Poprvé v životě nepůjdu k volbám.

Proč? Prostě nemám koho volit. Jasné jako facka. Ale rozhodnutí je to více než bolestné. Vždy jsem věřila, že jít k volbám je občanská povinnost (zprofanované slovo, omlouvám se) a privilegium zároveň.

Mé pocity z prvních voleb se dají přirovnat snad jen k rozechvění z prvního rande – dokonce jsem si tehdy nalakovala nehty! Volila jsem outsidery, stranu zelených. Program mě zaujal, a protože se tehdy zvolení nedočkali, nemohli mě zklamat.

            Naprosto jiná situace je dnes. Přesto, že mé čtyřleté děti házení volebních lístků do urny velmi baví, tentokrát je zklamu. Mé znechucení politickými stranami došlo tak daleko, že tyto volby hodlám poprvé v životě ignorovat, i když s těžkým srdcem.

            A proč a koho tedy nebudu volit? To je jednoduché. Ze své pozice ženy na rodičovské dovolené se třetím dítětem se dost zajímám o to, co která strana rodinám s dětmi nabízí. Nejsem však natolik naivní, abych si myslela, že je možné vše, co politici nabízí, splnit. Možná kdybychom neměli žádný státní dluh (ten, který máme, mě děsí) a ve státní pokladně bylo pár set miliard navíc, dalo by se uvažovat o splnění slibů typu „vyšší rodičovský příspěvek“, „bezplatné zdravotnictví“, školy bez školného“ atd. Jenže v současné situaci je to zkrátka nereálné – i když to zní opravdu krásně.

            Takže když se podívám na volební programy, škrtnu všechny strany. Žádná totiž voličům neslibuje nižší sociální dávky, vyšší platby u lékaře ani zvýšení cen všeho zboží i energií. Je mi ale jasné, že stranu, která by tohle slíbila, by asi nikdo nevolil – a to i přesto, že by jako jediná byla upřímná.

            Nebudu se tedy dívat na volební programy, a vezmu to trochu pocitově. Nelíbí se mi šarvátky mezi stranickými příslušníky ani napadání jiných stran větami typu „my když jsme byli u moci, dělali jsme to lépe“ – takže nemohu volit ODS ani ČSSD. KDU-ČSL už se do tohoto klubu řadí taky a mí oblíbení Zelení – škoda mluvit. Měli by si asi změnit barvu, jedovatě žlutá by jim seděla víc. O KSČM uvažovat ani nehodlám – dědictví minulosti. A žádná jiná strana se podle všech analýz do sněmovny nedostane, takže?

            Zdá se vám, že všechno příliš zjednodušuji? Přiznám se, že přesto, že jsem na rodičovské DOVOLENÉ, nestíhám sledovat o moc víc než hlavní zprávy a letáky, co mi dojdou do schránky. Možná i to je příčina toho, že se už skoro na zprávy bojím podívat (samé nehody, neštěstí a hádky politiků) a programy politických stran házím po letmém přečtení do koše. A denně se ptám sama sebe, v jakém že to moje děti asi budou žít světě? A přesto, že jsem někde v hloubi srdce přesvědčená o tom, že volby by měly něco změnit, tentokrát to nechám na jiných lidech.

            Ale je mi to opravdu hodně líto.

Zita Žaludová