Kapitál je dobrý sluha ale zlý pán díl IV.

Jak to vidí klasik. Neviditelná ruka Adama Smithe vede podnikatele, kteří kráčí za vlastním prospěchem, avšak při tom sami nevědí co činí. Abychom mohli toto tvrzení dokázat, je třeba v úvodu onen jeho snad nejcitovanější text uvézt v celku:

Skutečně podporuje zpravidla nevědomky obecné blaho, a přitom ani neví, jak vysoký
je jeho podíl. Jestliže upřednostní národní hospodářství na místo to zahraniční
podporovat, myslí vlastně pouze na vlastní bezpečnost a jestliže tímto podporuje zaměstnanost, aby takto její výnos mohl dosáhnout tu nejvyšší hodnotu, snaží se vlastně
dosáhnout pouze vlastní zisk. A on je v tomto případě, jakožto i v ostatních případech
veden neviditelnou rukou, aby podporoval účel, který nezamýšlel na žádný pád splnit.
Také pro zemi samu není na žádný pád vždy to nejhorší, jestliže jednotlivec se
o takový cíl vědomě nesnaží, ano, právě tím, že sleduje vlastní zájmy, podporuje
tuto často trvaleji, aniž by skutečně měl toto v úmyslu. Všichni, kteří kdysi udávali,
jejich činnost slouží blahu společnosti, neudělali podle mého vědomí nikdy nic dobrého.

Přeloženo z Adam Smith Der Wohlstand der Nationen ISBN 3-423-30149-X, str.371

Kdo si pozorně přečte tento odstavec, a trochu se nad ním zamyslí, pak zjistí,
že sledování pouze vlastních zájmů spočívajících na docilování zisku je vysoce
diskutabilní.
To je patrné již z první věty, která zní:

Skutečně podporuje zpravidla nevědomky obecné blaho, a přitom ani neví, jak vysoký je jeho podíl.
Jestliže tato věta platí, a to v neoliberální ekonomice volného pohybu zboží
a kapitálu platí, pak podnikatelé nevědí co činí. Nevědí, zdali jejich podnikatelská
činnost přináší celku prospěch, či neprospěch, nevědí ani, jak velký je jejich podíl
na celospolečenském prospěchu, či škodě. Podnikatelská činnost totiž nemá nikdy
a za všech okolností pouze pozitivní účinek na celek.
A.Smith velmi zřetelně klade důraz na celospolečenský účinek podnikatelské
činnosti, na celospolečenský prospěch. To vyplývá i z následujících vět:

Jestliže upřednostní národní hospodářství na místo to zahraniční podporovat,
myslí vlastně pouze na vlastní bezpečnost a jestliže tímto podporuje zaměstnanost,
aby takto její výnos mohl dosáhnout tu nejvyšší hodnotu, snaží se vlastně dosáhnout pouze
vlastní zisk. A on je v tomto případě, jakožto i v ostatních případech veden neviditelnou
rukou aby podporoval účel, který nezamýšlel na žádný pád splnit. Také pro zemi samu
není na žádný pád vždy to nejhorší, jestliže jednotlivec se o takový cíl vědomě
nesnaží, ano, právě tím, že sleduje vlastní zájmy, podporuje tuto často trvaleji,
aniž by skutečně měl toto v úmyslu.
Zde je celospolečenský prospěch zcela jasně chápán jako tok investic do vlastního
národního hospodářství, který indukuje vysokou zaměstnanost a užitek z ní,
to jest takovou výši mezd, která přinese maximální užitek pracovní síle za současného docílení zisku podnikatele.
Zajímavé je si všimnout, že A. Smith je sice zastáncem volného obchodu, ale volný pohyb kapitálu, jak jej známe z dnešní doby globalizace na mysli očividně nemá. To vyplývá z požadavku podporovat vlastní a ne zahraniční hospodářství. Kdyby A. Smith viděl
v dnešní době toky komodit ze zemí s nízkou mzdou způsobující vymírání celých
odvětví a s tím spojený nárůst nezaměstnanosti ve vyspělých ekonomikách, asi by
moc nadšený nebyl. Nápadné na citovaném textu je, že se nejedná o maximalizaci
zisku. Jedná se pouze o jeho dosažení. Zde má nepochybně na mysli vymezení
určité, tudíž ne jakékoliv podnikatelské činnosti se zřetelem na celospolečenský
prospěch formou přiměřeného poměru v procesu prvotního rozděleni, tj. zisku
a mezd za současné maximalizace stupně zaměstnanosti. Čili ona neviditelná ruka
je obecný prospěch, který ovšem, jak autor díla píše, náš podnikatel nebere v
úvahu a nezamýšlí na žádný pád splnit. Co platí o celospolečenském prospěchu,
platí zákonitě i o celospolečenském neprospěchu. To znamená, že podnikatel,
sledující vlastní prospěch se nestará o negativní dopad vlastní činnosti na celou
společnost a jím způsobenou celospolečenskou škodu.
I z uvedeného odstavce jasně vyplývá, že obecný prospěch nenastává vždy,
za každých okolností a že se podnikatel objektivně nestará o celospolečenský
dopad vlastní podnikatelské činnosti. Tento aspekt nezamýšlí ani splnit.

Závěr.

Jestliže vyjádříme celý citovaný odstavec v množném čísle, pak dostáváme
kastu podnikatelů, kteří v honbě za vlastním ziskem nejen že nevědí, ale se
ani nestarají o obecný, celospolečenský prospěch. Neviditelná ruka tudíž vede
podnikatele, kteří nevědí co činí a je jim to také srdečně jedno. Jestliže společnost
toto podporuje požadavkem svobody podnikání s minimalizací regulace hospodářství,
pak má skutečně sníženou kolektivní inteligenci-není schopna posoudit dopad a následky vlastního jednání.

Jestliže dnešní argumentace vytváří z podnikatelů kastu výkonných, oporu a pilíř prosperity
společnosti, pak platí poslední věta našeho úvodního odstavce:
Všichni, kteří kdysi udávali, jejich činnost slouží blahu společnosti, neudělali podle
mého vědomí nikdy nic dobrého.