Legendární král teleshoppingu Horst Fuchs, který vládl v 90.letech reklamnímu trhu, se nesmazatelně zaryl do podvědomí tisícům spotřebitelů. Charizmatický Němec extravagantního zjevu dokázal vytvořit napínavou show i za předpokladu, že v hlavní roli vystupoval kráječ zeleniny nebo čistící prostředek. Akčním seriálům tehdy vévodil MacGyver, iluzionisté a kouzelníci vzhlíželi k Davidu Copperfieldovi a pole reklamní působnosti zabral nezapomenutelný Horst Fuchs .
A právě vzpomínku na pana Fuchse ve mně evokuje pohled na dekorační košík plný pomerančů. Jelikož by během následujících dvou, tří dnů pravděpodobně začaly podléhat zkáze, je nutné najít řešení k rychlejší spotřebě, než je celodenní pojídání více jak kila citrusů. Copperfield by pomeranče proměnil pravděpodobně v kokosové ořechy – ty vydrží déle. MacGyverovo pojetí bych viděla jako tradiční akčnější scénář, kdy za pomocí tkaničky od bot a grilovacího koření ( z něhož vytěsní látky potřebné k výrobě třaskaviny) vyrobí z pomerančů ruční granáty, s kterými pak svrhne nejeden diktátorský režim a to vše bez jakékoliv újmy na zdraví civilního obyvatelstva. Zbylé pecky následně zaseje v oblasti Amazonie, čímž zachrání mimo jiné deštné pralesy. A jako třetí přichází na řadu odborník na slovo vzatý - Horst Fuchs! Ten nabídl lidstvu multifunkční odšťavňovač jakožto revoluční řešení pro zpracování ovoce. No není to skvělé? Volím možnost C.
Zapůjčuji si tedy tento zcela záviděnihodný přístroj od svých rodičů, kteří ho dostali před mnoha lety darem. Krabici větších rozměrů pokládám na stůl a můj pohled neunikne lákavým fotografiím čerstvých lahůdek nejrůznějších barev a určitě i chutí, které lze obdivovat ze všech čtyřech stran balení. Také vyobrazené způsoby minimálně desítky možností, jak ovoce zpracovat, převyšují mé očekávání a v hlavě se mi rojí nápady a inspirace gurmánských zázraků.
Při vybalování obsahu potřebného k sestavení, prvopočáteční nadšení poněkud opadá. Hromada propriet včetně jakýchsi šroubů a nástavných matic kazí celkový dojem jednoduchosti uvedené v televizním spotu. Právě tam Horst za neutichajícího údivu publika vhodil do odšťavňovače pomeranč, cvak, úsměv, klik, úsměv a už si vždy nevěřícně šokovaná asistentka Gábi vychutnávala čerstvý džus. Rychlé, snadné, fascinující !
Bohužel realita je střízlivější. K sestavení a finální funkčnosti by průměrně technicky vzdělaný spotřebitel potřeboval minimálně několik desítek minut. Natož tak podprůměrně technicky založený talent jako já. Nástavec nejde upevnit, nádržka na hotový džus drží pouze v pozici dnem vzhůru a nedotažené čepele by se po uvedení do provozu prosekaly hnacím motorem a následně frézovaly kuchyňskou linku… Být iluzionistou, proměním pomeranče ve sklenici orosené šťávy s paraplíčkem při kraji a košík v bílou holubici. Bohužel nejsem ale Copperfield. Ovšem kutil MacGyver by technické východisko našel zcela určitě – z čepelí smontuje vysokootáčkové vrtule helikoptéry, jež je poháněná mikrovlnným výbojem trouby zachyceným v nádržce na džus a odlétá dobýt vesmír… Což by teoreticky mohlo být východisko technické, nikoliv však praktické. Ale nejsem ani akční hrdina.
Tudíž se opakovaně pokouším o správné umístění všech součástí nezbytných k provozu. Přemýšlím, zda vůbec stihnu dodržet časový limit dvou, tří dnů než pomeranče podlehnou zkáze a já zestárnu o dva, tři roky. Díky trpělivosti a odhodlání se po několikanásobné dekádě minut blížím k finálnímu dotažení poslední matice. Hladina endorfinu v krvi začíná pomalu stoupat a návaly štěstí jsou nadosah, když v tom se mi drobná matička vymkne ze šroubu a nenávratně zmizí v temné ventilační škvírce odšťavňovače… Podobně šokovaná jako asistentka Gábi zůstanu ve strnulé póze a nevěřícně snad až zoufale zírám do místa, kde se ztratil poslední element. K sopce chrlící tuny žhnoucí lávy a kamenů do širého okolí by se v tu chvíli dala přirovnat exploze mého jadrného výraziva. Když pomyslně vychladne láva a kameny přestanou létat vzduchem, rezignovaně plácnu čelem o stůl a toužím stát se iluzionistou.
O úskalích, které provází rozebrání přístroje, vytažení ztracené matice a následné smontování, se rozepisovat nebudu. Jen nastíním, že sopečná činnost jeví vysoký stupeň aktivity. Obzvlášť ve chvíli, kdy v časovém rozmezí 20ti vteřin přicházím o dva nehty nebo když mi zákeřně vyskočená pružinka málem prostřelí ušní lalůček. To jsou panečku vulkány!
Nevím kolik uběhlo času, ale vše je dle manuálu na správném místě a zbývá už jen stisknout tlačítko START. Vteřiny před objevením pravdy o funkčnosti přímo elektrizují ve vysokém napětí, které probíjí celým mým tělem. Srdce napumpované adrenalinem tluče jako o závod a…. cvak! Motorek roztočil čepele, které sviští dokonalou rotací a celý systém jede na plné obrátky. Geniální !
Dvě deci čerstvého džusu mě stály spoustu času, spoustu trpělivosti, spoustu síly a dva nehty k tomu.
Ale pro příště už vím jak na to, takže bude jen cvak, úsměv, klik, úsměv a voilá servírujeme přesně jako Horst.
A kdyby ne, začnu navštěvovat kurz iluzionistů pro začátečníky nebo se vydám dobýt vesmír …
