Nefotbalový zážitek z fotbalového utkání

Na fotbal moc nechodím, ale v minulých dnech jsem se nechal bráchou přesvědčit, že zápas Sparty se slavným Liverpoolem bude stát za shlédnutí a že bychom si měli atmosféru vychutnat přímo na stadionu.

To nejzajímavější z celého večera se ovšem událo ještě před výkopem. U vstupu na stadion jsme ukázali vstupenku, nechali se prohledat a postavili se do fronty, která vedla po schodišti na tribunu. Na vstupence bylo vytištěno jméno a datum narození. Těžko říct, jaký mělo mít toto opatření smysl, protože moji totožnost si nikdo neověřoval.

Nad schody byla parta „fanoušků“, kteří vyvolávali, že se vybírají prachy na „sparťany, co seděj“. Nechápal jsem, proč bych měl přispívat na hráče, kteří sedí na lavičce, stejně pořád berou víc než já. Pak ale další vyvolávač vykřikl, ať přispějeme na „sparťany, co jsou zavřený“. Tak mi došlo, že se máme složit lepší živobytí těch příznivců Sparty, kteří se díky svému „fandění“ dostali do basy.

Nicméně jsme přispěli třicet korun, abychom zbytečně nevzbuzovali pozornost. Po vhození peněz do kasičky se nás výběrčí zeptal, komu fandíme. Odpověď, že českému fotbalu ho moc nenadchla a tak se zeptal, odkud jsme. Když jsme řekli, že z Kopřivnice, jeden z geograficky gramotnějších zvolal: „Hele, to jsou zkurvený baníkovci.“ Na každého z nás se pověsili tři až čtyři borci a začali nás bít. Mezi sprškou ran jsme se jim snažili vysvětlit, že jsme si zaplatili lístky a přijeli se podívat na fotbal, ať se teda hodí do klidu a nechají nás na pokoji. Kluci už ale byli ve svém živlu, pokřikovali na nás, ať táhneme domů, uráželi nás a každou chvilku odkudsi přiletěla rána pěstí. Stále jsme se dožadovali vstupu na tribunu a dokonce se uchýlili k prohlášení, že fandíme Spartě. „Tak zazpívej chorál.“ Nezazpívali jsme a přiletěla další pecka.

Pochopili jsme, že u těchto chlapíků neuspějeme a dali se na ústup. Pod schodištěm, kde se nic nedělo, postávalo několik skupinek pořadatelů v oranžových vestách a spokojeně klábosili. Oslovili jsme jednoho, že máme platnou vstupenku, ale nemůžeme se dostat na tribunu. Dotyčný nás odmítl, že ho to nezajímá. Až další oslovený pořadatel nás dovedl na tribunu za brankou Sparty, kde byly ještě volné místa. O poločase se nám pak podařilo projít na „naše“ místa na postraní tribuně.

Za 2130,– Kč (vstupenka + příspěvek na ty, co seděj) jsme pak shlédli zápas úrovně Blšany – Drnovce. Sparta jednou vystřelila na branku, slavný Liverpool vůbec. Po zápase jsem se ptal Angličanů, jestli takhle se hraje Premier League, ale jen krčili rameny a říkali, že si sami neumí vysvětlit, proč byl jejich tým tak marný. Probrali jsme i cenu lístků, oni dali za lístek čtyři tisíce. Řekl jsem jim, že vstupenka na ligu nestojí ani pět liber, omluvil se za českou vychcanost a popřál hezký zbytek večera.

Za ty prachy jsme shlédli mizerný fotbalový zápas a odnesli si pár monoklů a bolavou čelist.

Ivo Hanzelka