Závěry sjezdu ČSSD: "Ještě naše generace bude žít v komunismu"

Možná jste si někdy položili otázku: Jaké by to asi bylo, žít v komunismu? Říkalo se, že "prý" všichni budeme mít všechno. Práci, bezplatné zdravotnictví i školství. Nikdo nebude strádat. Za vším bude všemocný a bohatý Stát, který bude rozdávat všem nikoliv jen podle práce, ale podle potřeb?!

Asi nemusím podotýkat, že jde o naivní, idealistickou představu. Ovšem jak ukázal víkendový sjezd ČSSD, mám pocit, že se tomuto zřízení blížíme. Přinejmenším v myšlenkách nového "tribuna lidu" a pravděpodobně i doživotního předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, který má neomylnou představu o tom, jak bychom měli žít. Samozřejmě, pokud sociální demokracie vyhraje nejbližší volby do parlamentu a on bude moci své představy uskutečnit, jak pevně doufá.

Penzisté dostanou třinácté důchody. Děti možná první státní kapesné. Všem strádajícím pomohou rozdané dividendy ČEZu nebo jiných státních "molochů" a pokud by přeci jen na někoho nezbylo, Centrální "sexy"Mozek Lidstva jistě něco vymyslí. Společně tak budeme všichni s nataženou dlaní čelit krizi a "mít se dobře". Tedy ... všichni kromě podnikatelů, kteří vydělávají nad stanovenou mez a žijí si nad poměry. Těm bude třeba důrazně připomenout, že krizi nelze čelit jinak, než kolektivní zodpovědností, ve které podnikatelé všechny ty "dary", ze svých přebytků, zaplatí.

Nemám nic proti solidaritě. Nicméně řešení Jiřího Paroubka, jak čelit současné krizi, je plně v souladu s praxí, kterou si sociální demokracie u nás osvojila. Rozdávat, plošně, často naprosto zbytečně a vůbec se nezamýšlet nad tím, kde na to vzít. Tedy s výjimkou neustálého skloňování zvýšeného zdanění, různých "milionářských" daní apod. Co se nepokryje z daní, pokryje se astronomicky rostoucím státním dluhem.

A to mi silně připomíná idealistické myšlenky komunistů. Ačkoliv oficiálně pan Paroubek jakoukoliv spolupráci s jejich pohrobky odmítá a označuje ji dokonce za "politickou sebevraždu", každý jeho krok, teze, návody a rady, nesou znaky populistické, komunistické rétoriky. Rétoriky, kterou má zažranou pod kůží a kterou nepochybně do důsledku uplatní, pokud se v budoucnu dostane k výkonné moci.