Nejsme fašistická lůza!

K „vajíčkové“ aféře již bylo napsáno v našem nepřehledném mediálním světě až příliš mnoho, což má za důsledek inflaci informační hodnoty sdělení- podstata vzniku této akce a návaznost na naši společnost bohužel nestály v centru mediálního zájmu jako fyzické potyčky před objektivy fotoaparátů.

Já jsem jedním z těch mladých studentů, které veřejně označilo vedení socialistů za fašistickou lůzu, proto mi prosím dovolte veřejně reagovat na hozenou rukavici. Proč studenti vyjádřili odpor k ČSSD osobitým způsobem je zřejmé a už mnohokrát rozpitvané. Stručně vyjmenuji incident na CzechTeku, vysoký státní dluh vyrobený za doby nebývalé ekonomické konjunktury, ukázkový předvolební populismus, ignorace nutnosti reformy zdravotnictví a důchodů, nezodpovědné svržení vlády během našeho předsednictví radě EU a vrcholící hospodářské krize, blokace našich závazků vůči NATO v Afghánistánu etc.

Já však nechápu tento konflikt jako pouhý střet politických ideologií, či generací, vidím to jako prudkou srážku dvou zcela protichůdných světonázorů. Pánové reprezentující socialisty jsou čirou krystalizací normalizačních papalášů. Jejich snahou je udržet národ v poklidné stagnaci ústící ve stádnost. Politiku slibů, strašení a uplácení občanů z veřejných peněz dotáhli k dokonalosti. Není to nic překvapivého, když uvážíme, že většinu z nich tvoří kovaní soudruzi. Ti mají jistě v paměti, jak nám zakroutit krkem, z přednášek marxismu-leninismu.

Dnešní sociální demokracie není ta, ke které se hlásí- je to zkostnatělá partaj autokratického muže chorobně prahnoucího po moci neohlížejícího se na zájmy své země, jemuž stafáž vytváří do sebe zamilovaný narcis bez úcty k zákonům a soudům a skupina soudruhů, co opustila svou rodnou KSČ a vedení státních podniků po revoluci.

My bychom byli hloupé děti, které by radši měli jít do cukrárny, kdybychom v tichosti přecházeli vaši správu věcí veřejných hraním fotbalu, či v knihovnách. Ale my nesmíme mlčet. Jsme takřka nedotčení pokřiveným komunismem, morálně rozbředlého společenství potlačující aktivitu a sílu individua. Nesměšujete nás s anarchisty, co na protest proti „systému“ zapalují auta, či rozbíjejí výlohy obchodů. Nesměšujete nás s neonacisty, kteří s policejní ochranou pochodují městy a oslavují násilnou xenofobní politiku.

My ve svém volném čase přicházíme na mítinky aktivně vyjádřit nesouhlas proti vaší politice stagnace společnosti, nezodpovědnosti vůči budoucím generacím a arogantnímu vystupování. My jsme od narození navyklí ke svobodě projevu, nečekají nás žádné kádrové posudky a nestraší nás ne-doporučení ke studiu. Jsme první generací, která každodenně používá bezbřehé možnosti internetu ke komunikaci a získávání informací. Svoboda nejen cestování a nakupování, ale zejména myšlení je naší přirozeností.

Po roce 89 se v České republice se rodí nová mládež. Jaká je? Paradoxně není levicová, bude platit státní dluh, který vznikl paradoxně za největší ekonomické konjunktury země a nést komplikace neudržitelného systému důchodů, aby uživila rychle se rozrůstající řady penzistů. Všimněte si prosím, že nepolemizuji nad výší, či progresí daní nebo dokonce konceptem sociálního státu, neospravedlňuji žádného vrhače vajec ani násilníka. Solidarita se slabšími je přirozenou součástí moderní společností, ale rozhodně nikomu nepomůže srazit na kolena ty silnější. My všichni chceme solidaritu ve zdravotnictví- je přece nutné, aby těžce nemocní byli maximálně oproštěni od doplatků za životně nutné léky, stejně je ale nutné, aby si pacienti trpící banalitami propláceli tuto relativně levnou zdravotní péči v plné výši- toto je opravdová solidarita.

Můžete mě označit za drzého a agresivního mladíka bez úcty ke generaci „budovatelů socialismu“, ale vyzývám váženého pana Paroubka, vážené politické vedení ČSSD a sesterskou KSČM: Váš čas je nenávratně pryč, pakliže skutečně milujete tuto zemi a chcete udělat opravdu něco ku prospěchu nás všech, tak odejděte z veřejného života. Nechali jsme si jako národ líbit v minulém století březen 39, únor 48, srpen 68 a dlouhé kóma normalizace. Nyní však žijeme v 21. století a vy jste relikty minulých časů, svět se změnil, ale vy zůstáváte stejní. Přirozeně mě nevyslyšíte a budete se svých teplých místeček držet dál, nicméně do 30 let většina z vás nebude mezi živými, ovšem otázkou zůstává, jestli to nebude pro očistu naší společnosti už příliš pozdě.
Po rocích 38, 48 nesouhlas znamenal ohrožení na životě, po roce 68 pouze ohrožení kariéry, dnes však máme možnost se svobodně vyjádřit. Nesmíme se nechat ukolébat falešnými sliby jistoty a hojnosti- my mladí studenti musíme pomoct společnosti prolomit bariéru mezi tichým nesouhlasem a aktivními činy, dokud se plíživými pochody nestaneme stejnými jako ztracené generace před námi.

Robin Kopecký (20 let)