Srab nebo hrdina?

Opravdu mi vadí, co se poslední dobou děje na naší politické scéně. Ne, že bych nemohl pod tou tíhou událostí spát (ačkoli je jedna ráno, tak přece asi), ale přesto mi nedá, abych se nerozepsal.

Zaujala mě zpráva o panu Bursíkovi, který oznámil odchod z přední linie strany zelených. Na první pohled to vypadá jako krok, který je logický. Po tristním výsledku voleb do EP opouští post předsedy strany s tím, že to přispěje k „politické kultuře“ (ty dvě slova se k sobě bohužel moc nehodí, v kontextu nepřetržitých událostí na naší politické scéně). Tento krok jsem už tolikrát očekával od jiných politiků, kteří neuspěli. V tomto směru není podstatné, jestli selhali jako vrcholoví politici díky špatnému rozhodnutí, nebo lidsky v osobním životě. Prostě když někdo určuje směr a rozhoduje o budoucnosti mnoha milionů lidí, tak by se podle toho měl chovat a proto může pan Bursík vypadat jako hrdina – uznal prohru své strany, kterou vedl, a proto přece odchází.

Ovšem na ten druhý pohled mi to přijde, jako zbabělí útěk. Proč? Nemůžu si pomoct, ale zatím jak tato původně nadějná strana vstoupila na politické kolbiště a vzbudila vlnu optimismu na možnou alternativu volby, stál z nemalé části pan Bursík. Ovšem postupem času ho politický výtah dostal velmi rychle, velmi vysoko a on přestal být ten charizmatický, nadějný, s nadhledem. S větší možností podílet se na rádoby naklánění misek vah, začalo být jasné, že není ten „formát“, co tu vysokou hru ustojí. Až ke hvězdám ho výtah vytáhl jen na chvilku, ale poté začal hned výrazně klesat a s ním i preference jeho strany. Šach mat byly nedávné 2% a s tím i tvrdé procitnutí ze snu. To zjištění, že je strana díky jeho špatným rozhodnutím rozbitá na tisíce kousků a zpátky už slepit nepůjde, muselo dříve či později přijít. Proto radši následoval zbabělý úprk, než varianta postavit se před své voliče, přiznat chyby z několika posledních měsíců a přijít s řešeními do podzimních voleb, které přeci jenom svým významem velmi přesahují volby do EP. Prostě ještě zabojovat.

Bohužel z pohledu voličů se spektrum rozumných volebních možností zase zmenšilo. To v jakém stavu převzal „zelenáč“ Liška Stranu zelených ho předem odepisuje z boje o hranici pěti procent. Takový úkol je velmi obtížný i pro zkušeného, politicky protřelého borce a tím on bez pochyby není.

Závěrem jen podotknu, že nevidím alternativu v nově vznikajících uskupeních, kterou zakládá kdejaký politický zbloudilec, co by pouze velmi rád výtahem ke hvězdám.   

Ladislav Dušek