovaly v jiných, nových odvětvích. Jednalo se o import
inovativních odvětví.
Státní politika zakládání manufaktur sledovala především snížení závislosti na
dovozech ze zahraničí. Bedřich Veliký aktivně podporoval přistěhovalectví z jiných evropských zemí. Jednalo se především o lidi, pronásledované z náboženských důvodů.
Ve snaze urychlit technický rozvoj nechal na vlastní popud organizovat průmyslovou
špionáž.Historicky je doložena snaha o získání tajemství výroby a konstrukce Wattova parního stroje.
Významnou roli při zakládání manufaktur hrály investice státu.
Důvodem byl převážně nedostatek kapitálu, který se nacházel v soukromých rukou.
Zmínku o způsobu zakládání manufaktur a továren lze nalézt v
Jahrbücher der preusßischen Monarchie unter der Regierung Friedrich Wilhelm des
Dritten vydané r. 1801.(Ročenky pruské monarchie za vlády Bedřicha Viléma III.
vydané r 1801.)
..."továrna může být provozována státem, nebo soukromou osobou. Provozuje-li stát
nějakou továrnu, nacházíme zde dva případy.
Buď je továrna zřízena a provozována na účet státu, nebo je sice založena z veřejných
Peněz ale potom provozovateli předána do soukromého vlastnictví. Je li továrna založena
ze soukromých prostředků, potom se toto děje jednak samostatným podnikatelem, nebo
společností několika osob."
Protože byla tato ročenka vydána pouze 5 let po smrti Bedřicha Velikého, lze s jistotou
tvrdit, že tyto praktiky byly uplatňovány i za jeho vlády.

Osobně se zasazoval o zřizování vesnických škol.
Jeho pokusy zrušit nevolnictví ztroskotaly na odporu šlechty. Na vlastních statcích
nechal však nevolnictví zrušit. Byl znám svou kontrolní činností na místě samém, kdy
se dotazoval zemědělských dělníků na způsob zacházení. Došlo-li ke stížnostem na
pachtýře, byla mu zrušena smlouva a pachtýř byl vyměněn. Rovněž se osobně postaral
o rozšiřování pěstování brambor.

Bedřich Veliký byl známý tím, že se na něj mohl písemně obrátit každý z jeho poddaných.
Jeho den začínal v 5 hodin ráno. Na dopisy psal své poznámky a instrukce k vyřízení
mizernou němčinou. Údajně uměl francouzsky lépe než německy.
Výběr těchto poznámek je uveřejněn v knize Wonach er sich zu richten hat
(Čím se má řídit) Vydané nakladatelstvím Eulenspiegel.
Zde několik citátů:
Odpověď na návrh tajného rady von Taubenheima snížit platy nižších úředníků v rámci
úspor na polovinu: ..."ti chudí lidé této třídy musí beztak při dnešní drahotě tak bídně žít"... „přesto mám v úmyslu jeho dobré úmysly přijat a jeho plán na něm samém zrealizovat
s tím, že mu strhnu ročně 1000 tolarů a že se má za rok opět přihlásit se zprávou, jestli
bylo toto opatření pro jeho domácí rozpočet výhodné či nikoliv V prvním případě mu
pak snížím jeho nezaslouženě vysoký plat 4000 tolarů na polovinu..."

Jeho náboženská tolerance byla na tehdejší dobu obdivuhodná:
Odpověď na dotaz generálního direktoria, zda může katolík získat v pruském městě
občanská práva:" Všechna vyznání jsou stejná a dobrá, jestliže lidé, kteří je vyznávají
jsou čestní a jestliže přijdou turci, nebo pohané, aby chtěli pozvednout zemi, tak chceme
stavět mešity i kostely."

Osobně vyřizoval i maličkosti:
Obyvatelé vesnice v Pomořanech žádali odvolání faráře, protože popíral zmrtvýchvstání
u posledního soudu. Odpověď:" Farář zůstane. Jestliže nechce k poslednímu soudu vstát,
může klidně zůstat ležet".

Zásady osvícenství uplatňoval i v praxi. Na okraj ortelu smrti vyneseného nad jedním pasákem ovcí, který zabil svého syna z náboženských důvodů, poznamenal:
" Šibenice a kolo nezlepší takové blázny. Zavřete toho chlapa do blázince a zacházejte
tam s ním lidsky a rozumně.