Žijeme asi každý v jiném světě

Nic takového jako závislost na řetězci neexistuje. Tedy neexistuje ani možnost svévole jeho účastníků bez následků, 2. by tomu třetímu jednoduše přestal dodávat a dodával by jinam. Podstatou celého vašeho problému je snaha organizovat systém. Nakreslil jste si schéma řetězce jako výchozí fakt a pevný bod, od kterého se odvíjí vaše úvahy. Ale tento předpoklad je špatný. To jak vypadá řetězec, není dáno tím, že jste si ho tak pěkně naplánoval, ale tím, že se individuální osoby rozhodly do něj vstoupit za určitých podmínek, které zároveň spoluvytváří. Skutečnost není statická, ale dynamická. Dynamická je proto, že každý člen společnosti rozhoduje sám za sebe, podle svých motivů, cílů. Pokud je shora veden k nějaké odchylce, způsobí to problém, viz krize. Nikdo nedělá kvalifikovanější rozhodnutí než jedinec sám za sebe, proto padly všechny nekapitalistické pokusy o "řízení" společnosti. Tedy jedinec vytváří společnost a společnost je pouze součtem těchto jedinců. Obráceně to nelze.

Opět nesmysly

Žádnému dodavateli ani spotřebiteli samozřejmě nejde o prospěch někoho jiného. Když v konkurenčním prostředí ceny pro koncového zákazníka klesají a neustále se zvyšuje kvalita, tak to neznamená, že by prodejcům šlo o dobro svých zákazníků. Jde jim o vlastní zisk, kterého dosáhnou jedině, když si jejich výrobky bude kupovat co nejvíce lidí (samozřejmě za rentabilní cenu, i když to není nepsané pravidlo, ale zákon). Z toho důvodu musejí hledat takové zboží, jaké si spotřebitelé přejí. To není o tom, že by chtěli své spotřebitele udělat šťastnější, ale zkrátka o tom, že cesta k jejich vlastnímu štěstí má na cestě překážky, které musejí odstraňovat. Že jde zrovna o štěstí někoho jiného je irelevantní. Hnací silou celého procesu je ex ante maximalizovat vlastní užitek. Veškeré další jednání subjektu je jen logickým důsledkem, né příčinou vlastního jednání. 

To je zase extrakt

řečeno slovy autora nikoli "...kolektivní debility...", ale "..individuelní debility...".

Již výchozí předpoklady jsou samozřejmě nesmyslné. Jednotliví dodavatelé nemohou být 100% závislí na jednom odběrateli, dokonce se "hlídá" 30%, tudíž výpadek jednoho odběratele nemusí být likvidační. Taktéž "ustálený stav" je nesmysl. Již v průběhu autorova ustáleného stavu probíhá tlak na snižování nákladů a rovněž zájem dalších subjektů (které autor pro své zjednodušení pominul) stát se dodavateli. A žádný "zájem společnosti" s tím nemá co dělat - ostatně autor sám neráčil vysvětlit, kdo to ta "společnost" vlastně je a kdo ten její "zájem" vlastně formuluje a reprezentuje.

Právě díky svobodě a svobodnému rozhodování je tento systém dynamický a operativní, na rozdíl od autorova direktivního řízení jakési "společnosti", kde vyhoří jedna fabrika a desítky let nikdo není schopen vyrobit dostatek toaletního papíru.

Je to trochu zmatené, ale hlavně chybné.

3 samozřejmě musí  minimalizovat náklady a maximalizovat zisky.

Na tom není  nic špatného.  Naopak , jinak bychom zůstali v jeskyních.

2 má samozřejmě stejný zájem.

Chybou Vaší  úvahy je omezený  "sortiment" možností, jak to jednotlivé subjekty můžou udělat.  Ve skutečnosti je možností mnohem, mnohem víc.

Typickým příkladem těchto chybných úvah byl např ekonom Malthus a jeho populační teorie. Dalším  takovým příkladem mylného myšlení je teorie udržitelného rozvoje.