Šarlatánství aneb znovu o zmatenosti pojmů

Dokladů o zmatenosti pojmů v dnešním civilizovaném světě je mnoho. Nedávno vystupoval v jednom z dílů cyklu České televize Znamení a rituály zástupce psychiatrické obce a hovoře o tom, co máme v mysli, uvnitř sebe, poklepával si významně na hrudní kost.

Jeho tělo na rozdíl od něj ještě pamatuje doby, kdy bylo za sídlo lidské duše (a rozumu) označováno srdce a usvědčuje tak "patentovaného odborníka na duševní poruchy" z nevědomé lži a klamu. O lidské duši nechce dnešní "psychiatrická věda" nic slyšet (nikdo ji nikdy neviděl), místo toho se nesmyslně ohání myslí (avšak název frenologie si již přisvojila jiná (ve vědeckých kruzích zdiskreditovaná) disciplína - proto jej tzv. psychologie nemůže přijmout, byť by to bylo nesporně poctivější). Stále se přitom hovoří o duševních nemocech, ovšem jejich příčina se dnes hledá nikoli v nespecifikované duševní oblasti, ale v chemické nerovnováze mozku. Mysl ovšem také nikdo nikdy neviděl, nicméně člověka, vykazujícího zmatené myšlení, si psychiatr troufá rozpoznat a diagnostikovat. Zmatek v pacientově mysli pak většinou řeší (v prvé řadě) podáním příslušných drog. Jejich vedlejší (a nezřídka i smrtící) účinky na tělo pacienta ve své bohorovnosti (zabývá se přeci myslí, nikoli tělem) zcela pomíjí. Bohužel naše společnost na tuto zhoubnou hru zatím stále přistupuje. Následky (a nejen ekonomické) neseme všichni. (Tolik "povinná" ouvertura jednoho kdysi zdiagnostikovaného a nuceně léčeného psychotika.)

Jak také máme se spolu domluvit, když kupříkladu v jedné vážně míněné diskusi o nároku českého propagátora přirozených porodů na Nobelovu cenu (viz www.marek.blog.respekt.cz) "zazní" názor, že propagace "přírodních, alternativních".. atd. metod zavání šarlatánstvím. Ponechme tentokrát stranou otázku, co jsou to ony "přírodní, alternativní", atd. metody, a ptejme se pro změnu, co je to vlastně ono šarlatánství?

šarlatán - kdo s chvástáním podvodně předstírá nějaké znalosti, dovednosti (v lékařství n. jiném oboru); dryáčník (v. též dryák - zast. a nář. lék, zvl. pokládaný za zázračný, ve skutečnosti však neúčinný) tolik dnes již zastaralý Slovník cizích slov Lumíra Klimeše. Internetový slovník ABZ uvádí tuto "definici": šarlatán: šejdíř, tlachal, podvodník; nedůvěryhodný, podvodný lékař; dryák: medikament, lék, jenž nemá žádný účinek, přesto je však schopen pacienta vyléčit, je-li pacient přesvědčen, že účinný je.

Ponechme stranou mé přesvědčení, že výklad významu jednoho slova pomocí jiných, náhradních pojmů (bez vyložení jejich významu) je zavádějící, a podívejme se, co nám z toho prozatím vychází. Vida, máme tu zřejmě rovnítko mezi pojmy dryák a placebo. Po mém soudu naprosto neoprávněné a matoucí, neboť bývalí dryáčníci a mastičkáři svými (nikoli neúčinnými, ale často prudce jedovatými) dryáky těžce poškozovali zdraví pacienta. I proto vznikla na počátku 19. stol. v Evropě "nevědecká" homeopatie, jejíž účinnost ve srovnání s konvenční (alopatickou) medicínou se výrazně projevila kupř. při epidemii skvrnitého tyfu po bitvě u Lipska v roce 1813 a o jejíž oprávněnosti "vědecká" obec dodnes vede spory. V případě, že praví dryáčníci skutečně prodávali pouze neškodné cukříky či vodičky a spoléhali na sílu pacientovy víry, byli ve své době méně nebezpeční než dnešní invazivní medicína se svými moderními (nikoli neškodnými) "dryáky". V případě původních "dryáčníků" by se dalo uvažovat leda tak o obvinění ze zanedbání péče (novodobý termín), stejně jako u některých dnešních lékařů, kteří se všemi svými přístroji nedokáží spolehlivě diagnostikovat ani fyzické natož "psychické" postižení.

A tady číhá další past novodobé medicíny a péče o pacienta. O tom, jak se taková přehnaná snaha o "nezanedbání lékařské péče" projevuje a jaké má dopady např. na duševní (co je to, sakra, ta duše?) pohodu pacientů (a rodiček) a následně i na průběh porodu, snesl autor výše odkazovaného blogu důkazů dostatek. O tom, že jeho způsob sebeprezentace zavání některým čtenářům chvástáním, svědčí často bouřlivá diskuse pod jeho články. Od samotného chvástání k podvodnému předstírání znalostí a dovedností je ovšem hodně daleko. Pokud se tedy shodneme na významu slova podvodník. Moje osobní definice dryáku je pak zcela jiná než ta slovníková. U mne je dryák prostředek, zasahující výrazně do chodu lidského organismu, pročež je třeba užívat jej s velikou opatrností (pokud vůbec). Za dryáky považuji veškeré léky s vedlejšími účinky. Za dryáčníky pak ty, kteří tyto léky bez uzardění a rozmyslu předepisují. (O tom, že ve skutečnosti nejde o žádné léky, ale o látky - drogy - potlačující tělesné symptomy, a že mezi léčením a potlačováním vidím významný rozdíl, jsem psal na svém blogu již vícekrát.) Co říci závěrem?

Na propagaci jakýchkoli metod neshledávám nic podvodně chvástavého, pokud se jejich propagátor neuchyluje ke klamavé reklamě. Tyto tendence vnímám spíše na straně farmaceutického průmyslu, nikoli na straně autora zmíněného blogu. Šejdířství (neboli podvodnictví) a tlachalství, chápu-li tyto pojmy alespoň přibližně správně, bych dnes hledal spíše v kruzích církevních, politických a pohříchu též vědeckých. Jistěže i na poli tzv. alternativních disciplin se místa pro nejrůznější šarlatány a chvástaly najde víc než dost. To ale platí o každém oboru lidské činnosti. Autor blogu své specificky nastavené síto upíná do oblasti vědy a zrnka, která jím propadnou, třídí a nabízí (někdy s emočně zabarveným komentářem) čtenářům. Má být za toto (v časech informačního boomu a relativní svobody) podezírán ze sklonů k šarlatánství?

Jiří Bryan