Cesta ven aneb riziko návratu

Zůstat v rodném městě? Toť otázka. I když možná je to v jednom případě dobré rozhodnutí. Ono někdy zůstat na místě je možná bezpečnější. Znáte svojí rodnou vísku, máte za celá léta vybudované zázemí. Možná je tak nějak všechno jednodušší.

Na druhou stranu možná náběh na standardní životní stereotyp někomu vyhovuje. Nemůžu za nikoho mluvit, ale za to mohu mluvit sama za sebe. Je pravda, že kolikrát to ani není samotná lidská vina, že nikdy neopustí hranice jednoho státu, nebo jen klasická dovolená na známá letoviska, kterým holdují obyvatelé této země.

Proti gustu nic nemám. Každá země je něčím nádherná, zajímavá. Má v sobě něco, něco ojedinělého, co nenajdete za hranicemi té druhé. Taky asi hodně záleží na úhlu pohledu na věc, pod nímž si kdokoliv z nás může představit cokoliv. Myslím, si, že v základě to budou dvě hlavní věci.

A právě před těmito dvěma věcmi jsem se rozhodla kdysi dávno utéct, nebo alespoň je podat ve vlastním pojetí svého bytí. Tudíž nebýt na nich závislá a hlavně aby mě nenutily zůstávat na místě. Tento cíl jsem vzala za svůj a v posledních letech to přineslo ovoce, naštěstí, aneb od malička jsem byla vždycky jednou nohou za hranicemi a prstem jsem po mapě cestovala skoro každý den.

A jednou přijde ten velký den, kdy skutečně vytáhnete paty za hranice a už je to naprosto jiný pocit. Buď vás to vezme, nebo jen přitakáte známému rčení: „Všude dobře, doma nejlépe“, aneb je základní rozdíl mezi turistou a cestovatelem. Turista, už v den odjezdu přemýšlí, kdy jede domů, kdežto cestovatel v den odjezdu přemýšlí jak v té či oné zemi zůstat na mnohem delší dobu, pokud možno bez návratu.

V mojí osobě je ten druhý případ a vždycky byl. Jen jsem musela trochu počkat, než dospěju a takové ty věci. V dnešní době už cestuji po mnoha zemích. Ale ne za mořem, to jsem necestovala nikdy, jelikož nemám ráda vodu, tudíž ani moře a už vůbec sůl v něm. Z toho tedy vyplývá, že jsem raději někde jinde a to ve městě, mezi lidmi, mezi hlučnou dopravou a mezi vším, co k tomu patří, aneb turisté na lehátcích mě nijak neinspirují ani na to, abych si kupovala letenku.

Každopádně prvotní věci, které vždycky je nejlépe v cizí zemi hledat, jsou přátele a nejen proto, že vám mohou poradit i ve spousty věcí, aneb, průvodce dobrý, ale není nad přímý zdroj. A to ostatní, jako záchytné body, oblíbená místa a spousta dalších zajímavostí už většinou dojdou sami….

Marta Pluskalová