Proč jít volit?

Tak se nám opět blíží volby. Ty krajské skončily nedávno, za chvíli tady máme do Evropského parlamentu a dokonce i jedny předčasné. Jako volič bych měl mít pocit, že demokracie je tady u nás na rozdávání, když můžu tolikrát vyjádřit svou svobodnou vůli.

V dobách reálného komunismu jsem k volbám v podstatě musel (nenašel jsem v sobě dost odvahy si hrát na disidenta), opakovaly se v pravidelných intervalech a pravidelně vyhrávala jediná správná strana. Teď je vše jinak, dobrovolné, tak bych měl být spokojen. Jenomže když se tak zamyslím tak začnu uvažovat, proč bych vlastně k těm volbám měl přijít? Je pravdou, že jsou svobodné, ale co jsem vlastně schopen reálně ovlivnit, když nějaké straně dám svůj hlas? Zajímá vůbec z někoho z politiků můj názor, resp. zajímá, ale maximálně měsíc před volbami. Pak ostentativně dávají najevo, ať je neotravuji a dám jim pokoj, že se mnou nemají o čem bavit. Docela nedávno jsem zkusil prostřednictvím emailu kontaktovat poslance, kteří byli zvoleni za můj volební region, a to v otázce zákazu kouření v restauracích. Jaksi mi není zřejmé co je tak demokratického na tom, že když si objednám v restauraci steak, tak host naproti má plné právo mi svobodně foukat kouř z cigarety přímo do obličeje. Já mám údajně právo si ten steak jít sníst na ulici. Zkusil jsem tedy naformulovat svůj názor a poslat jej zvoleným zástupcům, tedy poslancům jisté parlamentní strany. Odpovědi jsem se samozřejmě nedočkal žádné. Tedy jednu jsem obdržel s vysvětlením jak je to svobodné vyhánět nekuřáky z barů, restaurací a hospod. Reagoval jsem, ale další korespondence jsem se již nedočkal. Pan poslanec zřejmě usoudil, že se vyjádřil víc než jasně a dal mi najevo, že dále již nebude se mnou ztrácet čas. Jak se vlastně liší ti současní poslanci od svých předchůdců, které jsme museli povinně titulovat soudruhy? Z původních komunistických tolik kritizovaných výhod neslevili ani v jedné, ba naopak, ještě si je vylepšili. Na své voliče ukazují zadek a stejně jako v dobách minulých chtějí mít od nich klid se slovy zvolte nás, ale pak nám dejte pokoj. Na práci ne k prospěchu voličů a k jejich vlastnímu obohacení. Na příkladu kouření je krásně vidět jak tabáková loby snadno přebije jakékoli racionální argumenty ohledně zdraví a slušnosti, které již akceptovala většina státu Evropy (naposledy dokonce i Chorvatsko). A jakou tvář nám vlastně naši zastupitelé ukazují v době, kdy jsou si svým jisti a do dalších voleb je ještě daleko? Moc přímé demokracie nám nedopřejí. Referedum nebo přímá volba jako nástroje přímé demokracie, jsou pro nás obyčejné občany zapovězeny. Naposledy jsme se mohli krásně kochat pohledem na důstojnou frašku volby prezidenta. Jeden by asi plakal, ale s ohledem na zdraví voličů je lépe se už jenom smát. A jak dokonalého kandidáta nám to páni senátoři a poslanci vybrali. Před jistou dobou se jeden poslanec kdysi vyjádřil, že volba prezidenta poslanci a senátory je stejným privilegiem, jako když v historických časech šlechtici si vybírali svého krále. O šlechticích bylo mimo jiné známo, že někteří díky rodinným vazbám trpěli mentální demencí. U našich poslanců a senátorů můžeme pozorovat obdobné symptomy. Jenom ta demence není ani tak mentální jako duševní a morální. Při volbě svého krále dokonce i někteří opoziční straníci smekli před kvalitou navrženého kandidáta, byť do poslední chvíle dávali sympatie někomu jinému, a podpořili jej. Bezesporu je přesvědčily jeho nesporné kvality, které objevili až na samý závěr volby. Bohužel nám dalšího otce vlasti nevybrali. Spíše to vypadá, že se nám na hradě usídlil sebestředný, sobecký a arogantní narcis, který je natolik zahleděn do svých bludných teorií, že přestal vnímat realitu. Poté co na nás vyzkoušel experimenty typu kupónové privatizace (jistoty desetinásobku), bankovního socialismu (hluboké ekonomické krize), chce s námi zkusit kouzlo ignorování klimatických změn a životního prostředí. A to ještě nejlépe ostrovním způsobem mimo Evropu a její instituce, možná snad v náruči ruského „bratra.“ Zatímco první dva experimenty jsme bohatě zaplatili z našich daní (a vytvořili jsme vrstvu úspěšných podnikatelů, kterým my obyčejní občané jenom závidíme jejich schopnosti), bojím se, že ty další uvedené by pro nás, resp. naše potomky měli fatální následky. Navíc zásadovost tohoto pána hradu lépe vynikne ve světle faktu, že zatímco si před nějakou dobou horlivě tiskl ruku s představitelem minulého režimu (kterému, jakožto představiteli jediné a správné strany doby reálného socialismu, bylo po revoluci zakázáno vstoupit až do tohoto okamžiku, na půdu hradu), tak se zcela nevybíravě odmítl se rozloučit s minulou vládou, na jejímž předčasném pádu má přímou zásluhu. A to mám jít k volbám a dát těmto šlechticům svůj hlas abych byl znovu z povzdálí přítomen opakované šaškárně? Ale abych nebyl jenom kritický. Někdy nám naši zastupitelé dopřejí i trochu pobavení a humoru. Osobně jsem ocenil humor a statečnost jistého senátora, který přirovnával zákaz kouření v restauracích jako další krok k zákazu sexu. Domníval jsem se, že do uvedeného zařízení se většina lidí chodit najíst a napít. Pan senátor zřejmě využívá širší nabídky jistých zařízení a má strach, že by mu je nekuřáci mohli zakázat. Je jistě nutno ocenit statečnost s jakou pečuje o potřeby občanů.  Mezi další perly patří vyjádření představitele jedné z bývalých parlamentních stran, ohledně toho jak chudý (pobírající sociální dávky) našinec s mnohočetnou rodinou najednou k bohatství přišel.  Určitě nejeden občan musel při tomto příběhu zaslzet. Dojemná je také péče o naše duševní zdraví voličstva. Poté co jsme se dozvěděli z policejních záznamů o čem skutečně náš fotbal je, usoudil jistý starostlivý poslanec, že pro příště máme být takovýchto špatných zpráv ušetřeni a společně se svými kolegy vymysleli zákon. Určitě proto, aby nám umožnili naivně fandit s vírou, že fotbal je především a jenom sport.  Proč jít vlastně volit? Za minulé éry jsem volit jít musel a nic se neměnilo. Teď jít můžu, ale ono se zase nic nemění. Způsoby chování zvolených jsou pořád stejné, možná i horší.

S pozdravem

Kamil Kocurek