Panna na oslu

Jaké to asi je? Být někým jiným, mít jiné jméno, jinou rodinu, jiné zaměstnání? Žít jiný život. Každého občas jistě toto napadne. Nemusí být člověk zrovna filozofem, aby si uvědomoval omezenost svého vlastního bytí i poznání, jakési uvěznění ve svém vlastním JÁ.

Já občas popustím uzdu své fantazie a představuju si ledacos, i věci, které mě zrovna nelákají.  Jsem třeba Romka a hledám si práci. Nebo jsem na ulici, kde nejednou nějaký blázen začne střílet.  Vysekám se v autě. Onemocním rakovinou. Vydělám miliony na knize, kterou nikdo nečetl a nekupuje. Často jsem otcem, který po rozvodu prakticky přišel o své děti. A velmi často jsem novinářem, někdy investigativním, jindy prostě jen obyčejným redaktorem jednoho magazínu jedněch novin s velkým nákladem.

To mě celkem baví. Je to práce pro mě jako ušitá. Mám pružnou pracovní dobu, můžu cestovat, poznávat lidi. Někdy musím mít i hroší kůži, není každý článek či rozhovor jednoduchý. Někdo vám třeba začne nadávat, že se vyptáváte na hlouposti. Ale my nejsme odborný časopis, jsme spíš jen takové počteníčko. Také nás někdy zlí jazykové přirovnávají k bulváru, ale to je přehnané. Samozřejmě jsme seriózní, na to se u nás v redakci hodně dbá. Jen sem tam si můžeme dovolit něco trošku okořenit, otisknout pár odvážnějších fotek, napsat něco o sexu, prostě namíchat ten správný koktejl pro osvěžení našich čtenářů.

Hodně teď frčí takzvané zážitkové články, jak jim říkám. Je to někdy dost adrenalin, ale právě ten potřebujeme do novin dostat. Dát tomu šťávu. Třeba se někde na Moravě opijete
a napíšete o tom. Nebo děláte na den kominíka. Můžete třeba zkusit i nějaký sport, pokud
k tomu nemáte zrovna dispozice, nevadí, bude to alespoň legrace. A někdy si můžete dokonce i zaletět na nákupy do nějaké evropské metropole, ale to musíte být asi hodně zadobře se šéfem.

Občas dostanete k zpracování téma, o kterém nic nevíte a které podle vás vlastně ani nikoho nezajímá. Třeba kvůli blížícím se svátkům máte psát o Bibli. Je to nuda, ale musíte se k tomu postavit jako profík. Přečíst ji nemáte šanci, uzávěrka se blíží. Jen tak ji prolistovat nemá smysl, víte, kolik to má stran? Navíc žádné obrázky. Takže honem, kde vzít seriózní informace? Ještěže je tu internet. No vida, to se najde naráz věcí… sex, dokonce incest, vraždy, války, spousty násilí, senzace, zázraky, záhady, lži, krádeže… kam se hrabe bulvár. Teď už stačí jen trocha té omáčky, třeba co jsem si myslel, že tam je a ono není a naopak. Jako to s tím oslem, vždyť to je tak zajímavé. Všichni, co si doposud mysleli, že Maria jela do Betléma na oslu, jsou sami osli! Trochu i já sám, protože se ve všem ještě úplně neorientuju, ale nevadí, nejsem teolog. Například co je to ten prvotní hřích? Asi první sex, ne? No výborně, ten tam potřebujeme dostat. Takže i Marie ho určitě měla, jinak to přece nejde, má ho každý. A je to. Na závěr už jen takové nějaké všeobjímající nic proti ničemu a tečka.

Jen už aby ty Vánoce byly za námi. O čem chcete pořád psát? Příště snad o cukroví a po Novém roce o zase dietě a předsevzetích? Je to horší, než okurková sezóna, lidi blázní s nákupy a stejně nemají čas nic číst. Musíte vsadit na to kouzlo, na pohádky, písně a koledy, prostě na tu atmosféru. Stejně je to zvláštní – příběh narození, miminko na slámě, hvězda, co vyšla – to lidi bere, nad tím se dojímají. Ale co se nakonec stalo s tím opěvovaným Ježíškem? Zemřel násilnou smrtí a pak vstal z mrtvých. Takže senzace by tu byla jako blesk, pardon, jako hrom, na Velikonoce by při troše snahy z toho mohl být čtivý článeček.  Ale nevím. Koho dnes zajímá nějaký Spasitel? Snad jen si zazpívat, že nám, nám narodiííl se. A dál?  Dál už nic…

Vlasta Hurtová