Psaní jako terapie (o tom, jak důležitý je šuplík)
Doktore, čtenáři mi nerozumí!
Když jsem ale našla „povídku“ kterou jsem napsala v patnácti, vyvstal mi na čele studený pot. Povídka byla jedním slovem strašná. Dějem vás nebudu unavovat, protože vlastně ani žádný neměla. V kostce řečeno, byla o tom, jak jsem jiná, zvláštní a jak mi okolní svět nerozumí. Tyhle pocity samozřejmě zažívá asi tak devadesát procent pubescentů a je to s nimi podobné, jako s akné. Jsou nepříjemné, urputné, přicházejí bez pozvání, ale časem přejdou. Hodně se mi ulevilo, když jsem to svoje dílo roztrhala na malé kousky a vyhodila do koše. Když jsem se přestala zalykat trapností, napadlo mě: Ještě, že v době mého dospívání internet teprve začínal. Jinak by to třeba někde viselo dodnes a nedalo by se s tím nic dělat.
Nepochybuji, že mi tenkrát pomohlo hodit svoje pocity na papír, vypsat se z nich. Úplně se vidím, jak skláním svou načerno obarvenou hlavu nad školním sešitem a sázím slova jedno vedle druhého s pocitem, že právě předávám cenný odkaz dalším generacím. Ostatně, nejeden psycholog či psychiatr výslovně doporučuje pacientům vést si deník. A skutečně to pomáhá.
Druhá věc ovšem je, jak se s výsledkem naloží.
Určitě existují geniální jedinci, jejichž deníky je možné téměř bez úprav vydávat. Ale, přiznejme si, je jich jen mizivé procento. I romány, psané deníkovou formou, poskytují většinou pouze dokonalou iluzi, že jde o spontánně psaný deník, ve skutečnosti jsou ale velmi dobře promyšlené a je za nimi mnoho práce, přemýšlení a přepisování.
Dneska je cesta textu ke čtenářům krátká. Autor se uprostřed noci vzbudí, něco ho strašně žere, vypíše se z toho, uleví se mu – a druhý den si to můžou přečíst tisíce lidí na internetu. A přitom je zjevné (třeba i tady na blogu), že některým textům by kratší, delší, či doživotní pobyt v šuplíku neuškodil.
Nepomohli mi s kočárkem do autobusu? Napíšu blog, jak je společnost netolerantní k matkám! Byl na mne drzý číšník v restauraci? Hned to sepíšu a učiním obecný závěr, že pohostinství upadá. Mám stach ze stárnutí? Zveřejním svoje akty, původně pořízené jen pro potěchu manžela, ať všichni vidí, že jsem ještě k světu!
Efekt těchto počinů je však asi takový, jako když někdo po šestém pivu rozesílá esemesky bývalým partnerům. V tu chvíli se to zdá jako skvělý nápad, reakce čtenářů však nebývají takové, jaké by si autor býval přál.
Emoce rozhodně ke psaní a k umění obecně patří. Psaní bez emocí je záživné asi tak, jako návod na obsluhu pračky. Když ale emoce vedou ruku autora až příliš, je dobré nechat dílo trochu uležet, po čase se k němu vrátit a položit si otázku: Bude to zajímavé a přínosné i pro někoho jiného, než pro mne?
Nesmí se totiž zapomínat, že čtenáři nejsou spolupacienti v terapeutické komunitě, a tudíž nejsou vždy nastaveni na to pisatele chápat a poskytovat mu citlivou zpětnou vazbu. Potom se často stává, že místo očekáváného pochopení, souznění a podpůrných reakcí přijde kritika, leckdy tvrdší, než autor unese. Pokud si tedy někdo skrz psaní řeší vlastní problémy (což je podle mě zcela legitimní důvod, proč psát), ať nezapomíná, že má ve stole šuplík, v počítači složku, ve které může nechat text uzrát, případně deník schovaný na tajném místě. Když se pak po čase (někdy stačí pár hodin, jindy jsou potřeba dny a týdny) k textu vrátí a oddělí zrno od plev, má šanci potěšit psaním sebe i případné čtenáře.
A nebo si prostě říct: „Pomohlo mi to a teď už to můžu zničit.“
Tereza Prasličková
21. srpen 1968 očima mojí mámy
Moje máma zažila okupaci v srpnu 1968 na vlastní kůži. Cestou do práce byla postřelena ruskými vojáky. Tohle je její příběh.
Tereza Prasličková
Patří děti do kavárny?
Tahle otázka už druhý den vládne internetovým diskusím. Rozhořela se bitva mezi dvěma tábory. Jeden tábor by si rád v kavárně v klidu přečetl noviny, vypil kávu, nebo dokonce (ó hrůzo) zakouřil.
Tereza Prasličková
Připojte se, abych se mohl zapojit!
Včera jsem se zájmem přečetla článek který pojednává o nové službě pro bezdomovce. Jmenuje se Wifi 4 Life a má pomáhat lidem bez domova vrátit se zpátky do běžného života a ostatním lidem zase k připojení na internet.
Tereza Prasličková
Jsem car-free kvalitarián!
Včera jsem si přečetla článek, o rodině, která je prý tak trochu jiná. Jinakost této rodiny se projevuje tím, že NEMÁ AUTO. S tím souvisí spousta dalších zvláštností, o kterých je třeba informovat svět. Představte si, že tahle na první pohled obyčejná městská tříčlenná rodina jezdí na kole, autobusem, vlakem a někdy dokonce i chodí pěšky!
Tereza Prasličková
Už jsi našla svou vnitřní ženu?
Valí se to na mne ze všech stran: Hledání vnitřní ženy, ženské kruhy, práce s ženskou energií, cyklická žena. Spousta článků, videí, fotografií a především sebezkušenostních seminářů. Ženské bubnování, seminář o ženských mysteriích, hledání vnitřní bohyně. Projekt „Mám ji ráda“, který učí ženy přirozenému vztahu k vlastnímu přirození a jehož součástí je i zakázková výroba sádrového odlitku vagíny. Tento „jedinečný umělecký klenot ženského božství“, jak jej autorky projektu nazývají, stojí něco přes čtyři tisíc korun.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá
Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...
Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne
Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3213x
terkablogerka@seznam.cz