Moje reakce na "Zdaníme bohaté"

Reakce na článek pana Davida Rektoryse "Zdaníme bohaté ... a nijak sinepomůžem :-)" z 14.1.2010 aneb co se nevešlo do příspěvku diskuse

Nepochybuji o finanční inteligenci pana Rektoryse, ne už tak o
ostatních složkách jeho osobnosti. Snad je to jeho nedostatkem
opravdových životních zkušeností nebo nedostatkem reálných přátel
napříč společensko-ekonomickými vrstvami nebo prostě jen tím, že mám
na věc jiný názor, ale...
Jeho návrh mi připomíná jakýkoli jiný utopický systém. Základní pointa
krásná (netrestat schopné a pracovité za to že jsou schopní a
pracovití a naopak vykřesat potenciál z těch líných a naučit je tak
pracovat, ve svém důsledku pro blaho celé společnosti), realita a
proveditelnost už ovšem pana Rektoryse asi moc nezasáhly.
Ad1) Společnost je pestrá. Od blbců přes průměrné až ke géniům, od
notorických lenochů až po workoholiky. Od naprosto zdravých jedinců,
kteří jsou mladí-krásní-perspektivní-dokonalí, až po
staré-ošklivé-nemocné-nemohoucí. Se všemi těmito skupinami se musí
počítat.
Ad2) Jakýkoli takovýto krok(extrémní změna daňového systému, přechod
na degresivní daň) by byl proveditelný pouze v kombinaci s patřičnou
úpravou všech ostatních složek veřejnorozpočtové ekonomiky státu, tzn.
patřičná důchodová reforma, zdravotnická reforma etc. a to ve stejném
období.
Ad3) Průšvih(průser se neříká) tohodle státu v otázce rozpočtové
politiky není ani tak přítok prostředků do státní kasy (ten zná z
valné části každý velmi dobře a není malý), ale jejich odtok. Těch
odtokových kanálů je hodně moc a některé pořádně smrdí. Je zbytečné a
krátkozraké přilévat víc vody do kyblíku, který má děravé dno a
doufat, že se víc naplní.
Dle mého skromného názoru(a je to jen názor, přiznávám že nejsem žádný
expert) je jediná aspoň trochu spravedlivá forma zdanění příjmů rovná
daň, kdy každý přispívá do systém částku poměrově stejnou ke svému
příjmu. (Podotýkám že pouze za předpokladu, že to i ve výsledku bude
daň rovná, né jakýsi kočkopes jaký známe v podání našich politických
představitelů.) Tedy pokud pro zjednodušení zvolíme třeba 20%, tak ten
co vydělá 10 000 dá do systému částku 2 000, ten co vydělá 100 000 dá
do systému 20 000. Tím bude solidaritě učiněno zadost a přitom na tom
budou všichni "poměrně" stejně.
Ať jsou přímé daně degresivní, progresivní nebo rovné, faktem je(a pan
Rektorys to možná časem pochopí, jestli a až mu život dá jednou lidově
řečeno přes držku a bude muset každou korunu třikrát obrátit v dlani,
než si koupí nebo nekoupí čokoládovou tyčinku), že žít z 8 000 Kč na
měsíc, když náklady na bydlení a základní spotřebu budou dvakrát
tolik, se prostě nedá. Tahle situace se reálně stává a nemusí potkat
jen tupé lenochy se sotva dokončenou ZŠ a odporem k práci, i tyto
případy je vzhledem k jejich nemalému počtu potřeba řešit systémově.
Ono to soukolí ve státním rozpočtovém kolečku je příliš složité, než
aby se to řešilo jednotlivě. S výměnou každého kolečka se musejí
změnit nebo aspoň malinko posunout i ty ostatní, aby to k něčemu bylo.
Ať tedy pan Rektorys ráčí navrhnout daňovou reformu jako celek,
zpracovat materiály řešící vedlejší efekty, pozitivní a negativní
dopady na tu kterou skupinu etc., pak to uveřejní, nabídne k
projednání... a kdo ví, třeba se za sto let budou mladí a nezkušení
studenti ekonomie chodit před zkouškami modlit k jeho hrobce a jeho
jméno bude navždy spojeno s nobelovou cenou za ekonomii :o)
Lea Bradáčová