Lesní družstvo Vysoké Chvojno, aneb jak se obce starají o majetek

Nedávno jsem byl na návštěvě u svého bývalého kolegy a dlouholetého kamaráda. Přijedu na krásné místo, kde stojí u lesa hájenka, ve které již více než patnáct let žije v nájmu. Dříve tu pracoval jako lesník, vždycky se mi jeho povolání líbilo a když jsme seděli do rána na dvoře, tak jsem mu tohle místo tiše záviděl. Jako vždy posekáno, upraveno, krásně srovnané dřevo a jako vždy musím jít vstupem, který vede k druhému bytu, protože kamarádova vrátka jsou stále nefunkční a ani bráně nezbývá mnoho k celkovému kolapsu, stejně jako oplocení domu. Jedinou viditelnou změnou tu je nový nájemník ve vedlejším bytě.

Nevím jestli mohu vstoupit do dvora jeho vchodem, když tu teď někdo bydlí, ale osměluji se. „ Jen pojď dál“, slyším „ My jsme takhle domluveni, já chodím přes jeho dvůr a on zase používá moji elektřinu, když čerpá vodu ze studny“ vítá mě kamarád. Dovídám se, že to ani jinak nejde, protože je čerpadlo ze studny pro oba byty napojeno pouze na kamarádův elektroměr. „Tak to bude mít kamarád radost.“ pomyslím si.  Druhý byt byl léta pronajatý, ale opuštěný, protože ten bývalý soused tam měl jen skladiště pro odložený nábytek a bydlel kdoví kde. V bytě se netopilo a vzhledem k tomu, že byty odděluje jen úzká příčka, tak byly stěny, které s netopeným bytem sousedily, přes neustálé nátěry a ošetřování, vlhké a pokryté plísní. Zdravíme se a už ve dveřích cítím nepříjemný zápach. „Co je to?“ ptám se.

Odpovědí je mi, že neodtékají odpady a jak se nastěhoval nový soused, tak jeho obsah toalety je od rána ve vaně. Dokonce začaly splašky z ucpané kanalizace prosakovat zemí do sklepa, takže se s tím zápachem nedá moc co dělat. K opravě se nikdo nemá, prý nejsou peníze. Ale zřejmě v tom nebude jen tenhle důvod, protože jiné nemovitosti Lesního družstva se opravují za statisíce a pak za pakatel prodávají.

Trochu mi vrtá hlavou, proč si to obce nepohlídají, ale asi to s nimi pan správce dobře skoulel. „Uvařím ti kafe, co?...a půjdeme si sednout raději ven.“ slyším. Nalívá do konvice vodu z bandasky: „ Copak, stále teče do studny povrchová voda?“ říkám. „Já jsem si všiml, že ti to v koupelně teklo nějaký špinavý.“ „To víš, včera pršelo, zase tam nateklo všechno možný, tak budeme moct prát zase až za tři dny.“ zní odpověď.

Je trochu smutný, že se voda ze studny za desetitisíce nedá používat a jak se tak rozhlížím, všimnu si, že pod každým radiátorem je miska, která je víceméně naplněna vodou. „A co je zas tohle?“ ptám se. „Aáále, tečou radiátory, a kdyby ses chtěl zeptat proč je tady taková zima, tak moc netopím, protože kotel je v havarijním stavu.“. „To víš patnáct let, je patnáct let, má dost, propálený ohniště, upadla klapka do komína, nefunguje lapač jisker, takže musím opatrně, hošku.“ „Vypiju si kávu a pomažu dom, víno si dnes nedám, je mi z toho trochu smutno.“ Nějak jsem začal mít naspěch, a přestal závidět, i když místo je to krásné. Po cestě domů přes Novou Ves míjím nově opravenou hájenku, kterou koupil před nedávnem pan správce do osobního vlastnictví. Hmmm, musím uznat, že si to dobře zařídil. Taky bych si tady v tom kraji zaslíbeném mohl něco pořídit, ale něco takového by stálo miliony. O kolik peněz mohli takovým způsobem obce přijít? S podivnou hořkostí přemýšlím o tom, že něco takového se asi dělo za těch komunistů, ale teď?!? Zvláštní hospodaření!
Michael Werdan