Fascinující schopnost evropské sebedestrukce

Máme za sebou další schválenou "pomoc", tentokráte španělským bankám, v částce, kterou si naprostá většina z nás neumí ani představit, tak nás to ani moc nevzrušuje, ač by mělo, neboť jsme svědky zajímavého prikladu naprosto nesmyslného chování jinak naprosto racionálních lidí.

Kolikrát ještě budeme svědky momentu, kdy si vedoucí evropští politici potřesou rukama nad tím, jak se zase dohodli a udělali dalši krok k vyřešeni ekonomické krize a než doletí domů, tak si zase budou některé vlády půjčovat za úrok, který prostě nemohou unést?

Co vlastně mohou udělat voliči těchto politiků v současné situaci, kdy se domnívám, že evropští politici nemají politický mandát od svých voličů pro další zvláště ekonomickou integraci současné eurozony či dokonce celé Evropy?

Bohužel voličské možnosti jsou minimální, zvláště ve srovnání proti jednolitému bloku euro úředníků, jejichž vysoké platy a další požitky jsou přimo závislé na prohlubování evropské integrace. Přičemž zástup velmi zdatných ekonomických poradců jednotlivých politiků se zjevně přiklonil na stranu integrace a tím pádem úřednictva, aniž by si dal někdo práci pořadně vysvětlit důvody tohoto směrování  současné politiky široké evropské veřejnosti a hlavně lidem ovlivňujícím chování na finančních trzích.

Anebo je problém vtom, že prostě žádné důvody kromě přežití evropské byrokracie a současných evropských politiků nejsou?

Když se podíváme do minulosti, tak úspěšný rozvoj evropského společenství byl vždy spojen s naplňováním silných myšlenek.  V prvopočátku to byla myšlenka zamezení další války v Evropě, ze ktereé vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli v roce 1951. Následovala myšlenka mírové spoluprace v oblasti ekonomiky a atomové energie, která vykrystalizovala v podobě Římských dohod do vzniku Evropského hospodářského společenstvi a Evropského společenstvi pro atomovou energii. V sedmdesátých letech po pádu Brettonwoodskeho měnového systému to byla myšlenka omezeni měnových fluktuací, na jejímž základě vznikl Evropský měnový systém a ještě později eurozóna. Relativně silnou myšlenkou bylo i jednotné zastřešení evropských integračních snah v oblasti politiky a bezpečnosti v podobě Mastrichtských dohod a vznik Evropské unie. 

Bohužel vývoj v posledních deseti letech byl z pohledu nových myšlenek a prosazování tristní. Toto období nepřineslo v Evropě nic převratného, kromě neustále se rozšiřujicí evropské byrokracie, přivlastňující si stále větší pravomoci ať už s pomocí regulace nesmyslných oblastí nebo čím dal většího přerozdělování vytvořených aktiv v rámci EU. Evropská politická špička nám zase nabidla neustálé porušování všemožných parametrů hlavních evropských dohod.

Může se někdo divit, ze Evropa je tam kde je? 

Domnívám se, že dokud se nevrátí do uvažování evropských elit aspoň trocha selského rozumu a evropští politici nenabídnou pár smysluplných myšlenek, které by oslovili občany evropských zemí, tak budeme svědky ještě hlubšího úpadku demokracie a ekonomické situace v Evropě s těžko momentálně představitelnými následky pro celou Evropu, včetně naši země, která je životně závislá politicky a ekonomicky na prosperující Evropě.

Petr Kubový