Feed A Child With A Click + další pokrytecké snahy

Krátké zamyšlení nad klasickým pokrytectvím dnešní společnosti...

Nedávno, je tomu tak 14 dní, jsem měl na FaceBooku (sociální síť
sdružující přátele) možnost sledovat, jak funguje mozek typického
člověka, jehož snahou je všem okolo ukázat, nakolik je oduševnělý a
ochotný pomoct lidem, kteří to opravdu potřebují.

Problém je, že většina lidí je pro to schopná udělat jen velice málo,
někteří by řekli nic.

Lidské uvědomění á la Zachraňme Afriku

Mezi mými přáteli se začala šířit skupina s názvem 'Feed A Child With
A Click'. Jejím hlavním cílem bylo

1. To, aby ste se přidali do skupiny
2. Abyste pozvali do skupiny další své přátele
3. Nakrmili hladové děti z Afriky

Jak jinak, autor skupiny nezapomněl dosadit za obrázek podvyživené
černošské dítě, které v každém aspoň trochu citlivém člověku vyvolá
dojem, že je něco špatně.

Ono něco opravdu špatně je. Velice špatně. Vraťme se ale k Feed A
Child With A Click.

Ona skupina, poté, co se sami přidáte a pozvete mnoho dalších přátel
(což samozřejmě musíte, jelikož musíte ostatní upozornit na nepravosti
v zemích třetího světa) nabízí asi 20 různých odkazů na stránky, které
člověka nabádají, aby pomocí klikání na velké blikající tlačítko FEED
A CHILD nakrmil děti. Tento velice zajímavý způsob pomoci je
organizován na stránkách, které jsou asi tak důvěryhodné jako weby
nabízející vám Zelenou kartu po zodpovězení otázky, zdalipak je
americkým prezidentem Barrack Obama či George Bush.

Málokoho by napadlo, jak lehké může být pomoci těmto dětem. A ano, je
to až příliš lehké. Nejsem schopen připustit, i kdybych povolil uzdu
svojí víry v lidskou dobrotivost, že autor stránky posílá peníze
africkým dětem. A kdyby přecejenom ano, web musí trhnout něco i jemu
samotnému.

Co mě ale štve ze všeho nejvíc, je důvod, proč lidi toto 'dobro'
chtějí konat. Živě se mi před obličejem vybaví obraz pubertální
slečny, která se právě vrátila z nákupu, kde vyhodila tisíc nebo dva
za sluneční brýle a kozačky, a teď si řekla, že je potřeba udělat něco
pro svět. Nejdříve ale vytáhne tabulku čokolády, kterou spokojeně
přežvykuje, aby jí pak příští den mohla za nekřesťanské peníze spálit
ve fit centru - co kdyby přibrala?

Nyní, když má svoje kozačky, čokoládu a předplacenou kartu do fitka,
otevírá FaceBook. Nejdřív ze všeho si udělá pár testů na téma: 'Jak
moc blond jseš?', to jen tak z povinnosti (příp. z touhy zjistit, jak
moc ještě musí zabrat).

Poté uvidí obrázek podvyživeného dítěte. Nemůže nekliknout. Óó.
Najednou je jí smutno. Hned se přidá ke skupině a příští půl hodinu
svého života věnuje klikání na tlačítko 'Feed Child'. Povinnost
splněna. Nyní se může vydat s kamarádkama na noční dýzu. Nemůže přece
nejít. Mají tam Mochito jen za 150.

Možná si říkáte, co mi dovoluje takto otevřeně kritizovat dnešní
společnost (a věřte, že při této kritice jsem nemyslel jen na
puberťáky nebo jen na ženy, to ani náhodou). Sám jsem o tom taky
přemýšlel. Co jsem já udělal pro děti v A frice? Všehovšudy nic. Ale
když už nic, nepotřebuji nějaké stupidní stránky na Facebooku, abych
získal pocit, bůh ví jak nejsem dobrý člověk.

Jestli se ptáte, jaká jiné řešení než takováto bych navrhoval, snad
vám hned dojde, jaká jsem měl na mysli. Místo kozaček mohla poslat
peníze nějaké charitě. Místo chození na noční pařbu (omlouvám se za to
slovo) mohla adoptovat nějaké africké dítě a dát mu naději do života a
na vzdělání.

Nikoho už nezajímá, že za chudobu a zaostalost zemí třetího světa
nemůže nic jiného než zájem světových vůdců. Nikdo nechce dalších pár
milionů nebo nedej bože miliard otravných nicek, které by mu braly
ropu nebo jiné přírodní zdroje.

Lidské uvědomění á la Zachraňme tuleně

Velice mě zaujala další FaceBook skupina - konkrétně 'Jsem proti
zabíjení tuleňů'. Měl jsem to štěstí/smůlu, že jsem mohl sledovat
některá videa, která byla pořízena při útocích na tuleňata - lovci, či
jak jim mám říkat, se snažili tuleňata zabít klacky s hřebíky na konci
nebo rozšlapáváním hlav mláďat. (Tady se nejednalo o zabíjení tuleňat
pro kůži.)

Naprosto s vámi souhlasím, je to naprosto odporné a takovým lidem bych
naordinoval to samé, co konali oni.
Ale zpátky ke skupině. Ta se snažila lidi donutit k podepsání petice,
která měla apelovat na EU, resp. Evropský parlament, a to v ohledu
vydání zákazu prodeje výrobků z tulení kůže. Opět se přidalo mnoho
lidí.

Nenapadlo je, že když bude takovýto zákon vydán, rozbují se černý trh
a ceny se mnohonásobně zvednout, v čehož důsledku bude pro peníze
zabíjeno mnohokrát více tuleňů? To samé jsme už mohli pozorovat
mnohokrát (Americká alkoholová prohibice ad.).

Proč prostě neapelovat na stupidní zbohatlíky, kteří svojí touhou po
něčem nevšedním motivují lidi v tomto konání? Neříkám, že to je
adekvátní řešení. Neříkám, že stupidní zbohatlíci se nechají ovlivnit
prostými lidmi. Jenom mě žádné jiné řešení nenapadá. A věřte mi, zákaz
prodeje není dobrý nápad.

Lidské uvědomění á la Zachraňme zvířátka

A poslední příklad. V naší třídě (9. třída na gymnáziu) se jedna moje
spolužačka na hodině chemie ptala učitelky, jak je to s kosmetickými
výrobky testovanými na zvířatech. Učitelka odpověděla, že nebýt těchto
testů, nikdo nezjistí, jak bude výrobek reagovat s tkání a organismem
(což je navýsost jasné). Další dotaz mířil ke kosmetice netestované na
zvířatech. Chemikářka upřímně odpověděla, že ta je pro člověka velice
nebezpečná, jelikož není dokázáno, že nemá nějak nebezpečné účinky.
Dokonce je to na ní jasně napsáno, i když malými písmy, které vedle
pocitu, že nenutíte nějaké laboratorní myši trpět, vypadají ještě
menší.

Spolužačka přesto dál tvrdila, že kosmetika by se na zvířatech
testovat neměla. Samozřejmě v tom nebyla samotná, přidali se i další.

Klidně se s vámi vsadím, že aspoň polovina z nich měla na tváři líčení
nebo se doma mazali hydratačními krémy, obojím testovaným na
zvířatech.

Shrnutí á la Stop pokrytectví

Jaké lze z toho všeho vyvozovat důsledky? Předtím, než se rozhodnete
konat dobro, dobře si promyslete, jestli:

* Nevykonáte víc zla než dobra
* Nebudete svým pokrytectvím bránit ve změně samotné

Ale v žádném případě nezanevřete na pokusy o změnu, která je nutná. I
když se obávám, že co se týče pokusů na zvířatech, je v současné době
prakticky nemožná. Ostatní je jen nemožně náročné.

Ondřej Šlejtr