Máme konec února a s ním přichází výročí komunistického převzetí moci v Československu. Uplynulo už 61 let od doby, kdy tehdejší premiér Klement Gottwald pronesl na Václavském náměstí: "Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky." … "Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal."
Pár dní předtím podala demisi část ministrů na protest proti tomu, že ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) začal dosazovat na vysoká místa ve Sboru národní bezpečnosti své spolustraníky. Udělal tak z SNB nástroj KSČ. Jediný z nekomunistických ministrů neabdikoval Jan Masaryk. Právě to posloužilo jako doklad toho, že není ohrožena demokracie. Jan Masaryk nezůstal symbolem pokračování demokratické tradice vlády dlouho. Již 10. 3. byl nalezen na dlažbě pod oknem Černínského paláce. Co následovalo, víme.
Neměli bychom na tyto události zapomínat. Sice se zdá, že komunisté v blízké době demokracii v naší zemi neohrozí, ale měli bychom se mít na pozoru. Problémem dnes nejsou ani tak komunisté, jako různé zájmové skupiny s kontakty ve státní správě, samosprávě i justici. Vše tehdy začalo tím, že se začalo rozlišovat podle stranické knížky a nebral se ohled na osobní kvality. Příslušníkem policie, a později i dalších povolání, se mohl stát pouze "správně uvědomělý" soudruh-spoluobčan. Pak se začal stranický pohled dostávat dál, až postupně zamořil celou společnost.
Když se podíváme na změny, ke kterým dochází dnes po volbách na téměř všech úrovních státní správy i samosprávy, měli bychom být na pozoru. Právě tak totiž vše začalo tenkrát. Neměli bychom dovolit našim politikům, aby dělali změny i tam, kde k nim není jiný důvod, než dosazení stranicky uvědomělých lidí. Aby odstraňovali nepohodlné lidi jen proto, že mají jiný názor. Nemusí to být hned na úrovni vlády nebo parlamentu.
Zaskočila mě informace, že šéf krajského státního zastupitelství Jiří Křivanec odvolal svého podřízeného Adama Bašného jen proto, že se vyjadřoval ke kauze Jiřího Čunka (KDU-ČSL). Bašný si dovolil říci, že kauza vrhla špatné světlo na naši justici. Měl pravdu, a za tu se u nás vždycky pykalo. Jsem velice rád, že ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) vše rázně prošetřil a zasáhl. Ukázal, že Bašný byl doposud Křivancem oceňován jako dobrý šéf i justiční pracovník, a že jeho jediným proviněním byla kritika postupu justičních orgánů v Čunkově případu. Ministr Pospíšil se ukázal jako muž na správném místě, když odvolal Křivance z jeho pozice.
To je jen jeden aktuální případ, kdy se někdo snažil provést něco ne zcela "košér". Svoboda je něco, nač se velice lehce zvyká. Ztrácet ji může člověk postupně, často to ani nepostřehne. Ale až ji ztratí, pozná to. A takové prozření je pak o to bolestnější. Pamatujme proto na onen proslov Klementa Gottwalda, kdykoli se dozvíme o nadřazování "vyšších zájmů" nad spravedlnost a čistá pravidla. I kdyby se nám zdál ten, kdo pravidla porušuje, jako správný člověk, který nám rozumí. Může se lehce stát, že se takovému člověku znelíbíme my. Stále platí, že kdo zapomene na svou minulost, je nucen si ji zopakovat!
