Paradoxy pokut a povinného ručení

„Poslanci uvažují o tom, jak odstranit Osobu blízkou,“ „Díky bodovému systému přišlo o řidičský průkaz již padesát tisíc řidičů“ – to jsme se mohli v uplynulých měsících a letech dozvědět z médií v Česku. Dopravní policie si stěžuje, že díky výmluvám na „osobu blízkou“ zůstává nepotrestána polovina závažných i méně závažných přestupků.

Domnívám se, že situaci na Evropských silnicích by bylo možné výrazně zlepšit prohozením vazby pokut (resp. trestných bodů) a povinného ručení z řidiče na vozidlo a naopak.

Připomeňme si nejprve, jaký je vlastně záměr povinného ručení, a jaký je záměr pokut/trestných bodů.

Povinné ručení (nyní spojené s vozidlem) zafunguje ve chvíli, kdy způsobíme škodu na cizím majetku nebo zdraví v důsledku řidičské chyby a při následném prošetřování incidentu je nám tato chyba přisouzena. Může jít o ťukanec na křižovatce, kdy jsme neodhadli brzdnou dráhu nebo přehlédli nečí směrovky, stejně jako o vážnou kolizi mimo obec, po které hasiči vystříhají z vraků pět mrtvých. Vždy ale jsme jako viníci na místě přítomni, auto i řidič-pachatel z místa neujíždějí (to by totiž potom byl vážný dopravní přestupek, hodnocený úplně jinak, a nejspíše by za nás pojišťovna odmítla škodu hradit).

Pokuty a trestné body jsou naopak primárně udělovány  v rámci prevence nehodovosti, kdy k žádné škodě nedošlo, ale naše počínání za volantem bylo předběžně posouzeno jako nebezpečné nebo způsobující zbytečné překážky v dopravě – překračování povolené rychlosti, předjíždění přes plnou středovou čáru, jízda bez rozsvícených světel, vjezd do zákazu vjezdu nebo parkování na přechodu pro chodce. Zhusta v takových případech auto z místa, kde byl přestupek spáchán, ujede, případně není řidič vozidla k zastižení (případ parkování na přechodu). Představa zákonodárce přitom byla taková, že výše pokut, resp. odebrání řidičského průkazu po dosažení bodové hranice, bude pro řidiče odstrašující, aby přestupky nepáchali.

Pravděpodobně již začínáte cítit, že je to celé „převrácené“. Řidičskou chybu, která vedla k dopravní nehodě a následně škodě na majetku, způsobil řidič. Buď stylem jízdy, nepozorností, nebo nezkontrolováním stavu vozidla před jízdou. Ve většině případů je řidič-pachatel u nehody přítomen, tudíž by bylo mnohem logičtější, aby povinné ručení měl uzavřené řidič. Logičnost této varianty navíc vzrůstá, uvážíme-li následující: Pojišťovny zhusta stanovují výši pojistného podle věku a pohlaví majitele vozidla, místa registrace vozidla, což kupříkladu pro mě znamená, že ač třicetiletý muž, mám pojistné nižší díky tomu, že je vozidlo napsáno na manželku-neřidičku. Uzavíráním povinného ručení řidičem by navíc odpadla nejistota, zda zapůjčené vozidlo, za jehož volant usedám, pojistku uzavřenu má (a na jak vysokou maximální částku pojistného plnění) – kdo chce být krytý i při rozstřelení Markova Porsche, uzavře si pojištění na vyšší částku, kdo jezdí trasu garáž-samoobsluha, ten zvolí levnější variantu. Lze nabízet varianty „jízda mimo velká města“ (menší pravděpodobnost nehody) či „jízda jen ve městě“ (obvykle nižší škody), které by pak mohly být výrazně levnější.

A co s pokutami a trestnými body? Nejlogičtější variantou je navázat je na vozidlo, protože je to vozidlo, s pomocí čeho pachatel přestupku přestupek spáchal. Majitel vozidla si zkrátka musí dobře rozmyslet, kterému řidiči vozidlo půjčí. A nasbírá-li vozidlo 12 trestných bodů, pak to nebude řidič, komu bude zakázáno řídit – bude to vozidlo, co bude na několik (Tři? Šest?)  měsíců zavřeno na policejním parkovišti. Už žádná osoba blízká, protože to nebude zapotřebí – majiteli vozidla přijde oznámení, že jím vlastněné vozidlo spáchalo dne 5.8. dopravní přestupek a on, pokud chce, může poslat osobu, která toho dne vozidlo řídila, na policejní služebnu přestupek projednat; v opačném případě budou vozidlu připsány tři trestné body.

Efekty těchto dvou změn by byly následující: Častí pachatelé dopravních přestupků by se stávali ve svém okolí velmi nepopulárními, protože by připisovali body všem vozidlům, za jejichž volanty usednou. Brzy by se rozneslo „Jirkovi auto nepůjčuj, kvůli němu mám už sedm bodů!“ – vznikal by tedy společenský tlak na nenapravitelné hříšníky, aby jezdili slušně. Přestupky by mohly být v mnohem větší míře dokladovány audiovizuální technikou (sledovací kamery na dálnici), aniž by bylo nutné narušovat plynulost provozu tím, že policie pachatele o pár set metrů dál zastavuje a zdlouhavě s ním přestupek probírá. S možností intenzivnějšího využívání kamer souvisí snazší postihování těch přestupků, které, ač velmi závažné, dnes nejsou vůbec postihovány, prostě proto, že je policie nezvládá „dokázat“ – nejrůznější „myšky“, předjíždění bez směrovek, agresivní chování vůči pomalejším vozidlům, bránění v předjíždění, jízda po tramvajovém pásu nebo v odstavném pruhu... – to vše dnes uniká, protože existuje „osoba blízká“ a v hustém provozu nemá policie čas pachateli promítat videozáznam jeho přestupku a hádat se s ním, jestli to, co vidí, bylo nebo nebylo agresivní či zakázané.

Navázáním povinného ručení na řidiče by bylo umožněno mnohem preciznější vyhodnocování, které části populace jsou jak nebezpečné (muži 18-23 let – třikrát vyšší pojistné?), což by zpětně znamenalo, že někteří členové nejnebezpečnějších skupin by si prostě povinné ručení nemohli dovolit, a tedy by nejezdili (zatímco dnes si půjčují auto od rodičů a zabíjejí se o nejbližší strom).

V předchozím odstavci píši „(...) členové nejnebezpečnějších skupin by si (...) ručení nemohli dovolit, a tedy by nejezdili (...)“. To je pochopitelně příliš optimistické. Tak jako dnes, i v tomto novém systému by někteří jezdili bez platného povinného ručení. Důležité je, aby ubývalo případů, kdy hazardér naloží několik kamarádů nebo příbuzných a následně je všechny v autě zabije. Dovedu si představit centrální evidenci těchto povinných ručení, která by nabízela následující ověřování: Po zadání čísla pojistné smlouvy o povinném ručení (viz níže) by ověřovací rozhraní (webová stránka pojišťovny/registru) zobrazila např.: „Pojistka je platná do Dne.Měsíce.Roku a pro jízdu mimo obec a v obcích do 50 000 obyvatel.“ (tedy bez jakýchkoliv identifikátorů řidiče) Při uzavření smlouvy o povinném ručení by na vhodné místo řidičského oprávnění byla nalepena malá „známka“, která by obsahovala pouze číslo pojistné smlouvy. Pak, když by vám někdo nabídl, že „vás sveze“, by stačilo požádat dotyčného, aby vám ukázal svůj řidičák – ten stejně musí mít, chce-li řídit, a na zadní straně najdete číslo pojistky, které si můžete ověřit.

Prosazení návrhu není snadné, neboť by bylo nutné jej zavést do praxe v celé Evropské unii současně. Domnívám se ale, že by se taková změna vyplatila – z hlediska bezpečnostního i ekonomického.

Pavel Drotár