Jednoduchost a marnost = extrémismus?

Nedávné události na Litvínovském sídlišti Janov a především reakce zdejších obyvatel mě přivedly k zamyšlení se nad tím, proč k takovým věcem vůbec dochází?

Proč se lidé uchylují k podobným řešením? Níže budu zaměňovat pojmy jako sociálně nepřizpůsobivý občan a Rom. Samozřejmě, že nepřizpůsobiví nejsou jen někteří Romové, ale v tomto případě jde také o problém rasismu, proto si myslím, že tyto záměny jsou korektní.

Dle mého názoru jde jen opět o dopad stavu naší politiky, kde se řeší věci, které občany postihnou maximálně v podobě 5000 Kč za rok (tedy něco přes 400 kč za měsíc), ale neřeší se reálné celospolečenské problémy, které zde máme již dlouhodobě.  Tento dlouhodobý nezájem má ale u různých stran různé důvody. Pro ČSSD by šlo o střelbu do vlastních řad – sociálně slabí občané a dlouhodobě nezaměstnaní jsou jejich stálými voliči. U nynější vlády je důvod spíše v tom, že je mnoho energie věnováno na řešení banalit a premiérovi již nezbývá energie na otevření dalšího palčivého problému. Když k tomu přidáme, že paní ministryně Stehlíková je většinou schopna jen jednorázových akcí, které se odvíjejí od jejího aktuálního rozpoložení, je výsledkem úplný nezájem o tuto problematiku.

Co tento nezájem dokáže zapříčinit, už vidíme, lidé ze zoufalosti inklinují k extrémistickým stranám a schvalují jejich způsob řešení, který ale jednoduše nemůže nikdy fungovat. Navíc si žádá drahé politické manévry apod. Poté navíc vystoupí členové Romských iniciativ s tím, že pokud to tak bude dále pokračovat, hromadně emigrují. Jako by snad ani neviděli, že tím extrémisty jen povzbudí k akci, jejich cíl je totiž na dosah. K důsledkům tohoto neřešení ale patří také právě problémy s nepřizpůsobivými občany, vybydlenými sídlišti a ghetty. Nemluvě o spoustě peněz vyplacených na podporách.

Řešením dle mého může být jen to, že Romské organizace budou směřovat podobným směrem jako frontman skupiny Gipsy.cz.  Ale bez přispění státu se v tomto problému také neobejdeme, nejsem odborník a proto nevidím všechny možné problémy těchto řešení. Myslím si ale, že by mohly pomoci tyto věci:

-          Rozbití ghett, aby se lidé navzájem nepodporovali v tomto stylu života

-          Politika cukru a biče. Kdo se bude snažit, toho podpoříme, kdo nebude dělat nic, bude se mít hůř. Nicméně ve stavu, ve kterém jsou obyvatelé ghett nyní, je možnost biče značně omezená a je spíše nutné jim ukázat, že žít lze i jinak.

-          Motivační kampaně. Především mladé generaci by se dalo vštěpit, že musí usilovat o změnu svého života.

Na závěr celé úvahy mě tak napadá, že celý problém není řešen proto, že výsledky nebudou vidět ani za 1 ani za 2 volební období, ale opravdu se mohou projevit třeba až za 10 let.

J. Novák