Tatínci u porodu aneb "historky z natáčení"

Příchod miminka na svět je okamžik kouzelný, moment zázraku a chvíle, kdy se čerství rodiče samým štěstím neubrání slzám. O tom žádná. Ale co se týká porodu, který vší té radosti předchází, nutno superlativy šetřit.

Některé zdroje z internetu uvádí, že bolest při porodu odpovídá zlomení 20ti kostí ve stejném okamžiku, některé tvrdí, že lidské tělo je schopno snést 45 jednotek stupnice bolesti, přičemž při porodu žena cítí až 57 jednotek... Byť se jedná o čísla nepodložená, faktem ale zůstává, že o neúprosné bolesti v tomto případě pochybovat nelze.

A proto není divu, že ve chvíli, kdy má žena pocit, že nastal její poslední soudný den, je daleko chytlavější na mužské vyjadřování, jeho věty, slova a celkově každičké pípnutí. S odstupem času se nevhodnému plácnutí na porodním sále většina z nás už jen pobaveně zasměje, ale popravdě v danou chvíli se nejedna nastávající maminka určitě neubránila myšlence fyzického násilí vůči svému partnerovi.

Když je vedro

Dcera se narodila v létě. V to léto, kdy panovala silná vlna veder, v ten den, kdy podle mého pocitového odhadu teploměr ukazoval minimálně 93°C ! Bylo takové dusno, že se člověku nechtělo ani hýbat, natož tak podávat svůj životní výkon. Bolesti přicházely rychle a často, prodýchávání dle instrukcí personálu bylo na nic- protože vlastně už ani nebylo co dýchat, když se uvařil i vzduch. 

Partner trpělivě seděl u lůžka, držel mě za ruku, podával iontový nápoj, utíral čelo, zatímco já se kroutila v pravidelných křečích. Najednou jsem si všimla, jak se zamyšleně zahleděl do země. "Co se děje zlato?" Zeptala jsem se opatrně. Možná má strach, aby vše dobře dopadlo, možná cítí vnitřní bezmoc, možná ... "Ále, ani netušíš, jak jsou v takovém vedru nepříjemné ty igelitové návleky na boty. Fakt síla!!!" Odpoví mi zcela vážně. "Děláš si ze mě... ?!" Přerušila nás kontrakce.

Kávička 

Kamarádka mi vyprávěla, jak mizerně jí bylo, když při příjmu k porodu po chvíli poslali tatínka do vestibulu na kávu, zatímco ona si "užívala" výplach střev. To jsou chvíle, kdy se vám tělo prostě zblázní a když se k tomu přidají silné kontrakce, tak snad lidově řečeno "horem,spodem", zatímco si jiní vychutnávají kávičku na lavičce. Když bylo po očistném martyriu, čekal už nastávající tatínek v porodním boxu. Všimla si hned jeho bolestného výrazu. "Prosím tě, můžeš se přestat tak útrpně tvářit?! Ty nejsi ten, kdo tu má silné bolesti!" Spustila na něj hned ve dveřích. "Cože???" Zeptal se ukřivděně a povídá: "Jak jsem šel dolů na to kafé, tak nejdřív mi automat sežral dvacku a nic nevydal, za další dvacku mi místo Macchiato dal obyčejné černé kafé a o to jsem si tak nehorázně popálil jazyk, že nemáš ani tušení, jak to BOLÍ!" Opáčil se svým srdceryvným příběhem. Anděl strážný stál v tu chvíli při něm a seslal jeho ženě další kontrakci, která ji upoutala na lůžko. Jinak by ho (jak ji znám) asi roztrhala vejpůl. 

Skóre

Náš známý si zase pro změnu myslel, že jako doprovod při porodu svou ženu odveze do nemocnice a jen si oblékne plášť, aby mohl vzápětí chovat novorozené děťátko v náručí. Z omylu ho vyvedly dlouhé hodiny, kdy se "kromě" stupňujících se bolestí nic nedělo. Když znuděně seděl na židli, zjistil, že dotyčná židle je točící. Nenápadně se odrazil a "Uíí" Jedna otočka. Odrazil se víc a "Uíí" Dvě otočky. "Zlato, vidělas mě? Dvě otočky na jeden odraz. Dobrý, ne?" Volal radostně na svou ženu, která rozdýchávala příchozí kontrakce. "Uíí" Točil se radostně dál až dostal nápad: "Víš co? Budeš mi počítat rekord,ju?" V té chvíli ho žena rychle vrátila do reality spoustou nevybíravých slov a naštěstí (možná díky rozčílení) se porod konečně rozběhl. Jinak by se pravděpodobně snažil o překonání osobního rekordu do té doby, než by ze židle odpadl díky odstředivé síle sám nebo díky síle jeho ženy, která by ho po několika dalších kontrakcích už asi odstředila sama.

Každopádně ti tři výše zmiňovaní pánové jsou úžasní tatínci a partneři a nic na tom nemění ani fakt, že v tu chvíli bychom je my tři výše zmiňované maminky nejraději zatloukly do země.