Hugo a jeho velký objev - nejlepší 3D film všech dob

Dlouho jsem si myslel, že letošní "Oscarové nominace" nemají jasného kandidáta na zisk více sošek a z jisté nouze jsem za něj pokládal poněkud uměle popularizovaný film "Umělec" ("The Artist"). Až do sobotního večera. Film "Hugo a jeho velký objev", který je nominovaný na celkem 11 ocenění (nejlepší film, režie, kamera, střih, hudba, kostýmy, hudební střih a hudební mix, umělecký dojem, vizuální efekty, nejlepší adaptovaný scénář) je, dle mého názoru, jeden z nejlepších filmů poslední doby a nejlepší film všech dob ve stále oblíbenějším formátu "3D".

Asi si budete myslet, že jsem se zbláznil, ale za nejlepší 3D film, jaký byl dosud natočen "Huga" označil přímo James Cameron, tvůrce spektakulárního "Avatara" a vystřihl tak režisérovi "maestru" Martinu Scorsesemu právem obrovskou poklonu.

"Hugo", jenž byl místními filmovými distributory, kteří mají odjakživa českého diváka za "blbce", doplněn z hlediska "lepšího porozumění názvu" zcela bezvýznamných doplňkem "... a jeho velký objev", totiž ukázal sílu 3D ve zcela "obyčejném" hraném filmu, ve kterém si nebylo možné pomoci řadou "výbušných" efektů, leteckých pohledů a dalších "pomůcek", dosud viděných v již zmíněném "Avatarovi" nebo v animovaných filmech, např. ve "Vzhůru do oblak" ("Up") nebo "Jak vycvičit draka".

"Avatar" (2009) nepochybně navždy zůstane prvním filmem, který ukázal potenciál 3D technologie. Ale bude to už navždy rok 2011, kdy se zrodily dva filmy, které ukázaly v plné šíři kouzlo a životaschopnost této technologie jak v animovaném filmu ("Tintin" Stevena Spielberga) tak v hraném filmu, jímž je zmíněný "Hugo".

Příběh filmu nás přivádí v roce 1930 na vlakové nádraží v Paříži, kde se malý, dvanáctiletý Hugo Cabret (Asa Butterfield) stará o chod všech hodin. Malých, větších i těch největších, ze kterých je vidět celá Paříž, nádherná Eiffelova věž a denní i noční cvrkot, ale stejně tak i každodenní chod nádraží se všemi jeho výraznými osobnostmi i postavičkami. Těmi jsou především prodavač hraček Georges Mélies (Ben Kingsley), nádražní inspektor (Sacha Baron Cohen), knihovník monsieur Labisse (Christopher Lee) a květinářka Lisette (Emily Mortimer).

Režisér Martin Scorsese ("Prokletý ostrov", "Skrytá identita", "Letec", "Gangy New Yorku", "Mafiáni", "Zuřící býk", "Taxikář") rozehrává v příběhu dle knihy Briana Selznicka "The Invention of Hugo Cabret" jednotlivé osudy hlavních hrdinů postupně, rozvláčně a s pečlivostí sobě vlastní. Možná přijde někomu jeho tempo zpočátku poněkud rozvláčné, ale zapojit do příběhu všechny postavy trvá jistý čas a Martin Scorsese není odjakživa žádný troškař.

Samotný příběh by vydal na řadu superlativů, jak je dovedně propletený, spletitý a napínavý a adaptovaný scénář (John Logan) se právem dočkal nominace na Oscara. Martin Scorsese tak má možnost dát hereckou příležitost hlavnímu hrdinovi s tak nádherně velkýma očima (patnáctiletý Asa Butterfield), že by mu je mohl závidět i představitel Frodo Pytlíka Elijah Wood. Tradičně herecky excelují Ben Kingsley ("Schindlerův seznam", "Bugsy", "Gandhi") a Christopher Lee ("StarWars", "Pán prstenu"), ale poněkud nečekaně, dosud převážně v bláznivých rolích viděný, Sacha Baron Cohen ("Borat", "Brüno"), Emily Mortimer ("Paříži, miluji Tě", "Prokletý ostrov") a hlavně patnáctiletá Chloë Grace Moretz (Georgesova dcera Isabelle), která excelovala již ve filmu "KickAss" (Hitgirl Mindy) a mezi oběma, skvěle zahranými, rolemi je taková propast, že to vypadá na rostoucí hereckou hvězdu. V mini roli Hugova otce se mihne i Jude Law.

Samotné efekty tentokrát nejsou až tak okaté, jak jsme si ve 3D filmech zvykli především díky paskvilům, které se za 3D filmy bohužel prohlašovaly, jako například nechvalně známý "Souboj Titánů", který téměř zničil odkaz kultovní prvotiny. Jsou zde všudypřítomné a jejich uplatnění by se tak dalo nejlépe přirovnat k na svou dobu pokrokovým efektům z filmu "Forrest Gump", kterých si diváci skoro nevšimli. Scorsese nenatočil film s "oslňujícími" 3D pasážemi, ale skutečně plně 3D film, kdy si plastičnost uvědomíme i při monologu hlavního hrdiny, kterým kupodivu není malý Hugo. Je fajn, že si těchto efektů všimli akademici a navrhli na Oscara tým zodpovědný za vizuální efekty, který čítá, při výpisu všech členů týmu, několik stránek formátu A4.

Smeknout musím před zobrazením Paříže třicátých let. Martin Scorsese ukázal již v mnoha filmech, že je mistr na retro tématiku ("Letec", "Gangy New Yorku", "Mafiáni") a Paříž, viděná jeho očima je malebné místo, kde bych si přál bydlet, byť bych byl chudý a osamělý jako malý Hugo. Mohutně mu v tom pomáhá hudba Howarda Shorea a jak jsem byl rozezlený na akademiky, že letos opět nenominovali na sošku Oscara Thomase Newmana, tak pokud vyhraje hudebního Oscara Howard Shore, bude ve správných rukách.

A komu je vlastně film určen? Myslím, že všem divákům, kteří ještě nedegenerovali při sledování českých filmů posledních let nebo béčkových filmů, které jsou často k mání na komerčních televizích. Všem filmovým fanouškům, protože "Hugo" je oslavou filmu, filmové tvorby a dovedně kombinuje odkazy na první němé filmy, které parafrázuje důvtipnými současnými scénami (například scéna s přijíždějícím vlakem je famózní a scéna s Hugem, měnícím se v Automaticon, tedy jakéhosi robota má v několika vteřinách větší potenciál, než celá řada celovečerních filmů). Všem divákům, kteří si v sobě uchovali alespoň špetku malého kluka, či holky a samozřejmě dětem. Jedním slovem, všem.