„Malý“ Velký Gatsby

Natočit adaptaci známého knižního bestselleru je nesmírně ošemetné, jelikož se divákovi nabízí možnost srovnání s „vlastní vizí“ přečteného díla. „Velký Gatsby“ je notoricky známou, povinnou četbou a jeho dosud poslední filmová adaptace s Robertem Redfordem a Miou Farrow v hlavních rolích se stala filmovou klasikou.  V mých očích tak byl počin australského režiséra Baze Luhrmanna sebevražednou misí. Očekával jsem, že se na film snese drtivá kritika, a přiznávám, že i já jsem k němu předem přistupoval se značným despektem.

Autorem románu „Velký Gatsby“ je Francis Scott Fitzgerald, který reagoval, podobně jako celá řada dalších autorů tzv. „ztracené generace“ (Ernest Hemingway, William Faulkner) na zkušenosti z první světové války a dobu prudkého ekonomického rozmachu ve dvacátých letech minulého století.

Fitzgeraldovi se podařilo báječně popsat dobu opojení, kdy zvolna upadala moc průmyslových „aristokratů“ a na výsluní se začali drát bankéři, politici, spekulanti a filmové hvězdy, podporované pašeráky alkoholu a dalšími „živly“, stejně jako rozpor mezi „starou“ a „novou“ Amerikou, mezi rozčarováním z minulosti a budoucími očekáváními, mezi chladnou, poživačnou vypočítavostí a poněkud naivní, romantickou láskou. Možná proto je „Velký Gatsby“ považován za jeden z nejlepších amerických románů dvacátého století.

Baz Luhrmann udělal dobře, když k celé látce přistoupil po svém. Po zkušenostech z filmů „Romeo a Julie“, Oscary v technických kategoriích ověnčeném „Moulin Rouge!“ a ambiciózní „Austrálií“, vsadil na to nejlepší z minulé tvorby, do hlavní role Jamese Gatsbyho obsadil dřívějšího „Romea“ Leonarda di Capria a celému filmu vtiskl rozmáchlý, spektakulární vizuál ála „Moulin Rouge!“. Soundtrack opět vytvořil Craig Armstrong, který si tentokrát ke spolupráci přizval samotného rapového krále Jay-Z-ho, jenž se nejen podílel na tvorbě jednotlivých hudebních „kousků“, ale rovnou se chopil celé zvukové produkce.

Po vizuální, ani hudební stránce tak filmu „Velký Gatsby“ („The Great Gatsby“) není co vytknout, ačkoliv v první třetině se musí divák, zvyklý na tradiční formu zpracování retro filmů, smířit s tím, že tentokrát nebude znít pouze swing a bude-li se tančit charleston, pak na cover verze známých hitů současnosti. Opulentní večírky v sídle Gatsbyho připomínají mnohem víc barevné prostředí varieté, než temné, dekadentní prostředí zakouřeného Cotton Clubu.

Někoho to může znechutit, ale myslím, že právě zcela nové pojetí Baze Luhrmanna umožňuje divákovi se téměř oprostit od srovnání s předchozí filmovou adaptací z roku 1974. „Velký Gatsby“ verze 2013 je moderním multimediálním dílem, ve kterém se snoubí umění tvorby videoklipu s tancem, divadlem a klasickým filmovým retro stylem. Nechybí ani verze pro příznivce 3D. Nejde o až takovou modernu, jakou předvedl skvělý inovátor Joe Wright v posledním filmovém zpracování „Anny Kareniny“, ale právě „Velký Gatsby“ svou existencí potvrzuje, že se definitivně zrodila nová „norma“ zpracování klasických knižních a divadelních předloh, kdy již nebude stačit dílo pouze odvyprávět v přesných dobových kulisách, ale bude nutné projevit mnohem větší „glamour“ invenci.

Co ve filmu poněkud drhne je přesvědčivost hlavní postav. Leonardo di Caprio je jako Jay Gatsby vynikající. Jeho hlavní hrdina je archetypem muže, kterého by si všechny ženy přály mít. Galantní, bohatý, tajemný, bezhlavě zamilovaný a navíc ve všech těchto polohách uvěřitelný. Drží laťku herectví vysoko i ve scénách, kdy musí „předvádět“ náklonnost ke své milované Daisy, které vtiskla Carey Mulligan sexappeal leklé makrely. Chápu, proč tuto naprosto amorfní herečku dříve obsadili třeba do role Irene ve filmu „Drive“ nebo Winnie Gekko ve filmu „Wall Street –peníze nikdy nespí“, ale myslím, že Daisy byla spíš prohnaná, poživačná koketa, která se dobře bavila, než udivená domácí puťka.

Tobey Maquire jako vypravěč a bratranec Daisy Nick Carraway obstál, ačkoliv oblek Spidermana se mu bude ještě hodně dlouho a těžce maskovat. Joel Edgerton, filmový, nevěrný manžel Daisy Tom Buchanan, je na hajzla, kterého má hrát, měkký a na svou dobu příliš málo despotický. Je škoda, že si nezapamatoval něco ze své předchozí role ve filmu „30 minut po půlnoci“, kde hrál rozhodného šéfa speciální jednotky, která zabila Bin Ládina.

Myslím, že jsou to především nedůvěryhodné výkony herců „na špatné straně barikády“, které v závěru ubírají „Velkému Gatsbymu“ na přesvědčivějším vyznění a nevydolují z diváka slzy, překvapení nebo alespoň údiv. Od velkých filmových ság, obzvláště od těch, které jsou adaptací slavné knižní klasiky, chceme, aby vzbudily silné emoce. A to je to jediné, nesmírně podstatné, co se v mých očích filmu „Velký Gatsby“ nepodařilo. Ve všech ostatních ohledech obstál na výbornou.

Moje hodnocení: 80%