..tak tu máme zimu

Asi toto roční období budu každoročně vítat po svém. Aniž bych si to plánovala,začínám tušit jak. Opět mám sedřená kolena,stejně jako loni v tento čas. I letos se mi podařilo hodit ústa neelegantně,i když popravdě,řekněte mi,jak se dá elegantně upadnout?Asi pouze v případě,že je pád plánovaný,nahraný a má vyvolat nějaké emoce u okolí. Emoce,které vyvolávají moje pády snad radši ani znát nechci.

Představuji si jako bych byla onou nechtěně zúčastněnou mladou paní z dnešního rána a pozorovala sama sebe zezadu,jak letím po hlavě dolů ze 7.schodu před naším vchodem , kde přes noc napršelo a zamrzlo mramorové schodiště,mé nohy visící zaklíněné nahoře,já s hlavou,noťasem a kabelou dole.Vlastně si říkám,dobře že za mnou šla paní,protože představa jak špulím zadek ve své černé saténové sukni na souseda…no hlavně, že to nebyl ten ze 6.patra,to bych nepřežila!...by nebyla už tak legrační,ale vážná…na téma,co si asi teď soused myslí o mém zadku jistě přehodnotil dosavadní domněnku,že je normální  velikosti a kdykoliv mě potká,představí si onu vyšpulenou extratřídu…no co,někomu se přeci velké zadky mohou líbit.

Ale byla to tedy sousedka,kterou, chuděru,  pohled musel vyděsit podobně…netuším co přesně viděla,ale umím si to představit,protože když jsem se ohlídla,stála s otevřenou pusou a až po mém..“já to tušila..!“ řekla za nějakou chvíli soucitné..“dobrý?“Nemohla jsem se sice hned postavit na nohy,cítila jsem okamžitě tupou bolest v obou kolenou a na holeních,ale nejvíc mě zajímalo,jestli to přežily punčochy,protože představa jít se znovu převlíknout nahoru,když mám právě 10 minut zpoždění  mě děsila víc než sedřené koleno pod punčochou.To byl také důvod proč jsem po chvíli vystřelila na nohy a statečně jsem vykouzlila úsměv s odpovědí „v pohodě“,zkontrolovala újmy nastrkala rychle obsah kabely vysypaný kolem zpět do útrob a hrdinsky vykročila směrem k autu,kdy jsem se zatnutými zuby počítala kroky,až dosednu na sedačku a ulevím si hlasitým áááááuuuuuuu!!!!!!..a pěkně si pofňukám

Nejvíc mě mrzí,že to odnesly kozačky od Baťy. Kolena  se zahojí,modřiny zmizí,s jizvami už se počítá,ale ty sedřené botky …ach..těch je mi líto,moje oblíbené.Ale to jsem celá já..

Ještě jsem v rychlosti vyťukala sms domovnici paní Liškové,aby byla tak hodná a postarala se o posyp,než půjdou naše stařenky z domu na nákupy a uklidnilo mě,že než jsem odjížděla,viděla jsem jak už nohou kontroluje stav schodů.

Takže jsem přežila už 4.podobný pád na který si vzpomínám a je to možná dobře, že to přišlo zase takhle z kraje zimy,až přituhne víc, budu už snad připravená….odteď sjíždím schody po zadku, po hlavě to fakt vypadá blbě.

Olga Gusmanová