Budeme pracovat až do smrti?

Česká a s ní celá evropská populace stárne spolu s prognózami, že populace v aktivním věku neuživí stále rostoucí a déle žijící populaci lidí v důchodovém věku.

Po krachu druhého důchodového pilíře se hledá jiná forma snížení sociální úrovně důchodců a to formou zvyšování hranice odchodu do důchodu v kombinaci se soukromým spořením.Již velmi zjednodušený pohled na toky peněz v liberálním systému ukazuje, že se opět jedná o mediálně rozšiřovanou lež.
Mějme firmu A, kterou vlastní pan Hamižný. Náklady na jeden výrobek X vykazují následnou strukturu 1)
Materiál 20 Kč
Odpisy 5 Kč
Mzda 50 Kč
vedl. mzdové náklady 20% 10 Kč
Ostatní náklady 20 Kč
---------------------------------
Náklady celkem 105 Kč
Zisk 30% 31,50 Kč
Celková cena jednoho kusu činí tudíž 136,50 Kč.
Vedlejší mzdové náklady nejsou nic jiného než částka, kterou je náš pan podnikatel Hamižný povinen odvézt do příslušných sociálních fondů. Z toho vyplývá, že příspěvek do sociálních fondů neplatí ani zaměstnanec, ani pan podnikatel, ale zákazník, který daný výrobek koupil a zaplatil neboť zmíněný příspěvek je započítán v ceně výrobku. Tudíž platí každý, zcela jedno jestli mladý,či starý za podmínky, že se jedná o tuzemský výrobek. Odvod do sociálních fondů není nic jiného než forma spotřební daně, jejímž základem výpočtu je mzdový náklad, obsažený ve výrobku či poskytované službě. Jedná se tudíž o solidární příspěvek všech členů společnosti. Takže i důchodci přispívají do sociálního fondu ze svého důchodu. Tudíž tím, že výrobek koupí a zaplatí financují vlastní platbou nejen mladou generaci, ale platí si do jisté míry důchod sami sobě.
Pan Hamižný jako správný podnikatel nemá nikdy dosti a proto vyhodí polovinu zaměstnanců a zmechanizuje výrobu. Tím klesne podíl mzdy na jeden výrobek na 25 Kč , vedlejší mzdové náklady na 5 Kč, zato mu stoupnou odpisy na 10 Kč/kus. Celkové náklady pak činí 80Kč/kus. Při stejné ceně 136,50 Kč činí jeho zisk 56,50 Kč. Důchodový systém dostane o polovinu méně, neboť druhou polovinu převedl pan Hamižný do vlastní kapsy ve formě vyššího zisku. Sám pak doporučí, aby si každý platil z vlastních úspor soukromě na důchod, hlavně ti nezaměstnaní, které sám vyhodil a pověsil státu na krk.
Pan Hamižný má stále ještě málo a tak převede celou výrobu do zahraničí. Tím transformoval vlastní firmu na obchodní společnost s tím, že podíl živé práce nyní činí 5 Kč na výrobek. Tím klesly příjmy sociálního zabezpečení z původních 10 Kč na 1 Kč. Takže vlastně vykradl, či lépe řečeno vytuneloval sociální systém a oněch 9 Kč z každého výrobku shrábl do vlastní kapsy. Každý člen společnosti, tudíž i náš důchodce neplatí při koupi jeho výrobku prakticky nic do sociálního sytému, zato ale přesměroval vlastní příspěvek ze sociálního systému do jeho soukromého zisku. Pan Hamižný pak nechá mediálně rozšiřovat pohádku o stárnoucí společnosti s tím, že v budoucnu nebude na důchody dost prostředků.
Závěr
Odvody na sociální zabezpečení ze základu ceny živé práce byly stanoveny koncem devatenáctého století, kdy v drtivé většině převládala rukodělná výroba a služby. To se však radikálně změnilo. Díky automatizaci výroby spolu s, nesmyslnou racionalizací ve snaze snížit počet pracovních míst na minimum dochází zcela zákonitě k deficitům v sociálních systémech a to v celé EU. Stejně zničující vliv má převádění výroby do zahraničí. Tudíž každý kdo koupí importovaný výrobek X od pana Hamižného zaplatí úhradu do sociálního systému v zahraničí, pokud tam vůbec nějaký existuje, přičemž domácí systém vyjde zkrátka Tudíž ne stárnoucí generace, ale liberálně orientovaný hospodářský systém je hlavní příčinou finančních deficitů sociálního systému.
Za současné situace je jediným východiskem řešení deficitů v sociálním systému převedením základu výpočtu daně na sociální zabezpečení z hodnoty živé práce (vyplacené mzdy) na cenu výrobku jako takového. Ponecháme-li nadále onen anachronický sociální systém z devatenáctého století nadále v platnosti, potom budeme skutečně pracovat až do smrti, neboť soukromým kapitálem zničený sociální systém se musí v budoucnu zcela zhroutit.

1) V příkladu se nejedná o skutečné sazby odvodu. Cílem je ukázat toky peněz.Případné reálné sazby na systému financování soc. systému nic nezmění.Mimo to jsou sazby v EU stát od státu rozdílné.