Řecká kauza z českořeckého pohledu. Tak si hezky hovím v rodném Řecku na pláži, vlnky šumí, cikády cvrlikají a já, ve své oblíbené poloze: jehněčí kýta v jedné ruce, v druhé svírám flašku uza, v puse cigárko, do toho mi hraje Zorba a je mi krásně, do práce nechodím, pobírám dávky které mi zaplatí hloupý, pracující Evropan, to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou. A kdyby bylo nejhůř tak se můžu přestěhovat, třeba zrovna do Čech, rozbalit to nejlépe u Matějků na dvorku a jelikož pán domu je znám coby velký humanista, tak věřím, že nezklame má očekávání.
Ze sladkého snění mě vyruší dva zlověstné stíny nad mou hlavou, první na mě řičí “Raus makat a né se valet za německé peníze” a druhý zas něco huláká ohledně uza a cypřišů ale toho si lehce udobřím malým suvenýrem, třeba propiskou s Akropolí.
A jak to tedy je doopravdy. Doopravdy to je tak, že již několik měsíců se odhodlávám nabídnout čtenářům pohled na celou věc tak jak ji vidím já, rasa nečistá, napůl Češka, napůl Řekyně, narozená v Aténách kde jsem prožila největší část života. A odhodlávam se dlouho protože mam strach z boje s lidskou blbostí. Boj s předsudky o kterém dobře vím, že je marný. Nepodařilo se mi přesvědčit řecké hlupáky, že moje máma není žádná zlatokopka z Východního bloku která se rafinovaně provdala za Řeka a nyní se lačně chystá vyžrat Řekům práce a stejně tak nevěřím, že se mi podaří přesvědčit české hlupáky, že ne každý Řek je líné, žrací a chlastající monstrum. Nicméně, pokusím se nastínit situaci tak, jak ji vidím já jednak protože to třeba někoho zajímá a taky abych se z toho vypsala.
Předem se omlouvám že můj čeština není tak dobrý jako Váš, částečně mě omlouvá snad jen fakt, že jsem nikdy nechodila do českých škol a co se týče pravopisu umím jen to, co jsem okoukala z knížek.
V Řecku se ted hodně mluví o “Úniku mozků”, mladí lidé, kvalifikovaní, jsou nuceni okolnostmi hledat práci v zahraničí. Do této kategorie patří i moje maličkost, i já jsem zabalila svůj mozeček (a abych se vyhla jedovatým komentářům tak si nemyslím, že bylo třeba ani velkého ani malého zavazadla, řekla bych, že tak akorát)a jela hledat štěstí jinám. Dále, jelikož nechci mít labilnější čtenáře na svědomí tak ihned dodávám, že v Čechách to není (i když by mohlo, díky mému dvojtému občanství).
Reakce na Řeka v zahraničí byly různé. Někde na mě div nechtěli dělat sbírku à la chudinka z rozvojové země co nemá co do pusy, jinde se zase lidé tvářili jakože ví, že nějakým způsobem za těmi problémy stojím já, nebo jsem se na nich přinejmenším aktivně podílela a že ty evropské peníze jsou posílány rovnou mě na konto aby následně byly mou osobou šeredně prožrány.
A takhle bych řekla, že se cítí většina mladých Řeků. Je to frustrující, člověk vlastně většinou ani pryč nechce, na druhou stranu ale musí, a tak nejen, že se cítí jaksi “vyšoupnutý “ z vlastní země, ještě musí poslouchat řeči lidí patrně postrádajících jeden či více chromozomů. Tímto si nechci stěžovat jak jsem na tom špatně, mam alespoň to štestí, že si můžu vybírat, to taky nemá každý. Snažím se prostě konstatovat věci tak, jak jsou.
A kdo za to tedy může? Určitě z větší části především starší generace které volily vědomě a opakovaně zkorumpované vlády. Je pravda, že hodně lidí, kteří si ted v Řecku stěžují, jsou voliči jedné (či obou, podle toho kdo slíbí větší kus žvance)z velkých řeckých stran (Pasok a Nová Demokracie), které jsou, podle mého skromného názoru, vlastně zodpovědné za nynnější tristní stav země. Ale vox populi vox dei, lid má, co si zvolil. A proč si tedy lid volil takové lidi do vlády ?
Především protože (téměř) každý Řek sní o vyhřátém fleku v státním sektoru. Předpokládám, že tohle většina čtenářů již věděla. O tom proč chtějí lidé do státního se už ale moc nepíše. Logicky nás může napadnout myšlenka, že se jedná o životně zajištěné pracovní místo kde se nikdo nepředře a kde se kolikrát udělují nesmyslná a pobuřující privilégia, jak už jste se o tom pravděpodobně doslechli. To vše je pravda, je to však pouze jedna strana mince.
Co se asi tak děje v soukromém sektoru ? A jak vůbec takový sektor může v Řecku fungovat když jsme všichni líné socky, mimochodem, « socka » je odporné slovo ale jsem si jistá, že se najdou přičinliví čtenáři, kteří mi ochotně vysvětlí, stejně jako pan Klaus panu Papandreovi, že se postřelená husa ozvala. Opakuji, že s panem Papandreem či jeho stranou, jakož i s Novou Demokracií nesympatizuji (ba právě naopak) a nikdy jsem je nevolila, stejně jako jsem nikdy nevolila komunisty (opět se omlouvám, jestli jsem tímto někomu překazila blažené hýkání). Na druhou stranu, kdo chce někoho oběsit, provaz si vždycky najde. Kdyby Papandreu na to nic neřek, tak by se zase tvrdilo, že zahanbení Řekové drží pusinku.
Vraťme se však k tomu soukromému sektoru. Řecko je zkorumpované přímo odporně. Zákony máme sice dobré, bohužel se však neaplikují. Ten, kdo má peníze či vliv si zařídí cokoliv potřebuje. Tím pádem v soukromém sektoru dochází velmi často k vykořisťování zaměstnance ze strany zaměstnavatele. A jedná se o křivdy do očí bijící. Vynucené přesčasy (někdy i 4 hodiny či více) které ovšem nejsou propláceny, práce načerno atd. Nechceš ? Nelíbí se ti to ? Tak táhni, čeká dalších 100, 1000 zájemců kteří mají větší existenční problémy než ty a tak kývnou téměř na cokoliv. Přátelé mi často říkají « vždyt na těch vašich ostrovech dělají samí Albánci, Pakistánci atd ». Ano, to je pravda, a je i pravda, že když byly lepší možnosti, tak se Řekům do těchto prací nechtělo. Je však také pravda i to, že cizinec pocházející z ještě horších poměrů a který ještě ke všemu nezná svá práva (a kolikrát ani řeč), či je dokonce v zemi načerno (nezapomínejme, že Řecko je jeden z mezníků přechodu do zbytku Evropy), je mnohem snadnější objekt (či
oběť) než občan země. Shrnula bych to tak, že pracovníci státního sektoru mají kolikrát nesmyslná privilégia, na druhou stranu však pracovníci soukromého jsou velmi často ponecháni svému osudu. Pravdou však zůstává, že lid má, co si zvolil.
Malá myšlenka na závěr. Řekové falšovali čísla a měnili statistiky celá desetiletí. To už je dokázané. Nejsem sice ekonom, ale přijde mi přinejmenším záhadné jak je možné, že to zašlo tak daleko a že na to dávno nepřišly příslušné evropské kontrolní orgány či alespoň některé z těch německých, francouzských atd bank které Řecku tak dlouho a tak ochotně půjčovaly penízky…Asi jsme v tom Řecku fakt pekelně rafinovaný.
Za případné komentáře, zvlášť ty slušné, děkuji a ráda si je přečtu.
Omlouvám se však, že na ně nebudu moci odpovědět, ledaže bych si zažádala o dukátovou půjčku u nějaké německé banky, mam však neblahou předtuchu, že by to nedopadlo dobře. :)
Blanka Barmpagianni
