Kácení smrků

Je skutečně nezbytně nutné kácet vzrostlý smrk na parcele číslo 264/9? V době, kdy se vzrostlé stromy spíše chrání, případně obestavují zástavbou kolem dokola? Nelze jej prostě zakomponovat do projektu rozvoje Výstaviště? Předpokládám, že se dovím, že „to nejde“. Nestálo by za to o tom alespoň přemýšlet? Viděli jste smrk na vlastní oči?

Zřejmě budu někým nařčena, že myslím jen na sebe sama a vše vidím jen z vlastního úhlu pohledu, ale nedá mi to, abych to nezkusila.

Na Wolkerově ulici bydlím od r. 1979, během uběhlých let jsem měla možnost z okna kuchyně sledovat změny i vývoj části Výstaviště Flora Olomouc, a.s. V prostoru za pavilonem A bylo skutečně co spatřit, zejména během několika posledních let. Kácení veškerých stromů a keřů, kvůli kterému jsme získali neotřelý výhled na bezdomovce obývající garáže, nyní konečně (cca po 6 letech oproti původnímu plánu) zbourané, byl pouze částí celého procesu vývoje. Nyní hledíme na dvoumetrové oplocení, kvůli němuž se k domu nelze pohodlně dostat autem, (to, že máme dvě malé děti, pominu – ale přála bych každému, aby si to na vlastní kůži vyzkoušel), na straně do ulice jsme rovněž odřiznuti plotem a značka Zákaz vstupu chodců nás nutí přecházet na protější chodník. Kdo nezkusil přejít Wolkerovu ulici v době špičky, neuvěří, že by to mohl být takový problém. S dětmi (6 a 2 roky) se téměř vrháme pod kola aut, abychom se na druhou stranu ulice dostali. Jinudy se přejít nedá, přechod v nedohlednu.

To, že jsme jakožto bezprostřední sousedé stavby nebyli před lety přizváni k územnímu řízení, asi není nic překvapivého. Informace se prostě vyvěsí na úřední desku Magistrátu a je vymalováno. Občane, div se. Když jsem se před časem o rozvoj Výstaviště začala zajímat a se sousedy jsme postupně dávali dohromady informace, které se nás bezprostředně týkaly či týkají, během jednoho kontaktu s nejmenovanou úřednicí, jsem byla dotázána, zda jsme „nebyli přizváni k územnímu řizení?!?“ Ne, skutečně nebyli. Bohužel. Dnes rozhodují peníze a kdo platí, bere. Normální smrtelník je státu a různým zájmovým skupinám dobrý pouze do té doby, dokud platí daně, drží … a krok. V okamžiku, kdy se odváží ptát či snad proti něčemu protestovat, je z něj rázem vyvrhel a je potřeba ho umlčet, aby tzv. nedělal problémy.

 Kdybychom byli instituce, informováni bychom byli. Bohužel jsme JEN občané, normální obyvatelé města, kteří neoplývají přebytkem financí ani „užitečných“ kontaktů. Bohužel pro nás. Pro Statutární město Olomouc i Výstaviště Flora Olomouc, a.s. bohudík. Zajisté se všem ulevilo. Občané budou zticha a my si postavíme, co uznáme za vhodné. Ano, máme k dispozici velký, skutečně velký balík peněz. To se musí jaksepatří využít.

Jsem z toho všeho velmi, opravdu velmi smutná. Připadám si jako Don Quijote. Navíc pocit beznaděje, protože se „s tím nedá nic dělat“. Opravdu to nejde? Nemůžeme prostě změnit smýšlení a uvažování a přemýšlet v širších souvislostech? Nebylo by lepší si konečně uvědomit, že nic hmotného si nikdo z nás do hrobu neodnese? Nedalo by se jednoduše přisupovat k životu tak, abychom byli ku prospěchu i ostatním? Zkusme o tom alespoň přemýšlet...

Mgr. Jolana Lucová