Elysium Kinematografie umírá, ale její smrt je krásná

Pamatuji si, jak kolem nás za dob socialismu projel „nadupaný“ Mercedes, což kamarád komentoval slovy „kapitalismus umírá, ale jeho smrt je krásná“. Letos se zatím moc originálních filmů neurodilo, ale Elysium víc, než naplnilo má očekávání a vzbuzuje tak jistou naději, že filmový průmysl ještě není zcela „ztracen“. Možná proto jsem si na tu hlášku vzpomněl.

Film „District 9“ mě zcela uhranul. Režisér Neill Blomkamp dokázal v roce 2009 ve své prvotině, že zajímavý příběh a originální zpracování, prolínající hranou a jakoby dokumentární formu, znamenají i v žánru sci-fi víc, než napulírovaná a často bezmyšlenkovitá akce, zahalená do třeskutých efektů. Filmem pobavil, překvapil a ještě se stihnul nestranně vyjádřit k palčivým problémům současnosti, když na příkladu ztroskotavších mimozemšťanů vystihl jak rasistické předsudky jihoafrických „strážců ghetta“, tak problémy imigrace a nepřizpůsobivost menšinové populace. Zúročil tak zkušenosti, které musel jako obyvatel jihoafrického Johannesburgu, kde se narodil, nabýt. Bylo jen otázkou času, kdy jej úspěch katapultuje do Hollywoodu a jak zvládne velkorozpočtovou produkci.

Jeho nový film „Elysium“ staví opět na osvědčeném sociálním protikladu, tentokrát bohatých na vesmírné stanici Elysium a chudých obyvatel planety Země, zasazených do podobně neutěšených podmínek odpadky znečištěných a polorozpadlých slumů jako v případě „Districtu 9“. Technicky je protiklad dokonale ztvárněn a věřím, že v kině nebyl nikdo, kdo by na Elysiu, umělé stanici, kde vyléčí každou nemoc a nemají žádný jiný problém, než dennodenně slavit, nechtěl bydlet. Naopak Země je vyobrazena jako velmi neutěšené místo. Je trošku škoda, že tím vymezení protikladů končí a jednotlivé postavy nejsou tentokrát prokresleny více do detailů. Některá místa filmu, která by snesla vlnu přirozených emocí, ovládá sentiment a laciné pomůcky typu „malé uplakané děti a jejich pohádky“.

Někdo by mohl Blomkampa podezírat, že podlehl duchu Hollywoodu, který se v sentimentu dlouhodobě utápí, ale spíš je to tím, že zvolil pro „Elysium“ mnohem rychlejší tempo vyprávění, jak se na „akčňák“ sluší a patří, kde na nějaké prokreslování povah není čas. Akce jsou dechberoucí a, až na závěrečnou scénu, plně slouží ději filmu, nikoliv jen, aby prodloužily jeho metráž a oslnily stupiditou, jak bývá v Hollywoodu zvykem. Stejně střídmé jsou efekty, kdy si Blomkamp v budoucnosti roku 2154 vystačí v podstatě s technicky inovovanými zbraněmi a vojenskou taktikou současnosti.

Role potížisty Maxe, který se rozhodne odletět na Elysium v momentě, kdy je těžce zraněn v továrně na roboty, se bravurně zhostil Matt Damon. Jeho akční role je mnohem civilnější, než jak jej známe ze série o Borneovi, a tím i o poznání přirozenější. Není od počátku veden žádnou převratnou ideou, jde zcela sobecky za svým uzdravením. Mimochodem sami roboti hrají ve filmu výraznou roli. Zřejmě bych nikdy nechtěl potkat policajta, vybaveného „umělou policejní“ inteligencí. Rozhovor s elektronickým kurátorem je pak jedním z hlavních, komických vrcholů filmu.

Tam, kde jiní režiséři žánru sci-fi potřebují dobré a špatné mimozemšťany, vetřelce a nové technologie, si Blomkamp vystačí s modernizovanými stroji současnosti, roboty, droidy a lidmi. Ty „dobré, chudé a nemocné“ zastupuje ještě Maxova přítelkyně Frey (Alice Braga), její dcera a částečně i gangster Spider, pořádající nelegální lety na Elysium, důvěryhodně zahraný Wagnerem Mourou, známým z brazilské kultovní série „Elitní jednotka“ („Tropa de Elite“).

Ještě šťavnatější jsou záporní hrdinové. A to jak záměrně bezkrevná velitelka obrany Elysia Delacourt (Jodie Foster), tak škrobený šéf továrny John Carlyle (William Fichtner). Kapitolu samu o sobě představuje brilantní padouch Kruger. Blomkamp dal i podruhé šanci svému oblíbenci Sharlto Copleyovi, který v „Districtu 9“ představoval poctivého úředníka pro styky s mimozemšťany Wikuse Van de Merwe. Copley se Blomkampovi za důvěru odvděčil tím, že vystřihl roli skutečně ze všech hledisek odporného hnusáka.

Za zmínku stojí kromě nádherného vizuálu i hudba Ryana Amona a skvělý zvuk filmu, který podtrhuje realitu. Celkově pro mě suma sumárum znamená „Elysium“ zatím po zamyšleném „Nevědomi“ („Oblivion“), příjemně popcornových „Podfukářích“ („Now you see me“), kteří se mimochodem mají dočkat dvojky a především grandiózním „Gatsbym“, zatím nejlepší film tohoto roku. Od absolutního hodnocení jej dělí jen nutnost porovnávat s lepším „Districtem 9“ a poněkud příliš idylický závěr filmu, což ovšem neznamená, že byste si nejlepší letní blockbuster tohoto roku měli nechat ujít.

Moje hodnocení: 90%