A volič řekl budiž temno.

Přečetl jsem si program strany Věci veřejné a udělalo se mi špatně. Při bližším pohledu vyjde najevo stejná sociální obludnost, jak u ostatních politických stran, t. j. ODS a Top 09. V nastávajícím volebním období nastane v Čechách sociální a společenské temno.

Zde několik postřehů:
Ekonomika:
„Stop zadlužování, snížení výdajů ve veřejných zakázkách o 20 %, zakázky na internetu
a pod dohledem veřejnosti. Štíhlý stát: plošné snížení počtu úředníků o 10 %.“(3)
Při diskuzi v mediích byla řeč o 16  až 30 000 úředníků. To zní na první pohled sympaticky
ale až do té doby, než se zamyslíme nad několika podrobnostmi:
Program neříká kam s těmi propuštěnými. Objektivně tak vzroste v Čechách
nezaměstnanost o tento počet postižených. Při trvale vysokém přebytku pracovních
sil to bude znamenat:
a) ti postižení neseženou zaměstnání a budou tudíž odkázáni na sociální podporu státu,
kterou chce dotyčná strana zredukovat na věcnou výpomoc.
b) Ty tisíce lidí přestanou platit daně z příjmu, odpadnou platby na sociální zabezpečení.
Stát přijde o příjmy z daní, sociální systém o příspěvky. Tok peněz se obrátí, což znamená
zvýšení výdajů státního rozpočtu. na nezaměstnané.
Protože průměrný plat úřednické rodiny stačí tak od výplaty k výplatě, musí rodina drasticky
zredukovat své výdaje. To znamená: nižší výdaje, nižší tržby. Nižší tržby, nižší daně.
Jestli strana požaduje posílení nepřímých daní, pak zde musí dojít k propadu. Chudý kupuje
minimálně a co nejlevněji.
c) Počítáme-li že postižení žijí v rodinách, pak budou takto postiženi minimálně celkem
3 lidé: postižený sám, životní partner ( Manžel, manželka) a minimálně jedno dítě.
Protože na výživu a rozumný životní standard    nestačí jeden plat, bude do bídy
uvrhnuto celkem 48 000 až 90 000 lidí.
Jak k tomu přijdou jejich děti a jak bude lidem, kteří půjdou žebrat na obec o věcné dávky
pro sebe a jejich děti si dovedu jen těžko představit. A to všechno jenom proto, že si pár
lidí přeje štíhlý stát.
Zde bych chtěl doporučit všem těm, kteří volili tuto stranu, aby navštívili takto postiženou
rodinu, z níž jeden, nebo oba pracují u obce za chleba a byt,  jak to strana doporučuje
v kapitole Politika zaměstnanosti a osobně sdělili dotčeným osobám, že díky jeho hlasu
se dostali do tak tíživé sociální situace.
Ono něco zaškrtnout a pohlédnout postiženým přímo do očí jsou dvě zcela rozdílné věci.
Jestli se strana Věci veřejné zasazuje o občanskou transparenci, pak nebude jistě na škodu
učinit toto poděkování na internetu  se jménem příslušného poslance či stranického
funkcionáře.
Zde lze namítnout, že bude možno tyto lidi přeškolit. Vyvstává ale otázka na co a jaký obor.
Přeškolený pracovník nemá úplné odborné vzdělání příslušného oboru a bude tudíž zcela
zákonitě zařazen do skupiny nekvalifikovaných, zaučených, což těmto lidem způsobí
trvalou finanční újmu. Jejich situaci ještě zhorší připravované změny v oblasti pracovního
práva. Stále ještě platí pořekadlo devatero řemesel, desátá bída. Budou li vyhozeni starší lidé,
pak jim žádné přeškolení nepomůže. Protože strana chce zakázat předčasný odchod
do důchodu, pak budou tito staří lidé mnohdy s vysokou odborností hrabat listí v parku za
chleba a stravu. A to v 21. století, v období vědeckotechnické revoluce a to ve státě, který
proklíná socialismus a zločiny komunismu jako nelidské režimy.
Toto se plně týká  i následující kapitoly Částečné uvolnění trhu práce –
“Jeho „zpružnění“ přispívá k lepší tvorbě nových pracovních míst. Pružnější pracovní trh
je výhodný jak pro zaměstnance, po kterých stoupá poptávka, tak i pro zaměstnavatele,
kteří mohou přijímat zaměstnance bez obav z budoucích vysokých nákladů při poklesu
poptávky.  Prosazujeme, aby výše odstupného byla vázána na počet odpracovaných let
u zaměstnavatele (1 rok práce – 1 měsíční odstupné, 2 roky práce – 2 měsíční odstupné,
3 roky a více – 3 měsíční odstupné). Pracovní poměr na dobu určitou bez omezení.“
Takovou větu by nenapsal ani ten nejhorší amatér. Jestliže je pružnější pracovní trh
výhodnější pro pracovníky po kterých stoupá poptávka, potom je absolutně zničující pro
pracovníky, po kterých pracovní poptávka klesá. Ta katastrofa je zachycena v druhé části
pojednávající odstupné a pracovní poměr na dobu určitou bez omezení. Za těchto podmínek
bude vyhozen z práce každý, kdo bude u podniku déle, a to kvůli odstupnému. Neprodlouží
se pracovní smlouva těm, kteří jsou staří a před důchodem, a všem těm, kteří jsou
nahraditelní levnější pracovní silou. Mechanizmus je jednoduchý. Zaměstnanec A pracuje za
30 000 Kč/měsíc a končí mu lhůta v červnu. Počátkem května začne zaměstnavatel hledat
stejně kvalifikovaného pracovníka B, který začíná, nebo pracovníka, kterému mu hrozí,
že bude hrabat trávu v místním parku. Oba pracovníci přijmou jakékoliv platové podmínky,
aby za této situace nabízené místo přijali. Osud zaměstnance A je v tom okamžiku zpečetěn,
jakmile na trhu práce najde zaměstnavatel takovou náhradu. Takže nikdo, ale opravdu nikdo,
včetně vysoce kvalifikovaných zaměstnanců nebude vědět ani dne, ani hodiny, kdy vyletí
z práce a půjde hrabat listí do městského parku, protože každý je nahraditelný!
Mnohdy bude stačit pohrůžka neprodloužení pracovní smlouvy. V případě, že se nechá
nezaměstnaný přeškolit, pak platí co napsáno výše s tím, že jestli vůbec sežene práci, pak
za podmínek daleko horších než jeho předchůdce a udrží se na místě pouze tak dlouho,
než se sežene opět někdo v tíživé sociální situaci. Tento kolotoč povede k drastickému
nárůstu pauperismu v Čechách. Objektivně tak dojde k jakési rotaci zaměstnanců, kdy budou
tito chvíli pracovat za mizernou mzdu, chvíli hrabat listí v parku či zametat chodník, by se
snažili podrazit něčí plat za účelem dostat alespoň nějaké zaměstnání a nebýt odkázáni žebrat
o věcné dávky (žebračenky). Jak vysoké budou důchody takovýchto lidí a jak “spokojené “
bude jejich stáří si lze snadno představit.
To obludné je v tom, že jsou takto postiženi absolutně všichni zaměstnanci, snad i ti státní,
učitele, lékaře, správní úředníky nevyjímaje (štíhlý stát musí šetřit).. 
Zde je nutno uvézt v souvislost “zpružnění” pracovního trhu s důchodovým a zdravotním
zabezpečením.
Lidé pracující v podmínkách blížících se existenčnímu minimu nebudou schopni si připlácet
na důchod, neboť nebudou mít z čeho. Ti, kteří si tento přepych mohou dovolit si ale nebudou
jisti ani dnem, ani hodinou, kdy upadnou díky “zpružněnému” pracovnímu trhu do situace,
kdy jim nebude prodloužena pracovní smlouva.
Důstojné stáří a důchodová reforma.
-“ Stárnoucí populace – vlivem menší porodnosti a prodlužování střední délky života se
v budoucnu stane stávající penzijní systém těžko financovatelný. Reálná výše důchodů
klesne až k životnímu minimu. Dnešní stav, kdy na 1 důchodce připadají 2,5 pracující,
se změní v průběhu několika desetiletí na 1:1.”
Tato úvodní preambule je holý nesmysl  a má ryze propagandistický charakter.
Jestliže populace stárne, pak je to tím, že se rodí méně dětí. Z toho plyne, že společnost
vydává méně na péči o rodinu a dítě. Tyto úspory lze převézt na péči o staré lidi.
Navíc pokles práce schopného obyvatelstva sníží nezaměstnanost a tím i náklady na ni.
Zde se očividně jedná o udržení rezervní armády nezaměstnaných za účelem udržení nízkých
mazd.
Daleko vážnější je však skutečnost, že díky vědeckotechnické revoluci nebývalou měrou
roste produktivita práce, což má za následek větší objem produkce a tím i její spotřeby.
Jestliže kdysi museli díky nižší produktivitě práce živit 2,5 až 3 lidé jednoho starobního
důchodce, stačí díky nárůstu produktivity práce uživit 1 pracovník několik důchodců.
Důkaz:
Protože sociální zabezpečení představuje vedlejší mzdový náklad, je tento zakalkulovaný
v ceně výrobku. Čím více stejný počet zaměstnanců vyrobí více zboží, tím menší je podíl
těchto nákladů v jednotkové ceně.
Příklad:
5 zaměstnanců vyrobí  100 kusů zboží v celkové hodnotě 50 000 Kč. Za těchto podmínek
činí podíl vedlejších mzdových nákladů na výrobek řekněme 50 Kč. Takže těch 5 zaměstnanců
živí jednoho důchodce ve výši 5000 Kč.
Vlivem pokroku techniky vyrobí 2 zaměstnanci stejné množství (100 kusů) za stejnou
cenu 50 000 Kč. Za těchto podmínek  skutečně uživí ti dva pracující našeho důchodce,
neboť jestliže se nezmění do ceny zakalkulovaný náklad na soc zabezpečení ve výši 50 Kč/kus,
zůstane cena výrobku stejná a zákazník tuto změnu ani nepostřehne. To by se ale musel náš pan
podnikatel vzdát části zisku a vztahovat soc. příspěvek na produkt a ne na živou práci.
V opačném případě zvýší pan podnikatel svůj zisk , zruinuje sociální systém a tvrdí, že jeden
pracovník neuživí jednoho důchodce.
Dále je nutno si uvědomit, že Česká republika je státem s výrazným podílem exportu.
Protože je vedlejší mzdový náklad součástí ceny, kterou zaplatí zahraniční odběratel, pak
příspěvek na sociální zabezpečení zaplatí občan cizího státu. Je-li výrobek spotřebován v
tuzemsku, pak to může být i náš důchodce, který daný výrobek koupí a kterému se vyčítá,
že jej živí jeden, nebo dva zaměstnanci. Situace je tudíž přesně opačá. Náš důchodce koupí
tohoto výrobku. Živí zaměstnance, zaplatí jeho příspěvky na soc. zabezpečení a uhradí navíc
tučný zisk panu podnikateli.
Ti, kdo koncipovali tento program by si měli přečíst alespoň elementární základy ekonomiky,
zejména pohyb zboží a peněz v hospodářství.
Strana navrhuje v jejím programu:
“S ohledem na současný stav navrhujeme třísložkový důchodový systém financovaný z těchto
zdrojů:- Stávající průběžný systém financování z odvodů na sociální pojištění.
- Možnost spoření 4 % z odvodů na sociální pojištění v jediném státním penzijním fondu.
- Soukromé komerční penzijní připojištění.“
Navrhovat soukromé připojištění je buď vrchol naivity a nevědomosti, nebo prohnaná snaha
obrátit proud peněz směrem ke spekulativnímu kapitálu.
V SRN již tento systém existuje delší dobu a výsledky jsou jednoduše negativní, zejména pro
osoby s nízkými příjmy. Problém je v tom, že celý systém je jednoduše příliš drahý. Zatím co
náklady u státního sociálního zabezpečení BfA (2) činí 1,5%, činí náklady soukromého
pojištění 6, někde i více procent. To je dáno vysokou ziskovostí soukromých provozovatelů
těchto fondů. Kdo je nezaměstnaný a nemůže platit příspěvky do fondu, je nucen vypovědět
příslušnou smlouvu. V tomto případě požaduje stát kompletní úhradu státního příspěvku včetně
úroků. Poskytovatel soukromého připojištění vyplatí kromě toho peníze s vysokou srážkou,
takže v mnoha případech takto postižení nedostanou vůbec nic. Tato pravděpodobnost finanční
ztráty se zvyšuje s dobou platnosti tohoto soukromého pojištění.
Vezmeme-li v úvahu návrhy na zpružnění pracovního trhu pak nebude mít pro normálního
zaměstnance absolutně žádnou cenu tuto formu pojištění vůbec uzavírat, neboť v případě
dlouhodobé nezaměstnanosti např. vlivem vysokého věku bude dostávat postižený věcnou
výpomoc, takže nebude mít peníze si toto připojištění ani platit. Navíc jestliže strana požaduje
kontroly, zda se nejedná o zneužití soc. dávek, může snadno dojít k situaci, kdy bude
nezaměstnaný touto kontrolou nucen toto připojištění vypovědět s vysokou ztrátou.
Důsledek je ztráta peněz a bída až do smrti. V SRN musí příjemce sociální výpomoci Hartz IV
prokázat, že nemá žádný majetek. Ma-li nějaký, musí tento napřed prodat, projíst a pak dostane
výpomoc. Při “zpružnění” pracovního trhu může být každý kdykoliv vyhozen, takže napřed
bude muset vyhozený z práce projíst veškerý majetek a pak dostane žebračenku a půjde hrabat
listí nebo trávu do parku. Z čeho pak bude postižený platit ve stáří zdravotní výdaje, nad tím si
strana Věcí veřejných neláme hlavu. Jestli se za těchto okolností oplatí šetřit je zbytečná úvaha.
Ono nebude ani z čeho.
Pro ty, kteří si to budou moci dovolit vzniká nebezpečí kompletní ztráty vloženého kapitálu
v důsledku příští finanční krize. To že v kratší či delší době přijde, je jisté jak amen v kostele.
V současné době vedou v SRN tisíce lidí, kteří vložili jejich majetek do těchto fondů soudní
spory s bankami a fondy, neboť utrpěli až stoprocentní ztráty. Poukazují na to, že jim byla
zatajena rizika takovýchto vkladů.
Více si lze přečíst na http://www.dewion.de/riester_rente/riesterrente_haken.shtml
Sociální výpomoc
“Vyplácení dávek hmotné nouze bude probíhat především formou poukazů na stravování,
ošacení a bydlení, aby nedocházelo ke zneužívání těchto dávek.  Stát musí zajistit základní
páteřní síť poskytovatelů těchto služeb, kteří budou poukazy přijímat. Podporujeme
bezhotovostní vyplácení sociální podpory pro zajištění dostupnosti peněz při případné exekuci,
v případě zadlužení příjemce dávek.“
Za časů “tatíčka” Masaryka se tomu říkalo žebračenky. Na místo aby se strana postarala svým
programem o to aby se lidé do hmotné nouze nedostali formou vymahatelného práva na práci,
zavede tato strana přídělový systém, jak jej známe z humanitárních akcí v rozvojových zemí.
Jestli to strana prosadí, pak bude v Čechách jednou chudo až černo. Pak historici nebudou
odsuzovat komunisty za to jak vládli, ale za to, komu předali moc.
K citátu ještě jedna poznámka. Jak to bude s dětmi postižených rodin? Nad tím si pánové
z VV hlavu očividně nelámali. Že by matka samoživitelka se dvěma dětmi musela žádat
o každou tužku, pastelku či dětské botičky příslušný úřad je prostě sociální zhovadilost
a porušení ústavy garantující lidskou důstojnost. Podobný rozsudek vydal německý ústavní
soud v případě podpor Hartz IV, neboť zákonodárce “opoměl” zohlednit potřeby dětí.
Navíc kde zůstala snaha o omezení počtu úředníků, kteří budou vyřizovat tyto žádosti
spolu s daňovou policí a kontrolami nezaměstnaných? To prostě nemůže být čitateli tohoto
programu jasné.
Jako pozitivní považují požadavek strany na zdanění hazardu a prostituce:
“Krytí celkových nákladů na reformu je nutné v rámci našich ekonomických opatření
k vyrovnání rozpočtu, tzn. například daňová amnestie, centrální nákup a elektronické aukce,
zdanění hazardu a prostituce a další návrhy”
Na jedné straně se strana Věcí veřejných rozhořčuje nad korupcí a machinacemi při zadávání
veřejných zakázek, na druhé straně chce prosadit daňovou amnestii. Tu udělil německý
kancléř G. Schröder neblahé paměti. Nepřinesla zhola nic, důkazem jsou prodeje kradených
datových nosičů, na nichž jsou seznamy dańových podvodníků. Tento měsíc byl uveden v 
SRN zákon, zpřísňující tresty za daňové podvody.
Zdanění prostituce a hazardu by mělo platit ani ne tak pro dívky horizontálního řemesla, jako
pro politické strany a jejich funkcionáře. Jedná se o daň za politický a hospodářský hazard
kterého se dopouští i pojednávaná strana realizací jejího programu a potom i za politickou
prostituci. Sponzorské dary politickým stranám nejsou nic jiného, než úplata za poskytnuté
služby v politice a hospodářství. :
Mnohý politický funkcionář není tudíž v podstatě nic jiného, než dáma s kaméliemi pouze s tím
rozdílem, že nenosí veřejně v každém měsíci 5 dní tu červenou.

(1)http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1ma_s_kam%C3%A9liemi(2)http://www.deutsche-rentenversicherung-bund.de
(3) http://www.veciverejne.cz