Pejskaři, proč nejste ohleduplní?

I Prahu na konci listopadu pokryly hromady sněhu a tak jsem, jako jiné maminky, vyrazila s dětmi sáňkovat do parku na Parukářce. Je tam několik pěkných kopečků, ze kterých to sviští a děti si užívají to, co za doby mého mládí bylo v Praze normální.

Pohádka. Děti radostně výskají. Smích najednou utichne a ozve se řev. Asi 40 kg pes (bez košíku, bez vodítka) vyráží za sáňkami a z pohádky se pro mě z pohledu mámy stává horor. Majitel tohoto zvířete se jen usmívá a dodává: „Tady si chceš hrát, Berte?“ Mrzne mi úsměv na rtu a mírně naštvaným hlasem říkám: „Ale my ne !!! Okamžitě si to zvíře zavolejte!“ A běžím chránit své děti, které nechaly sáňky sáňkami a utíkají ke mně.

Tohle je jen 1 příklad, ale agresivity ze strany majitelů psů, kteří na mě doslova řvali s tím, že když pes někomu něco udělá, tak oni jsou pojištěni jsem zažila jen já nespočet. A divte se mi, že se bojím o své děti…

Prosba první: Pejskaři, hlídejte si svého psa! Cvičte ho, aby Vás poslechl na 1. zavolání! A hlavně: buďte tolerantní k těm, kteří nejsou jako vy a psů se bojí nebo prostě nemají potřebu se s nimi kamarádit !

Prosba druhá: Pejskaři, pes na volno neznamená pes bez košíku.

Chápu, že pes, který celý den netrpělivě vyhlíží svého pána a těší se na procházku, vyrazí ven a do parku jako „puštěný ze řetězu“ a chce se proběhnout. Ale každý pes může a umí kousnout. I ten nejmenší polštářový pudl. A každý pes také běží výrazně rychleji než člověk, takže když na někoho zaútočí 100 m od Vás, vy to možná ani nezaregistrujete. Má-li košík, může někoho povalit, ale nekousne !!!

Ladovská zima skončila, přišla obleva a sníh roztál. A odkryl bohužel další nešvar pejskařů. Z chodníků ulic a uliček, ale taky parků a dalších míst jsou obrovské psí záchodky, které ukrýval sníh a majitelé psů si jak jinak mysleli, že když výkaly nejsou vidět, uklízet se nemusí. Aby nedošlo k omylu, problém psích exkrementů je problémem stálým a není to nic nového. Jen když není sníh, přeci jen uklidí aspoň někdo. Teď se z cesty do práce, do školky nebo na nákup stává překážková dráha a upřímně jen při pohledu je mi špatně. A když musím mýt boty, protože když to zvládnu já, obvykle některé z mých dětí pomyslnou kytičku ztratí, je mi špatně znovu.

Mám za to, že město rozmístilo dostatek stojanů se sáčky na psí exkrementy a pokud ne, proboha lidi, snad víte, že jdete svého psa venčit a doma se sáčkem vybavíte, ale to nic nemění na faktu, že mít psa je prostě moderní, ale uklízet po něm se už nikomu nechce a myslí si, že to udělá někdo jiný. Opak je pravdou. Tu povinnost máte vy a jen vy. To že platíte městu 1000 Kč ročně, je za to, že jsou veřejně sáčky na exkrementy, že město ty odpadkové koše musí odvážet a mytí chodníků (ať od exkrementů nebo čůránek) taky něco stojí.

Pokud už začala tvrdá represe na lidi, kteří neuklízí po svém psu v jiných městech republiky (1000 Kč bloková pokuta na místě), doporučuji, aby k tomuto kroku co nejrychleji přistoupilo i hlavní město.

Prosba třetí: Pejskaři uklízejte po svém psu jeho hovna!

A na závěr mě napadá jedna paralela. Ač jsem nekuřák, vadí mi represe, které zažívají kuřáci, když si zapálí v restauraci, v části, kde kouřit smí a přesto jsou vystaveni nátlaku ze strany nekuřáků (viz příklad kavárny Slávia, kde si nekuřáci stěžují, že jim byla vyhrazena místa, kde nemohou koukat z oken). Já mám možnost do restaurace, kde je dovoleno kouřit, nejít.

Ale do práce, pro děti do školky nebo s nimi do parku jít musím. Nemám to štěstí, že bych pracovala z domu, okolo kterého je zahrada, kde si můžou děti hrát na čistém trávníku a nákup mi nevozí každý den kurýr. Proto: PEJSKAŘI, BUĎTE OHLEDUPLNÍ.

Barbora Rašíková