Otevřený dopis poslanecké sněmovně PČR

Oslovuji napřed pány poslance před dámami, protože dam poslankyň je v našem parlamentu velmi málo. U oslovení „poslanci“ bych nejraději zaměnil jedno písmeno. O které jde, posuď každý sám dle toho, jak velký zbytek svědomí vám ještě zbývá. To, co nám předvádíte a jak svojí čin-ností reprezentujete naši zem, by zasluhovalo velikou „třetí pražskou defenestraci“. Někteří z vás se nechávají vidět na různých velkých křesťanských shromážděních, zvláště vedoucí činitelé předních politických stran (ČSSD i ODS) a jiní.

. Někteří z vás se křesťanstvím zaštiťují (KDU – ČSL) nebo donedávna zaštiťovali (TOP 09), ale jejich činnost o tom zdaleka nesvědčí. Namísto pořádné práce a normálního řádného jednání na sebe navzájem kydáte špínu a ani vám nevadí, že to televizní kamery přenášejí nejen do našeho etéru, ale v podstatě i do zahraničí. Všude ve světě působíte spíše dojmem šašků, než normálních lidí. Nedivte se potom, že velká část národa nechce jít k volbám, protože nemá koho volit. Ti, kdo ponejvíce kandidují (napříč politickým spektrem), se prací pro národ pouze honosí, ale jen do doby, než je po volbách. Potom už zájem o prosté občany nahradí zájmem o soukromou kapsu. Poctiví lidé se mezi politickou elitu netlačí, protože se buď mezi ně vůbec nemají se svými názory šanci dostat, nebo prostě předem rezignují na naši politiku. Pokud se náhodou slušní lidé mezi politickou elitu dostanou, pak jsou buď brzy umlčeni či vyobcováni, ane-bo ohnou hřbet a … „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“ či podobně „kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt“. Jakkoli se nemohu ztotožnit s ideologií KSČ ani jejich pohrobků – KSČM, nedivím se, že dost lidí je dnes chce volit. Ač bylo v jejich ideologii mnoho zla, přece jen pokud člověk neměl u strany vroubek v podobě šlechtického či buržoasního původu, nebo zbytečně „nevystrkoval růžky“, měli prostí lidé vcelku dost sociálních jistot. Sice jsme na mnohé věci museli stát fronty, ale nebyla mezi lidmi taková náročnost a s prominutím nenažranost. Nebylo tolik bezdomovců, protože byty nebyly tak nehorázně drahé. Ač na mnoha místech byla vytvářena „práce pro práci“ v podobě zbytečných prací, přece jen práce byla pro všechny. Celá léta jsme budovali stát a jeho průmysl, ale za posled-ních dvacet let jste vy dokázali naši dosavadní práci promrhat tím, že jste i namnoze špičkové technologie rozprodali, ačkoli právě těch světoznámých nebylo moc. I v zemědělství a výživě lidu jsme byli samostatní, zatímco dnes jste si nechali nadiktovat kvóty a navíc velikou část zemědělské produkce jste dovolili dovážet třeba i z Číny, jíž přitom naoko kritizujete za nedodržování bezpeč-nosti práce, jiné prohřešky nevyjímaje, jako je často otrocká práce, nehledě na kvalitu dováženého zboží. Kde je potom naše práce, za níž jsme sice nebyli honorováni nikterak moc, ale nebyl-li člověk extrémně náročný, mohl ze mzdy povětšině vyjít. Sice se po staru stále žít nedá, ale mnohé novoty jsou přístupné jen těm, kdo mají velké peníze.

            Asi se vám moje rozhořčení moc nelíbí. Já již několik let patřím mezi ty občany, jež dle sou-časnoého zákonodárství řadíte, řečeno dle terminologie minulých vládnoucích činitelů, mezi příživ-níky, resp. mezi lenochy, kteří nechtějí dělat, pročež si „nezasluhují“ důchod, ale jen na existenční minimum, čímž při deregulaci nájemného z nás záměrně vytváříte neplatiče a poté i bezdomovce. Jsem totiž odkázán, podobně jako dost mých spoluobčanů na pohyb na invalidním vozíku a k tomu ještě mám problém s rukou. Díky postižení nemohu vykonávat svoji původní profesi, na níž jsem měl postavenu svoji živnost. Jako postižený jsem po nějakou dobu jsem měl možnost práce jako externí zaměstnanec jedné strojírenské firmy, jenže díky krizi tato možnost práce padla. Nejsem ale sám. Mnozí vozíčkáři by rádi pracovali, ale nemají, podobně jako já, možnost práci vůbec najít. Na-víc i doma při svém postižení potřebují pomoc asistenta, nechtějí-li žitím v ústavní péči ujídat státu čtyřnásobně víc peněz než doma. Jenže jedna hodina práce asistenta dnes stojí 100,- Kč. Nedivte se proto mému rozhořčení. Nemluvím totiž jen za sebe, ale můj názor sdílí, zajisté, většina mých inva-lidních spoluobčanů.

            Pokud se na situaci podívám okem prostého nestudovaného člověka a uvážím ji „selským rozumem“, pak při výsledcích vaší práce zasluhujete existenční minimum právě vy. Vy se bídy obávat nemusíte, protože vaše příjmy jsou natolik vysoké, že z vašeho průměrného celkového pří-jmu (mzda, reprezentační příplatky, cestovné a jiné vedlejší příjmy) by mohli být živi nejméně čtyři lidé s platem dle celostátního průměru. Zajímalo by mě, jak byste při vašich „nárocích“ vyšli se mzdou do 10 000,- Kč a bez dalších příspěvků na reprezentaci, přičemž byste na dopravu nedostá-vali tak velký peníz jako dosud, ale pouze tolik, co doložíte jízdenkami. Přitom, jaké máte platy, máte k disposici jak auta s řidiči, tak ještě veřejnou dopravu zdarma. A to vám ještě nestačí a často se ani jednání v parlamentě neúčastníte, protože jste zaneprázdněni činností ve vašich firmách nebo v dozorčích radách či menagementech různých polostátních, či soukromých společností. Pokud rychle nenovelizujete ten parlamentní paskvil, jenž nelze nazvat zákonem, pak asi budete muset čelit nejen tvrdé kritice, ale i dost velkým bouřím. Sice má každý národ takovou vládu, jakou si zaslouží, ale čeho je moc, toho je příliš.

            V dnešní době se často musím stydět, že jsem čechem, ale též že jsem po sovětské okupaci neemigroval. Při tom všem, co nám ve vaší práci předvádíte, bych se už asi do vlasti nevracel. Sice se nemám právě nejhůř, ani mi prozatím přímo nehrozí bída, ale to jen proto, že jsem byl rodiči vychován ke skromnosti a poctivosti. Tyto dvě vlastnosti ve vašem případě nikde nevidím. Bylo by toho ještě mnoho, ale právě proto končím svoji řeč a nechávám prostor pro vaše zamyšlení, jehož se možná ani do smrti nedočkám.

            Děkuji předem za pochopení a znamenám se

                                                                                  Jaromír Kult.