Jak kdo, jak kdy

Možná, řečeno hovorově, by někdo projevil své pocity příměrem "divnej život v divným světě". Každý posuzuje svůj život ve světě, který bezprostředně žije v převážně tvrdě individualistickém pojetí, po svém. Až snad na některé výjimky, jako byli svatí a jiné osobnosti z náboženské oblasti.Mně se na př. špatně a s rozpaky připouští, že prožívám jednaosmdesátý rok svého života.

Jenom naznačím maličkost.Když jsem se narodil v r. 1930 v rodině poměrně dobře společensky i hmotně situovaného zemědělského úředníka, nebo tehdy hospodářského správce, nebyla to žádná osobní zásluha ani štěstí.První republika fungovala poměrně dobře, zbavena některých průvodních zátěží rakouskouherských okovů a pokud by byla měla možnost pokračovat v nastoupené cestě byly její progno'zy výborné.Stát reprezentoval prezident Masaryk.Jaké by dostal ohodnocení v porovnání se všemi ostatními následujícími prezidenty až do současnosti, záleží na individuálním názoru.Já o svém názoru nemám pochybností.Byl to jedinečný člověk, filozof i prezident.Pro mne bohužel trval můj čas prožitý      za první republiky jen těch krátkých devět roků.Jsem vděčný i za to málo.

Pamatovat si podrobně pocity dítěte je dost nepravděpodobné.K tomu jen malou perličku.Chodil jsem jako skoro všechny ostatní děti do mateřské školky.Tam jsme byli vedeni k pospolitosti a k ohledu jednoho ke druhému.Byl to projev slušného státu k nejmladší generaci.Co všechno následovalo potom, především když Hitler se svojí smečkou uchvátil, zotročil a zmrzačil miliony, není potřeba znovu líčit.Porovnávat některé fenomény tehdejší doby, třeba technický pokrok, sociální poměry , náboženské prostředí a vůbec přístupy lidí k životu a jeho naplnění je v současnosti špatně proveditelné a nereálné.Nelze, tehdy skutečně probíhající a lidmi prožívané události popisovat, nebo pojímat jenom osobním pohledem.Všechno je propojeno a navázáno na zákonitosti, které jsou ve své podstatě neměnitelné a nezfalšovatelné.
Dnes jsou někteří lidé přesvědčeni o různých "nahodilostech" a náhodách, které měly způsobit a zapříčinit rozhodující následky v důležitých oblastech vesmíru, planety Země, života na ní a života vůbec.Obzvláště zajímavé  je různé "licitování" o člověku, jeho "zvířecích" předcích a působení těchto výbav na celkové posuzování člověka.On by se některým skupinám pseudovědců a dalším dobrákům manipulujícím s lidským vybavením , docela dobře hodil zvířecí původ člověka.Zvláště při různých selekčních "výběrových" a dalších akcích by nemuseli brát moc velký ohled  na  nějaké příliš etické zásady při zacházení s lidmi, viz právě Hitler a další podobní maniaci i ti potenciální.Mně připadá ohánění se těmito "nahodilostmi" , jako ubohé zjednodušování a neschopnost vysvětlení důležitých fenoménů života lidským rozumem.Připomínám těchto pár detailů k jinému průvodnímu faktu života člověka.Je to snaha celého lidského rodu a všech jednotlivců , po stále se zlepšujícím svobodném životě člověka , jeho naplnění , využití a vylepšení .Jde nám všem o zdraví, smysluplné prožití celého života , zanechání stopy v univerzu.
Nezmiňuji se o svých prožitcích za války, za komunistické totality.Jenom se divím, že mi bylo dovoleno prožít můj život až do této doby a že jsem vůbec o něj nepřišel.Já to za náhodu nepovažuji.Když vycházím z dnešní doby, co prožívám jako důchodce, opovrhovaný mladou generací, obklopen chaotickými informacemi hlavně o našich slavných reformách za každou cenu a jejich dopadech na všechny slabší, tak vlastně nevycházím z údivu.Přirozenými pocity člověka i za delší život je přání, aby se dožil zlepšujících se podmínek k životu. Nemohu potvrdit, že by k tomu docházelo zrovna nyní.
Celá civilizace prodělává zřejmě krizi, hlavně v pojetí a přístupu k člověku jednotlivci.Globální kapitálové hrátky, nebo spíše machinace profesionálních finančních fanatiků okrádajících převažující zbytek světové populace, jsou stále sofistikovanější a vynalézavější.Člověka napadá jenom slabé pomyšlení - k čemu to všechno.Ani se nesnažím domýšlet takové otázky dopodrobna.Navozuje to skepsi k průběhu současné globální civilizace a jejímu dalšímu trvání v takové podobě.V obrazu života podobném mému je tolik prožitků, získaných zkušeností, pocitů, že by to vydalo na dost silný spisek.Ale to není smyslem této poznámky.Jisté podobnosti se odehrávají v každém životě.
Jak ukončit podobné přemítání? Vizí pesimistů o apokalyptickém konci této světové civilizace a poničeném povrchu naší krásné modré planety k potřebám procesu a existence života, nebo optimistickým výhledem o nastalé velké obrodě duchovna a ochraně života vcelku?Problémem je zatím masivní absence vůle lidstva k té druhé optimističtější činnosti.Ono duchovno se příliš nenosí.
František Petrásek