Mládež vs. penzisté

 Tento pomyslný boj mezi mládeží a našimi staršími spoluobčany pozoruji od té doby, co jsem  vyrostla do období puberty. Nejdříve jsou to pro děti babičky a dědečkové a pro babičky a dědečky jsou to zas roztomilá dítka, na která dělají ťuťu ňuňu a různé obličeje.

Jakmile ale děti vyrostou a stanou se z nich drzí puberťáci, už ztrácí své kouzlo a začíná taková imaginární občanská válka.

      Musím se přiznat, že stojím spíše na straně svých vrstevníků. Mám pro to své důvody.

     Ať už se přepravuji v jakémkoliv prostředku hromadné dopravy, vždy odněkud slyším: ,,Ta mládež je ale hrozná, nepustí ani starýho člověka sednout!" nebo ,,Ti mladí si neváží stáří!" apod. Určitě přesně víte,  o čem mluvím.

    Ale přeci i my mladí máme právo na život, právo na to, sednout si v hromadné dopravě, nebo vyjádřit svůj vlastní názor. Já chápu, že starý člověk už nevydrží stát celou cestu v tramvaji a prostě si potřebuje sednout. Ale stačí slušně požádat a každý alespoň trochu vychovaný člověk vás ihned pustí na své místo. Ale když sedíte na sedadle, nikdo vás nepožádá ani nic podobného a vy jen slyšíte za zády podobné stížnosti, jaké jsem již uváděla, není to zrovna příjemné.

    Už jsem se několikrát setkala s podobnými situacemi, ať už to byla stařenka, která v trolejbusu předstírá, že ani minutu nevydrží stát a poté, když vystoupí, vidíte ji jak si to štráduje bez sebemenší známky námahy nebo bolesti. Nebo když jsem jednou stála ve frontě v supermarketu a ze zadu mi pod kolena narazí vozík až se mi nohy podlomí, otočím se s očekáváním omluvy a za mnou stojí penzistka, která mi svým  výrazem mi jasně dává najevo, že je to moje vina.

    Pochopitelně jsem se setkala i s opačnými případy, kdy mladí puberťáci útočí na starší občany, ať už verbálně či fyzicky.

     Ale není přeci pravidlem, že každý mladý člověk, student je nevychovanec a hulvát…

Zuzana Kučerová