Klaus- Konvičkův syndrom.

Český národ trpí nesamostatností a stupidním diktátem EU, který nebere zřetel na zájmy členských států. To se týká zejména problematiky imigrace z muslimských zemí.

To jest důvodem, proč česká hospoda uvažuje nad otázkou:„byli jsme před EU...budeme i po ní? Tyto úvahy jsou typickým příznakem Klaus-Konvičkova syndromu. Ten se manifestuje jako liberálně šovinistická davová psychóza. Nízký horizont šiřitelů zmíněné davové psychózy ukazuje následující pohled do dějin českého státu.
Český stát prakticky nikdy neexistoval jako plně samostatný. Jeho postavení bylo vždy, až na malé výjimky postavením závislého státu, popřípadě státu,včleněného do většího státního, hospodářského celku. Málo kdo si uvědomuje, že tolik oslavovaný Karel IV. byl v prvé řadě římskoněmeckým císařem. Jeho péče se nevztahovala pouze na Čechy, ale celou říši. Tudíž rozkvět Čech byl příčinou jeho sounáležitosti do většího státního celku, Svaté říše římské německého národa. Je dále zcela bez diskuze fakt, že za vysokou průmyslovou úroveň českých zemí vděčí Česká republika hospodářské politice vlády Rakousko-Uherska. Čili Čechy se v rámci Rakousko- Uherska hospodářsky rozvíjely více jak úspěšně. Jestliže pan Masaryk měl prohlásit: byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm, pak jeho politický rozhled byl nulový. Konec tomuto projektu samostatnosti Československa udělala velmi rychle Třetí říše, později SSSR, nyní NATO a globalizovaný kapitál. Příčinou bylo mocensko- hospodářské vakuum po rozpadu Rakousko-Uherska. Česká hospoda, očividně trpící Klaus- Konvičkovým syndromem, manifestujícím se chorobným liberálně orientovaným šovinismem, se očividně, stejně jako pan Masaryk v minulosti, nezajímá, co bude v budoucnu po rozpadu EU.
Nyní k případnému rozpadu EU.

Prý budeme i po EU. Ale v jakém postavení? V prvé řadě se EU nerozpadne zcela. Odpadne-li její východní část, pak se EU očividně ulehčí ve formě úspor do infrastruktur těchto zemí. To bude na druhé straně znamenat finanční ztrátu a chronické podfinancování infrastruktury odtržených států. Navíc všechny pracovní síly, pocházející z odtržených zemí, se stanou hospodářskými imigranty a budou vypovězeny zpět do zemí jejich původu. Díky nesmyslné privatizaci spolu s volným pohybem kapitálu došlo k úplné hospodářské závislosti na zahraničním kapitálu. Z hospodářské závislosti státu na cizím kapitálu se odvíjí i jeho politická závislost. Ta ovšem po rozpadu EU zůstane. Takže čeští nacionalisté budou hospodářsky, sociálně a finančně závislí na řadě států, jejichž egoistické geopolitické zájmy se budou střetávat v hospodářství českého státu a tím i celé společnosti. Vláda takového státu díky finančnímu nátlaku nadnárodního kapitálu, využívajícího korupci spolu s akcemi tajných služeb bude zcela neschopna vézt samostatnou politiku ve prospěch vlastního lidu. Česká samostatnost se stane obětí střetů různých skupin, napojených na zahraniční mocnosti. Stav, který panuje jako výsledek nesmyslné politiky EU v případě Libye, Ukrajiny, či Sýrie může velmi rychle nastat v „samostatných“ Čechách po odtržení od EU. Historická zkušenost a pohled na liberálně orientované světové hospodářství zcela jasně ukazuje, že zárukou rozvoje české společnosti je její začlenění do širšího hospodářsko- politického celku. Konec- konců v globalizovaném světovém hospodářství není žádný stát plně suverénní. Kořenem problému je plně suverénní, nikým nekontrolovaný mezinárodně operující soukromý kapitál, což leží mimo zřetel lidí, trpících Klaus-Konvičkovým syndromem.