Hurá jsou prázdniny!

Hurá jsou tu prázdniny. Ale ještě před tím poslední třídní akce – společná snídaně dětí, rodičů … s paní učitelkou. Kromě toho, že nesnídám (abych ráno neztrácela cenný čas, který mohu věnovat spaní), musela jsem vstát o půl hodiny dřív než obvykle.

Dorazila jsem do třídy asi poslední. Ještě jsem se pořádně nerozkoukala a už u mě byla paní učitelka a šla rovnou k věci: pozdní příchody – uznávám, to je náš každodenní oříšek. S postupujícím rokem, se navíc moje ranní vitalita snižuje a tudíž frekvence pozdních příchodů zvyšuje. Konec června už opravdu "melu z posledního". Určitě jsem byla s vysvětlením přesvědčivá, šlo od srdce.

Pak jsme okamžitě přešly k prospěchu. Musím poznamenat, ze máme s paní učitelkou jakousi špatnou osobní chemii. Z mé strany je to mimo jiné kvůli tomu, že vloni poslala moji dceru na psychologické testy s odůvodněním, že je možná mírně zaostalá. Testy však ukázaly pravý opak. Nemohu se tudíž ubránit myšlence, že ona chemie se jaksi promítá do dceřina vysvědčení. Navíc ji podezírám, že toužila vidět moje zklamaní při oznámení: matematika za 2, čeština za 2, prvouka za 3... Jenže tentokrát jsem zklamání nebyla ochotna ukázat. S úsměvem jsem utrousila "ještě že má 1 z tělocviku". Paní učitelka velmi horlivě přitakala, ale hned se zarazila - asi jí došlo jak jsem to myslela.

Po kratší diskusi o potížích mé dcery s prvoukou a slovními úlohami mi paní učitelka řekla, že si za "svým hodnocením stojí", na což jsem opáčila "to je dobře" a ještě jsem dodala, že u nás měli ve 2. třídě na vysvědčení dvojky jen ti nejhloupější, já výkony své dcery vidím, jsem s nimi naprosto spokojena a tudíž co je na vysvědčení je mi v podstatě lhostejné.

Nevím co to do mě vjelo, ale po dvou letech se stejnou pedagožkou, jsem už v sobě neudržela lvici, která brání své mládě do poslední kapky krve.

Snad už ji mít příští rok nebudeme.

Eva Klimentová