Třicítka na odstřel

Své 30. narozeniny jsem prožívala jako definitivní ztrátu kontroly nad svým vzhledem, mládí a sebeúcty. Dostala jsem dárky, květiny, bonboniéru a depresi.

Bylo to jen dočasné, ale živě si vzpomínám jak se neustále pozoruji, prohlížím různé části svého těla, napadají mě věci, které mě předtím nikdy nenapadly a vůbec se chovám jako cvok. Četla jsem, že podobnou krizi prožívají ženy ve 40 a jako „zlomový“ se považuje spíše tento věk. No nazdar, zlomila jsem se o 10 let dřív!

Začalo to asi týden po narozeninách, kdy mi zvolna docházelo, že na diskotéce už budu jistojistě nejstarší a osmnáctiletí kluci mi říkají „dobrý den“. Netuším, kde se zničehonic vzal takový mentální zkrat, protože zajít na diskotéku už mě nenapadlo asi od 19 a „dobrý den“ jsem od mladého muže také už párkrát slyšela.

Poprvé jsem „30ti leté trauma“ pocítila při zkoušení oblečení ve sportshopu. Minulý týden bych si krátké sportovní šaty hned koupila, ale dnes mozek vyslal signál – „Hodí se k tvému věku? Nejsi na ně stará?“ A místo šatů jsem začala pozorovat sebe. Odjakživa mám postavu hubenou až průhlednou a ve většině oblečení jsem ztracená jak lyžař v Karibiku. Jenže najednou jsem si s vychrtlýma nohama barvy prvních sněženek, ručičkama-hůlčičkama a žebrama XXL připadala jako zombie. Kostnatá ramena dodávala mé vizáži pravý kostlivecký šmrnc. Kabinka byla bohatě osvětlena zářivkami, které z mé normálně bledé tváře udělaly tvář bledou nenormálně. Kruhy pod očima perfektně doladilo mé naprosto nevhodné tmavé líčení. Kdybych přidala rudou rtěnku, mohla jsem z fleku hrát hlavní roli ve Stmívání a Robert Pattinson by utekl s křikem ve tmě a s Drákulou v patách. Po čtvrt hodině jsem vylezla ven, šaty v ruce, nervy v kýblu.

Od té doby jsem začala pečlivě pozorovat vrásky, které se denně prohlubovaly nejmíň o milimetr, boky, které se denně rozšiřovaly nejmíň o decimetr i kůži, která se posunovala blíž k zemi na všech možných i nemožných místech. Prsa jsem měla malá i v 18, ale v té době z podprsenky tak nějak vykukovala shora a dnes vykukují spíš spodem. Zadek mám sice o rozloze Kanady, ale bohužel jen do stran, při pohledu z boku je naprosto plochý. Zvýšenou pozornost jsem pak věnovala zvětšovacímu zrcátku na líčení, které každý póreček zobrazí jako díru po ručním granátu a mimické vrásky dostanou rozměr čtyřproudých dálnic. Zvláštní, že jsem si toho nevšimla dřív…. No protože minulý týden tam ty vrásky ještě nebyly, to je přece jasné, ty se objevily až s 30. narozeninami. Byla jsem otrávená a připadalo mi, že nejblíž mému věku jsou archeologické vykopávky.

Docela dlouho jsem se zaobírala svojí nově nabytou fyzickou podobou a najednou jsem začala přemýšlet, co si o mně asi myslí ostatní. Do 29 mi to bylo fuk, i kdybych nosila minisukni ušitou z reflexní vesty a stejnou barvu vlasů. Ale, co by mi lidi řekli teď? Ve třiceti?

Abych se z toho nezbláznila, zavolala jsem se svým nejbližším kamarádkám, čerstvým třicátnicím. Čistě jenom proto, abych se ujistila, že jim ze dne na den taky vyskočily vrásky, povadla kůže a výrazně ubyla nebo přibyla kila. Lenka mi vynadala, že je v rozkvětu mládí ať neříkám pubertě „za mlada“ jako, kdyby to bylo v minulém století. Pozdější zjištění, že to vlastně bylo v minulém století mi náladu moc nezvedlo. Tu mi zvedla až Klára. Každý den upřeně pozoruje svoje čtyřproudé dálnice na obličeji, zvětšující se celulitidu a v kabinkách butiků se soustředí výhradně na oblečení, aby nezačala žít ve sklepě a bát se česneku.

Probrání s kamarádkou mělo osvěžující účinek, jako vždycky. Ještě pár týdnů jsem říkala „za mlada“, pak jsem se v duchu omluvila všem, co jsou starší než já, vyhodila doma všechny zářivky, zvětšovací zrcátko otočila tou nezvětšovací stranou a tmavé líčení vyměnila za světlejší. Sice jsme dva dny chodili spát se slepicemi, protože nám v celém domě zbyla jen žárovka ve sklepě, ale mě je úplně fajn. Jako závěrečnou tečku nad třicátnickou depresí jsem ještě chtěla zrušit tvarohové nohy. Po dvou vrstvách samoopalovacího krému, jsem vypadala jako dalmatin. A najednou jsem byla zase v pubertě – přesně takhle jsem se samoopalovacím krémem začínala. Teď je mi 30, jsem vychrtlá, flekatá a spokojená.

Autorka si nepřála uvést jméno, ale redakce její totožnost zná