Vila Milada - byl jsem u toho

Nejsem člověk, který by se pokoušel vetřít do přízně prezentováním vlastních úvah zejména na cokoliv. Vzhledem k množství názorů, které se kolem této kauzy objevily, mě donutili napsat názor člověka, který byl od začátku až do konce u toho.

V současné době pracuji jako starosta MČ Praha 8 a "Vila Milada" byl jeden z chronických problémů, který jsem zdědil po svých předchůdcích.
      Nejprve něco málo z historie tohoto domu.
      Objekt "Vila Milada" měl být odstraněn po ukončení I. etapy stavby vysokoškolských kolejí a menzy v roce 1978 rozhodnutím odboru výstavby ONV v Praze 8 o odstranění stavby obytného domu čp.1088 o 4 b.j., pod  čj. Výst. 542/79/Čí. Demolice měla být provedena na náklad vlastníka objektu podle ust. § 89 odst.1 zák.č.50/76 Sb. Vyklizení domu zajistil OPBH ONV v Praze 8, přidělením náhradních bytových jednotek. Ovšem k demolici nakonec nedošlo, protože vlastník (stát) požádal odbor výstavby ONV v Praze 8 o využití objektu i v následujících etapách výstavby v lokalitě jako zařízení staveniště. Odbor výstavby s tímto vyjádřil souhlas. Tímto souhlasem zůstal objekt nezdemolován. Protože správou pověřená organizace - Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV) již počítal s tím, že po ukončení všech etap bude objekt zbourán, nechal ho vyškrtnout z katastru nemovitostí. Ovšem k dalším etapám výstavby už v následujícím období nedošlo. Objekt fyzicky stojí, ale podle katastru nemovitostí neexistoval. Postupem času začal být objekt osídlován squattery, v současné době byl ze strany ÚIV podán návrh na opětovný zápis objektu  Vila Milada do katastru nemovitostí. Na základě této žádosti byl před několika dny katastrem nemovitostí tento objekt oficielně zapsán. Na základě těchto nových skutečností vlastník, tj. Úřad pro informace ve vzdělávání se rozhodl o vyklizení squatterů  a požádal nás o součinnost. Před časem jsme také dostali petici lidí z okolí, abychom tento stav vyřešili.
      Samotné vyklizení začalo před desátou ráno. Bezpečnostní agentura nejprve vyvedla squattery, kteří byly ochotni odejít dobrovolně - mezitím část z nich vylezla na střechu, kde chtěli počkat na to, až to agentura a policie vzdá. Již jednou pokus o vyklizení tohoto squattu proběhl někdy před zhruba třemi lety, ale policie tenkrát po třech dnech "obléhání" vzdala celou akci a squatteři na střeše vyhráli.
Proběhla porada se zástupcem vlastníka a bezpečnostní agentury co dál. Squatteři na střeše házeli střešní krytinu po každém, kdo se objevil v jejich blízkosti. Bylo nutné zabránit tomu, aby se někomu ze squatterů něco stalo. Jediné rozumné řešení, které se naskytlo, byla demolice střešní tašek od kraje směrem k středu střechy. Tím by nikdo nemohl spadnout dolů, maximálně ze dvou metrů na půdu. Squatteři byli na hřebeni střechy,  v bezpečné vzdálenosti od okraje. Mezitím hasiči odstranili z objektu několik propanbutanových lahví a svářečskou soupravu. Squatteři ze střechy házeli na půdu mimo jiné i nedopalky cigaret a hrozilo nebezpečí požáru.
V okolí domu se shromáždilo zhruba 200 lidí,  PČR byla požádána o spolupráci a snažila se udržet klid.
Cenné ale objemné věci ze squattu - například jízdní kola - se vynesli ven, aby bylo možné domem rychle projít pokud by hrozilo akutní nebezpečí požáru. Pár jiných - například sedačka ztlučená z prken - bylo ze stejného důvodu vyhozeno oknem na volné prostranství. Poté se zahájila demolice střešní krytiny.
Na místo dorazil ministr vlády ČR pro lidská práva  Michael Kocáb, který prohlásil, že bude se squattery vyjednávat v součinnosti  s policií a my jsme se dostali mimo dění. Domluvil se s nimi na jejich beztrestnosti a na tom, že dostanou podobné prostory v Praze, mimochodem celé vyjednávání probíhalo nejen bez nás, ale i bez zástupce vlastníka. Na základě této dohody slezli dolů. K čemu poté došlo znám jen z televize. Squattery si pozval známý pana Kocába do svého domu na Praze 1. Squatteři porušili veškeré dohody, dnes 7.7. 2009 se opět do Milady vloupali a byli vyvedeni městskou policií.
A teď můj osobní názor.
      Squatteři se ohánějí brutalitou zásahu, bylo několik zraněných, ale jen u policie a bezpečnostní služby. Vloupali se do cizího domu, napojili se na vodu, to je vloupání a krádež. Objekt byl připraven jako pevnost, na pracovníky agentury hodili dveře na kterých byly tašky ze střechy, měli připravené krabice se střepy na házení. Házeli po všem co se hýbalo pálenými taškami, já také dostal taškou, naštěstí jen do ruky. Při troše smůly mohli někoho ošklivě zranit.
Ohání se alternativní kulturou, odlišným názorem od nás, "normálních" lidí. Domnívám se, že svoboda jednoho končí tam, kde omezuje svobodu jiného a alternativní kultura je prima, pokud neobtěžuje své okolí. Když se vám do bytu vloupá bezdomovec a maluje po stěně ložnice, tak je to také forma umění, ale zavoláte policii a nebudete přemýšlet, zda na to má či nemá nárok. A to i když jste zrovna na dovolené nebo služební cestě a byt neužíváte, to na celé věci nic nemění. Mimochodem asi s ním nebudete vyjednávat o tom, že váš soused má také hezkou ložnici a že jej přesvědčíte aby si tam šel pomalovat stěnu.
      Ze své práce znám mnoho lidí, kteří se dostali do problémů s bydlením, jenže si to nikdo z nich nevybral dobrovolně. Znám pána, který bydlel v autobuse s dvěma malými kluky, protože podepsal mizernou nájemní smlouvu, máme zde několik matek s dětmi, které týrá manžel a ony nemají opravdu kam jít, jsou bez domova jen proto, že kdysi udělali chybu. Těm se opravdu snažíme pomoci sehnat bydlení, ale ne mladým studentům, kterým se jen nechce bydlet s rodiči.
      Nevím proč mají stovky studentů na koleji nedobrovolně poslouchat koncerty, když se momentálně chtějí bavit jinak (či v krajním případě se učit), nevím proč by se mněl někdo bát jít k popelnici že jej napadne cizí pes, nevím proč by někdo měl mít nárok na bydlení zadarmo jenom proto, že vylezl na střechu a byla u toho televize.
Bude-li to tak fungovat, poradím své sestře s dvěmi malými dětmi, kterou vyhnala majitelka bytu ve kterém jsme vyrůstali, ať se přiváže na střechu Libeňského zámečku, třeba dostane zdarma byt.

Přeji příjemný zbytek dne,

Josef Nosek