Kapitál je dobrý sluha ale zlý pán Díl II

Klíčem pro pochopení nízké kolektivní inteligence neoliberálního hospodářského systému je analýza celospolečenské dělby práce.Klasik teorie kapitalismu A Smith vidí princip a hybnou sílu dělby práce pouze v osobním prospěchu.

To ovšem v rozvinuté celospolečenské dělbě práce tak jednoduše nefunguje.
Mějme vektorový řetězec podnikatelů A1 až An, kteří stojí ve vzájemných dodavatelsko- odběratelských
vztazích spolu s konečným spotřebitelem KS. Směrem z leva do prava probíhá tok zboží,
opačným směrem pak tok peněz. Jestliže KS zaplatí An za zboží, pak dojde k redistribuci konečného
výsledku společného úsilí podnikatelů A1 až An, t.zn. každý dostane určitý díl konečné ceny,
kterou KS zaplatil An.

Schématické znázornění vektoru dělby práce.

A1↔A2↔A3↔A4↔A5↔An↔KS

Vezměme subjekt A3:
Tento subjekt stojí jako přímý odběratel ve vztahu k A2 a jako nepřímý odběratel k A1.
Na druhé straně stojí A3 jako přímý dodavatel vůči A4 a nepřímý dodavatel k A5.
Interpretujme náš zjednodušený model tak, že dodavatel An-1 dodává vlastní výkony
odběrateli An a tento motivuje vlastní platbou činnost dodavatele An-1.

Tento systém platí v celém řádkovém vektoru.
Má-li Adam Smith pravdu, jestliže tvrdí, že odběratel, A3 sleduje vlastní prospěch, jestliže
vysvětlí A2 že jeho dodavatelská činnost je i v jeho vlastním prospěchu, pak se zákonitě
nemůže starat pouze o vlastní prospěch, ale také, a to především o prospěch
doddavatele A2 a to nejen vlastní platbou dodavateli A2, ale i o prospěch A2 vůči A1,
a stejně tak i o prospěch v úseku A4 až KS.
Ks jako konečný spotřebitel, i když ve vektorovém systému nepracuje, má v procesu dělby práce klíčové postavení, neboť vlastní spotřebou udržuje celý výrobní systém v chodu.
Tento stav je zřejmý, jestliže vyjádříme řádkový vektor v hodnotovém vyjádření.
Při každé směně dochází ke zvýšení hodnoty o 3 peněžní jednotky:

A1↔A2↔A3↔ A4↔ A5↔An

3 ↔ 6 ↔ 9 ↔ 12 ↔ 15
3     3     3      3       3
V našem případě dostává A3 od A2 výkon v hodnotě 6 a sám dodává vlastní výkon odběrateli
A4 v hodnotě 9.
Vlastní prospěch činí u každého členu vektoru rozdíl nákupní a prodejní hodnoty, v našem
případě je tento rozdíl konstantní :
K=A2-A1, tj. 6-3=3
Začne-li A3 preferovat pouze vlastní prospěch jak tvrdí A. Smith, pak počne snižovat postupně
vlastní platbu A2 až na hodnotu 5 protože usoudil, že pro jeho podnikatelskou činnost
potřebuje tento pouze tuto hodnotu a považuje za legitimní maximalizovat vlastní prospěch,
což považuje za základ jeho svobody podnikání.
V tomto případě se změní náš hodnotový vektor následujícím způsobem:
A1↔A2↔A3↔A4↔A5↔KS
3 ↔ 5 ↔ 9 ↔12 ↔ 15
3     2     4     3       3
Při takovéto preferenci vlastního prospěchu se rozhodne A2 vlastní podnikatelskou činnost ukončit, neboť byla část jeho prospěchu přesunuta ve prospěch A3 a takto ztratil vlastní motivaci k další podnikatelské činnosti. Přechodným procesem bývá často snižování kvality za účelem úspory nákladů ve snaze udržet zisk na konstantní úrovni. Pokles dodávek A2 na nulu znamená rozpad celého zřetězení dodavatelskoodběratelských vztahů.
Postiženi jsou nejen všechny subjekty A1...A3 ale i ostatní subjekty ve vektoru o pozicích A4... An.
Z uvedeného vyplývá, že princip výlučného vlastního prospěchu neplatí. Vlastní prospěch je pouze tehdy možný, jestliže přímí i nepřímí účastníci v zřetězení dělby práce dbají i o prospěch ostatních, a to všech členů vektoru dělby práce A1 ...KS. Pro zachování funkčnosti systému musí být tudíž i v oblasti podnikatelské činnosti nadřazen obecný, celospolečenský prospěch prospěchu individuálnímu. Systém, který preferuje pouze vlastní, individuální prospěch a současně považuje regulaci za nepřípustné omezení svobody podnikatelského subjektu, vykazuje kolektivní debilitu, projevující se v jeho opakované disfunkci, kterou nazýváme hospodářská krize.