Co číhá ve floridském houští

Než jsem se odstěhovala na Floridu, představovala jsem si nejen své budoucí soužití s místními lidmi, ale také s tamními živočichy.

Trpěla jsem utkvělou představou, že budu obklopená odpornými jedovatými pavouky a na kousnutí nějakého z nich možná skončím na pohotovosti. Po téměř dvou letech v tomto slunném státě mohu říct, že jsem v našem bytě za celou dobu neviděla jediného pavouka. Vděčím za to všudypřítomným sítím na oknech, které sice občas vzbuzují pocit stísněnosti, ale na druhou stranu představují i ochranu před prapodivným subtropickým hmyzem.

Pavouků jsem se vyvarovala, ale zato jsem potkala věru jiné nevzhledné potvůrky, například šváby. Na Floridě je jich spousta. Dostanou se všude a přežijí v podstatě i jaderný výbuch. Jakmile máte podezření, že jste nějakého viděli, zavoláte údržbáře, který vám speciální vodičkou pomaže místa, kde se tito broučci rádi prohánějí. A je po problému.

Na Floridě je samozřejmě k vidění i spousta fascinujících tvorů, zejména ptáků. Racci, volavky nebo pelikáni vám v nestřežené chvíli klidně šlohnou sváču. Pokud se na moment zastavíte, pravděpodobně k vám přiběhnou zvědavé ještěrky nebo mlsné veverky, které nejsou na rozdíl od těch českých vůbec plaché. 

Dalšími exotickými zvířátky, se kterými jsem se měla možnost seznámit, byly vačice nebo mýval. Ta první kolem mě jen tak proběhla, když jsem vystupovala z auta. Ten druhý pro změnu číhal v noci na stromě, odkud na mě svítil svýma lesklýma očičkama. Kvůli vačici – pro mě naprosto neznámému tvorovi –  jsem se manželovi v cuku letu obmotala kolem krku jako krajta.

S mývalem jsem se naopak setkala už před lety během studia v Atlantě. Vykračovala jsem si tenkrát po kampusu, když mě ostraha upozornila: „Slečno, pozor, támhle v keři je mýval!“ Mýval? Jééé!!! Medvídek mýval! Rozplývala jsem se a pomalu vytahovala telefon, abych si ho vyfotila. Pán mezitím pochopil, že jsem asi spadla z višně, tak ke mně přiběhl a začal vysvětlovat: „Nechoďte k němu! Mýval je nebezpečné a zákeřné zvíře. Přenáší nemoci a mohl by vás kousnout!“ Jak by mě mohl medvídek mýval kousnout? Nešlo mi do hlavy. Dnes už vím, že úplně klidně. Třeba kdybych mu chtěla vzít rozjedený sendvič ukořistěný v popelnici.

Jestli je něčím Florida skutečně známá, jsou to aligátoři. Těch je tu opravdu na každém kroku. Je možné je vidět opalovat se u silnice nebo promenádovat se lese. Když se „poštěstí“, najdete nějakého fešáka i ráno v bazénu na zahradě. Proto než hupnete do vody, mrkněte, jestli tam na vás někdo nečeká.  

Viděli jste ve zprávách jednu z mnoha reportáží o zamordovaných turistech, kteří se navzdory výstražným tabulím ZÁKAZ KOUPÁNÍ rozhodli jít prošplouchnout? Žádný obyvatel Floridy disponující pudem sebezáchovy by se nikdy nešel vykoupat do jezera. Pokud je někde voda, šance, že se v ní skrývá aligátor, není nikdy nulová. Lidské maso aligátorům moc nechutná. To však neznamená, že se s vámi budou čvachtat jak delfíni v místním vodním parku Discovery Cove.

S narušitelem svého teritoria se aligátor rychle vypořádá. Tak jako se malé děti v Česku učí, co dělat, když potkají v lese medvěda, floridské děti zase vědí, jak na aligátora: Rychle utéct z ještěrova rajónu. Pokud se stane, že by vás aligátor čapnul, experti radí dloubnout ho do nosu nebo do očí, aby uvolnil stisk a vy jste stihli utéct. Jakmile opustíte jeho teritorium, přestane vás pronásledovat. Nestojíte mu za to.

Dalším důvodem, proč jsem dosud nenavštívila ani jeden místní les nebo turistickou stezku, jsou hadi. Když si do internetového vyhledavače zadáte „hadi na Floridě“, vyjede vám slušný seznam. Hadů se nebojím, ale přesto bych raději zemřela na něco jiného. 

Když jsem si to jednou štrádovala s dopisem do schránky, vybafnul na mě z keře červeno-černo-žlutý krasavec. Milovníci plazů by asi zajásali, já jsem brala nohy na ramena. Když jsem nečekané setkání s hadem celá bez dechu líčila tchánovi, zeptal se mě, v jakém pořadí ty barvy šly. Zůstala jsem na něj nevěřícně zírat. Říkám, že jsem málem šlápla na HA-DA! Je snad jedno, jestli byl červeno-černo-žlutý nebo žluto-černo-červený! Jenže ono to jedno není. Oba jsou rozkošní, ale na kousnutí jednoho z nich můžete zemřít. Zatímco červeno-černo-žlutý je neškodný Scarlet Kingsnake, černo-žluto-červený je velmi nebezpečný Eastern Coral Snake. Pokud jde o mě, do žádné analýzy pruhů bych se nepouštěla a uháněla pryč. O bobříka odvahy in memoriam rozhodně nestojím.

Denisa Sciortino