Smrt vojáka nikoho nezajímá - no jo, on vlastně nehrál hokej

Dnes je čtvrtek, to znamená čtyři dny od zprávy, že v Afganistánu zemřel český voják. Do dnešního dne jsem nezaregistroval jedinou skupinu na Facebooku, ke které by se připojili tisíce lidí. Dokonce jsem ani neviděl žádnou smutenční akci na Staroměstkém náměstí v Praze.

Musím přiznat, že je mi z toho hodně smutno. Nechci v žádném případě zlehčovat smrt našich hokejistů, ale musím se ptát, co oni udělali pro naší republiku jiného, než naši vojáci?

Voják nebo hokejista

Myslím, že jak voják, tak hokejista, pokud je v cizí zemi a takzvaně hájí barvy naší vlasti dělá téměř tu samou službu. Jen s tím rozdílem, že hokejista neriskuje svůj život a jeho příjmy jsou mnohonásobně vyšší. Samozřejmě, voják jde do války také za peníze a také dobrovolně. Ovšem s jedním nepatrným rozdílem - on tam může zemřít.

Tak proč, když se toto stane, není oslavován na Staroměstkém náměstí? Není na sociální síti okamžitě vytvořena skupina, kterou by během pár hodin dalo do oblíbených tisíce lidí? Protože to nikoho nezajímá.

Jako národ se upínáme k falešným symbolům hrdosti. To, na co by jsme opravdu měli být hrdí, to pomíjíme. A já se obávám, že český národ vlastně ani neumí být hrdý. Já osobně nevidím nic tak extrovního na tom, že se někdo trefí do branky někoho jiného vícekrát. Proč nikdo neskáče radostí na letišti, když se vrátí naši vojáci z Afganistánu? Proč lidé neskáčou před akademií věd, když vědci učiní objev? Proč si dnes nikdo nevzpomene na Ferdinanda Porsche?

Protože jsme národ, který sedí večer u televize a kouká na fotbal nebo hokej. Když se zadaří, tak se můžeme zbláznit radostí. Ale když se to nepovede, to jsou najednou silácké řeči typu "jak to hraješ?" a "já bych ti to ukázal, jak se to má dělat". Rád bych tyto lidi viděl na ledě. Ale vyhrajeme a všichni se mohou pominout. Davy lidí šílí v ulicích, oslavují hokejisty jako národní hrdiny.

Jsem si vědom, že za tento názor sklidím hodně kritiky. Ale já to takto cítím.

Takže: Buď s Bohem, Adriane Wernere. Hodně jsi pro nás udělal a i když to skoro nekdo neví a bohužel nezajímá, je pár lidí, kteří tvojí práci oceňují.