Sakra, zubaře nebo kleště?

Rozbolel mě zub. Ono se řekne, dojděte si k zubaři, ten vám ho spraví.

Můj zubař zemřel. Místo něho nastrčili řezníka. V ordinaci u něj seděla banda zoufalců, která po sobě pokukovala. Jako první jsem se odvážila paní vedle mě zeptat, s čím jde. Řekla, že na trhání. Já také, já taky začalo se ozývat ze všech koutů čekárny. Kdo neměl moudráky, šel na trhání s jiným zubem. Vrtání, sprchování, spravování, zaplácávání kráterů nebylo na programu. Když vylezl z ordinace bledý pán, držel se za pusu a dcera za něj řekla, že mu vytrhli patnáct zubů najednou, neřekl nikdo už ani popel. Seděla jsem tam a drtila manželovi ruku. Snažila se myslet na pozitivní věci, ale zrovna mě nic nenapadalo. Viděla jsem se, jak mi sekají čelist a já omdlévám.

Nic z toho se nekonalo. Po té co mi zubař píchl injekci, mimochodem bolela jako čert, se pustil „do práce“. Tahal, koulel u toho očima, a když řekl: „Kurva, vy máte ale svinský zuby.“ Myslela jsem si, že jsem se přeslechla. „Takovýhle svinský zub už jsem dlouho neviděl.“ To už jsem začala pochybovat, že jsem tu správně.

Vytrhl mi dva moudráky, měla jsem kliku, že už jsem rodila a tak mi jich víc nezbylo. Manželovi vyrval všechny čtyři.  Já měla pouze zvýšenou teplotu. Manžel zatímco plival krev, lomcoval bolestí a teplotou v noci v koupelně s umyvadlem. Zajímalo by mě, co dělal ten chudák bez patnácti zubů?

Řezník vytrhal ještě pěknou řádku zubů. Poslal si mojí matku pro kalhoty, takový ty bílý, zdravotní, přišel prostě do práce a neměl co na sebe. Jinou paní vystrčil s taškou a lahvemi naproti do obchodu pro pivo. Jiné paní napíchl lícní nerv, až jí spadla půlka tváře. Se slovy, že je přecitlivělá jí poslal domů. Kurvy, svině, debilové a pak ho konečně VZP vyhodila.

Místo něho bohužel nenastoupil nikdo. Ordinace zeje prázdnotou a lidé s bolestí se hromadí.

Všichni mají plno a nikdo vás neošetří. Kaz, který nebolí a vypadlá plomba není akutní stav. Musíte buď simulovat bolest, nebo něco podstrčit. I tak čekáte celé dopoledne. Klidně si před tím zajděte do knihovny a vypůjčete si pár knížek, v pohodě stihnete přečíst dvě tenčí nebo jednu tlustou bichli. Nebo si v čekárně zařiďte svojí kancelář. Kafíčko, koblihy, počítač, tiskárnu a sekretářku. Za pár hodin vás možná někdo ošetří. Jak se to říká: „Kdo si počká, ten se dočká.“

Kde jsou časy, kdy jste chodili na pravidelné prohlídky a v rámci prevence se ošetřovali i kazy, které neboleli. Dnes jste rádi, pokud vůbec seženete nějakého doktora, který bude ochoten vás ošetřit. Prostě od té doby, co se za péči platí poplatky, máme stomatologickou a ostatní péči moderními metodami na nejvyšší úrovni.

Já se asi vrátím o pár století zpět. Vyzkouším něco z lidového léčitelství, pomodlím se ke svaté Apolonii, a když to nepomůže, poprosím negramotného felčara, nebo šarlatána - svého manžela a on mi ten bolavý zub přiváže na provázek a trochu cukne dveřmi. A když to nepůjde, nenápadně mě bací zezadu kladivem do hlavy a za pomoci starých dobrých kleští ho zkrátka vytrhne. Ať žije moderní medicína.

I. Jarošová