Jsem car-free kvalitarián!

Včera jsem si přečetla článek, o rodině, která je prý tak trochu jiná. Jinakost této rodiny se projevuje tím, že NEMÁ AUTO. S tím souvisí spousta dalších zvláštností, o kterých je třeba informovat svět. Představte si, že tahle na první pohled obyčejná městská tříčlenná rodina jezdí na kole, autobusem, vlakem a někdy dokonce i chodí pěšky!  

 

Možná si řeknete, že na tom není nic zvláštního, ale to je omyl. Tyhle na první pohled banální informace mají totiž vyšší smysl. Není to totiž obyčejná rodina bez auta, je to car – free rodina, hlásící se ke kvalitariánství! O principech, které rodina vyznává, se můžete dočíst na jejím blogu. Jejich životní styl se opírá o pět principů. Prvním je minimalismus, což znamená, že s sebou netahají zbytečné věci. Druhým je pomalost, která je chápána jako „známka kvality, o kterou stále více přicházíme". Třetí je již zmíněné kvalitariánství, protože pro život bez auta je potřeba mít kvalitní vybavení, jako třeba kolo. Čtvrtým principem je pokora, která znamená, že se nestydí požádat o pomoc (například někoho, kdo má auto). Posledním principem je pak život mimo komfortní zónu a to znamená, že cestu na vlak někdy zmoknou, je jim horko, nebo jim vlak ujede a oni se tím učí, že život není peříčko a že je třeba překonávat překážky.

Článek o této rodině mi nalil do žil optimismus. Já totiž neřídím, nikdy jsem nenašla odvahu udělat si řidičák. Bydlím na vesnici a pokud je manžel a s ním i naše auto v práci, veškeré pochůzky s dětmi absovluji pěšky nebo autobusem.

Dosud jsem fakt, že neumím řídit, považovala tak trochu za svůj handicap. Dnes jsem ale prozřela. Můj životní styl totiž splňuje všechny znaky car - free kvalitariánství!

Tak předně, jsem pomalá a neumím dělat víc věcí najednou. To už my kvalitariáni ale tak máme, prostě nespěcháme a všechno, včetně utírání prachu, ranního vstávání a chůze do večerky pro rohlíky si užíváme, naše pomalost není slabost, ale vědomá volba! Minimalismus je mé druhé jméno, tahám s sebou naprosté minimum věcí a někdy dokonce zapomenu doma třeba i klíče a občanku.

Ke kvalitariánství jsem se vloni symbolicky přihlásila nákupem kvalitních zimních bot za tři tisíce. Pochopte, my alternativci, co nejezdíme autem, prostě musíme do bot investovat víc, než vy, obyčejní smrtelníci, chycení v síti konzumu. A princip pokory je mi také vlastní. Ten nastupuje ve chvíli, kdy je potřeba udělat větší nákup. Pak pokorně požádám manžela, aby to přivezl z města autem.

O životě mimo komfortní zónu bych mohla psát romány. Nedávno, když jsme jeli s dětmi k doktorovi, si s námi osud nepěkně pohrál, ujel nám autobus a museli jsme jít dva kilometry pěšky, v zimě, dešti a větru a zvládli jsme to! Cestu mi zpříjemnil taky fakt, že jsem potkala několik dalších car- free kvalitariánů, ba přímo kvalitariánských ultras! Bylo jim tak kolem osmdesáti, jeli v tom nečase na kole a většina z nich ještě držela v ruce kastůlky s obědem a na nosiči si vezla nákup! Kvalita jejich kol a tesilových kalhot byla prověřena třiceti lety každodenního používání.

Až je potkám příště, musím provést nějaku tu osvětu ohledně našeho hnutí. Ti pošetilci si totiž možná stále myslí, že jízda na kole nebo chůze je normální způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B. Jistě je potěší, že jsou, aniž to tušili, stoupenci Alternativního Životního Stylu!