Když to jde v Německu, tak to půjde i v Čechách.

Internetový portál hospodářských novin uveřejnil přehled maximálních a minimálních mezdv České republice. V článku autor tvrdí, že výše platů v České republice se vyrovnají s platy v SRN za dlouhých 200 let. Autor vysvětluje tak dlouhou dobu tím, že platy v SRN také rostou. To není prostě pravda.

Časopis Stern(1) pověřil hamburgský institut Statista porovnáním výše výdělků v období
mezi r. 1990 a 2010. Podle této studie došlo k poklesu reálných platů  (zohlednění inflace)
o 47%,. Podle časopisu Stern byli na tom nejhůře pracovníci v reklamě, informatici a zubní
technici s 30% poklesem reálných mezd. Nejhůře na tom byli němečtí lékaři. Pokles jejich
příjmů činil v tomto období plných 50%. Příčinou tohoto polkesu jsou úsporná opatření ve
zdravotnictví a razantní pokles nástupních platů. Naprotzi tomu zaznamenali specialisté ve
správním aparátu, makléři , zaměstnanci bank a poradci v oblasti investičních fondů výrazný
nárůst příjmů.
Tato studie popisuje pokles reálných příjmů u té části obyvatelstva, jejíchž příjmy jsou
nadprůměrné.
Katastrofální situace je však u těch skupin obyvatelstva, které stojí se svými příjmy 60%pod
hranicí mediánu německých mezd, čili jsou ohroženi chudobou.Podle tiskového portálu
německého statistického úřadu(2) bylo v SRN ohroženo chudobou celkem 15% obyvatelstva.
Zatím co v bývalé DDR činí tento podíl téměř 20%., je v západní části Německa takto
postiženo 13% Obyvatelstva. Největší skupinu chudobou postižených s podílem 54% tvoří
nezaměstnaní. Následují samoživitelé s celkovým podílem 40%. Toto skupinu tvoří v drtivé
většině ženy samoživitelky.
Jestliže je v SRN hranice chudoby 10.953 €/rok s 15% podílem obyvatelstva, je na tom
Česká republika s 3 638 €/rok a podílem 9% mnohem lépe.
Sociální poměry se v SRN natolik zhoršily, že ročně odchází do ciziny na 150 000
kvalifikovaných pracovních sil. Jedním z důvodů je, že v SRN existuje celá řada vysoce
kvalifikovaných pracovníků, kteří pracují za symbolickou mzdu, nebo zcela zdarma.
Tento stav je natolik rozšířen, že se hovoří o generaci praktikantů.
Podle časopisu Wirtschaftswoche (3) najde pouze 43% absolventů škol přímo zaměstnání.
50% lidí ve věku 30 let má za sebou dvě či více praktik, 20% pět a více. 51 procent
praktikantů pracuje zcela zdarma, ale 80 % jako zcela normální pracovní síly.
Vezmeme-li v úvahu, jak vehementně političtí předáci diskutují o potřebnosti vzdělaných lidí
a jejich prospěšnost pro vývoj ekonomiky, pak nelze konstatovat nic jiného, než se v této
oblasti nabírá voda košem.

Podle zmíněného článku uveřejněného na portálu iHNned.cz se v České republice pohybují
mzdy v nízko kvalifikovaném sektoru v rozmezí 10 000 až 11 094 Kč, což činí
10 000/25=400€. Pro srovnání uvedla Pracovní Agentura, že v březnu 2009 pracovalo v SRN
celkem 4,9 milionů pracovníků v tzv. sektoru nízkých mezd. Jejich hrubá mzda nepřevyšuje
400 €/měsíc. K tomu je nutno připočítat ještě 2,25 mil lidí, kteří pracují za těchto platových
podmínek ve vedlejším zaměstnání.(4) To znamená, že v SRN existuje 5,15 milionů
pracovních příležitostí, které jsou na stejné platové výši jak v České republice. V tomto směru
již Spolková republika dohnala Českou republiku, jenže opačným směrem, takže žádných
200 let, jak to namlouvají česká media.
Podle údajů německého odborového svazu pracuje 1,3 milionů za tak nízkou mzdu,
že jsou odkázáni na státní finanční podporu. Stát takto dotuje mzdy, pánům podnikatelům
celkovou částkou 1,5 miliardy €.(6)
Ti, kteří pracují za mzdu 400€/měsíc přispívají na sociální zabezpečení 4,2%, tj.16,8 €.
Kdyby každý z nich pracoval za mzdu, kdy je ohrožen chudobou 10.953/12=912.75€,
pak by byl příjem sociálního zabezpečení 912,75*0,2=912.75€. Není divu, že se německý stát
stejně jak všechny státy EU topí v dluzích a zdravotní systém se prakticky všude zhroutil.
(Viz pokles mezd lékařů)

Všechny liberální strany v České republice převzaly do svých programů záměr zavést
a rozšířit soukromé důchodové pojištění . Vůbec je nezajímá že právě na základě
katastrofálních zkušeností se soukromým sociálním pojištěním byly v evropských státech
na přelomu 19. a 20. století zavedeny státní systémy sociálního pojištění.

V SRN existuje privátní forma pojištění již 10 let pod názvem Rieserrente.
Toto pojištění umožňuje uzavřít odpovídající pojištění u celé řady bank, pojišťoven
a spořitelen. Každý, kdo uzavře toto pojištění, dostává od státu určitý příspěvek.
Problém tohoto pojištění je dvojí:(5)
1) Osoby musí mít tak velký příjem, aby byly schopny pravidelně do tohoto fondu přispívat.
To je jak vyplývá z předchozích údajů pro celou řadu lidí prostě nemožné, neboť jejich
příjmy jsou tak malé, že se nejsou schopni ze své práce ani uživit. Při zavádění Risterrente
se argumentovalo, že se jedná o zajištění spokojeného stáří právě příjmově slabých osob.

2) Ještě vážnější je problém nezaměstnanosti. Jestliže je pojištěnec nucen z důvodu nemoci,
či nezaměstnanosti vypovědět příslušnou smlouvu, pak má právo správce fondu učinit
při výplatě vložených prostředků srážky. Mimo to musí pojištěnec vrátit státní příspěvek
vč. naběhlých úroků a úroků z úroků v plné výši. To znamená, a to se v praxi i stává,
že pojištěnec někdy nedostane v případě předčasné výpovědi vůbec nic.
3) Každá finanční instituce, která nabízí tento produkt má navíc vlastní smluvní podmínky
vypracované experty v oboru práva a financí, takže běžný člověk, který smlouvu uzavírá
nemá ani náznak šance zhodnotit klady a zápory takové to smlouvy.
4) Velmi zajímavé je zhodnocení Riesterrente na portálu Warentest(7):
„ Riesterrente je pro ty, kteří trvale dostatečně vydělávají špičkový produkt“ dale:
„až 200% dává stát ve formě příspěvku a úlevy na daních v závislosti na příjmu a rodinné
situace. Ztráta je vyloučena.“
Takže ti, kteří na to mají, jsou příjemci garantovaných mandatorních výdajů státu, ti, kteří
jsou na hranici chudoby nedostanou nic, protože příjmy na připojištění nestačí, ale jako plátci
daní přispívají na spokojené stáří těm bohatým.

Závěr
Současná praxe soukromého připojištění jednoznačně potvrzuje negativní zkušenosti z konce
19. století. Ti, kteří nemají na soukromé pojištění ve stáří pro nízkou mzdu jsou
z důchodového zajištění vyloučeni a takto odsouzeni žít v chudobě. Jestliže ještě uvážíme, že
tito lidé si budou muset platit příplatky na zdravotní péči, pak jim buď Bůh milostiv.
(Viz minulý příspěvek)
Žádný mladý člověk, řekněme ve věku 30 let který uzavře příslušnou pojistnou smlouvu
nemůže díky zpružnění pracovního trhu přísahat, že až do věku 65 let, v SRN 67 let neztratí
zaměstnání a nebude nucen takovou smlouvu vypovědět. Je nutno si uvědomit, že čím starší
bude, tím větší bude mít pravděpodobnost, že bude vyhozen z práce.
Na místo „spokojeného stáří“ bude stát v budoucnu financovat armádu chudých, kteří pro
nízký příjem nebyli schopni platit do soukromého pojištění a navíc armádu zchudlých,
lidských zdrojů, které se staly pro soukromý kapitál nerentabilní a byli vyhozeny na dlažbu.
Jaké budou mít tito lidé „spokojené stáří“ není třeba dále komentovat.
Ne nynější, ale budoucí generace na tuto politiku tvrdě doplatí vlastní chudobou.
Inu když to jde v Německu, tak to půjde i v Čechách. O to se s úpornou snahou starají
liberální strany prostřednictvím „úsporných opatření“ , „dalším zpružněním trhu“
a „převzetím vlastni odpovědnosti občanů.“ Páni podnikatelé musí být přece v mezinárodní
soutěži „konkurenceschopní“ a stát musí být „štíhlý“.

1) http://www.stern.de/wirtschaft/geld/der-stern-gehaltsreport-was-die-deutschen-verdienen-1533542.html
2)http://www.presseportal.de/pm/32102/1671389/statistisches_bundesamt
3)http://www.wiwo.de/management-erfolg/die-generation-praktikum-ist-zurueck-400482
4) http://de.wikipedia.org/wiki/400-Euro-Job
5) http://www.dewion.de/riester_rente/riesterrente_haken.shtml
6)http://www.mindestlohn.de/meldung/finanzierung-niedriglohnsekto7)http://www.test.de/themen/versicherung-vorsorge/special/Die-Riester-Tests-von-Finanztest-Alle-Riester-Sparformen-im-Vergleich-1602786-2602786